text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
Trčel jsem tam hodiny, někdy skoro celý den, ale nakonec jsem to vždycky zvládl a užil si svých dvacet minut světáctví s ruskými vejci obklopen mramorem a damaškem kavárny Mánes. Do zoo jsem se už nikdy nevrátil, ani mě nenapadlo, co jiného bych mohl v Praze dělat. Ale od té doby mě zářivá světla Prahy přitahovala jak lampa můru a mně bylo jasné, kam se vypravím, až skončím školu v Poděbradech, protože pro mě žádné jiné místo na světě neexistovalo. KONEČNĚ CHLAP V únoru 1948 se v Československu dostali k moci komunisti. | train |
Později dům získala jakási továrna a po mnoho desetiletí v něm její zaměstnanci trávili dovolenou, ale v roce 1991 byl následkem sametové revoluce z roku 1989 patrový baráček restituován a navrácen rodině. Ale to už jsem hodně předběhl. Když jsem v pětačtyřicátém dával dům s bratry do pořádku, přinesl mi kdosi výstřižek z novin. Psalo se tam o škole pro válečné sirotky, kterou vláda zřizovala v Poděbradech. Měla to být chlapecká internátní škola vytvořená podle vzoru anglické public school. Studenti měli žít v ubytovnách, získat klasické vzdělání, naučit se praktickým dovednostem a utužit si tělo ve sportovních disciplínách. | train |
Koncem května kvetou jeho žluté kočičky. Plod kaštanu jedlého se nazývá marón a je ukrytý v tobolce s jehličkami. Když dozraje, tobolka se rozskočí do čtyř chlopní. MIŠPULE Kůra : šedá Plod : jádrový plod ( v září a říjnu ) Mišpule je většinou vysoký keř. V květnu má bílé květy s tmavě červenými tyčinkami. Její plody jsou hnědé a velké skoro jako jablka. Dužina mišpule je poživatelná teprve po delším uležení. PÁMELNÍK Kůra : šedozelená Plod : bobule ( v září a říjnu ) Pámelník pochází ze Severní Ameriky. Keř dorůstá výšky kolem dvou metrů. Růžové kvítky jsou uvnitř ochmýřené. | train |
To si neuvědomila, že jde - li za tím svým hlasem, odejde i z jejich srdcí. A zdá se, že odešla dokonale. Víc nevím. Nic o tom, s kým odešla a od koho odešla, měla - li vážný důvod, nebo byl - li to jen rozmar. Prostě odešla. A děti ji odvrhly. Nespravedlivě? Stejně nespravedlivě, jako kdysi ona je? Nevím. Nesoudím. Stalo se. Když se dívám na prázdnou židli u okna, na židli, na které proseděla ona osamělá paní tolik Vánoc, nechci nikoho soudit. Je to tak. Stěžujeme si na svoji bolest a zapomínáme na bolest, kterou jsme způsobili. | train |
Kvetoucí jara třešňových sadů, letní parna v malebných zákoutích Kampy a podzimní zlátnutí stromů na Slovanském a Střeleckém ostrově a někdy i jiskřivý sníh, který pokrývá malostranské střechy a v posledních letech vždycky rychle taje. Dům stál zahalen do klesající a převalující se mlhy, kterou pronikly částečky hustého kouře z komínů. Zdál se nějak cizí, vzdálený. Všechno je hotovo, připraveno. Ani sám nevěřil, že odejde tak snadno. Byt pronajal vzdálené neteři z manželčiny strany, která měla dvě děti a s rodinou a starou tchyní se tísnili v pokoji a kuchyni někde v Karlíně. | train |
Jedině vysoká mě totiž mohla spasit před dvěma roky na vojně. Několikrát mi zabouchli dveře před nosem, ale nakonec se mi strejcovský ředitel gymnázia v Bílé ulici kouknul na lejstra a řekl, ať tedy druhý den ráno přijdu. Ten den jsem se seznámil s Tomášem Frejkou. Byl jediný ve třídě, kdo seděl sám v lavici, takže mě posadili vedle něho. Až později jsem zjistil, že s ním nikdo nechtěl sedět. Jeho otec byl vysoký tajemný stranický kádr, což ovšem nepředstavovalo ten hlavní důvod. Spíš vadilo, že byl tak trochu divný. Rezervovaný, slušňácký, neúčastnil se dění ve třídě. | train |
Konečně, dozvěděla jsem se všechno, co bylo podle dcery podstatné, dozvěděla jsem se, že jeho barva je hezká. Bílá? Hnědá? Černá? Co na tom, co na tom záleží, je hezká a koneckonců všechny barvy jsou přece hezké. Pro dítě, které zná barvy podle svých pastelek, bývají hezké všechny a všechny barvy jsou taky potřebné. Malé děti nejsou rasisté. Ještě jim nikdo nenamlouval, že některé barvy jsou hezké víc a některé méně. Zůstanou u téhle krásné barevné filosofie tak dlouho, dokud je někdo nepřesvědčí o tom, že jsou hodnotové rozdíly barev, dokud je o tom nepřesvědčí nějaký dospělý. | train |
Ale možná právě podle téhle pokorné skromnosti se světci poznávají. Na pohřbu jsem jí hodila do hrobu kytičku chudobek. Takovou, jako byla ta první, se kterou jsme za ní s Ilonou šly. A zašeptala jsem za tou letící kytičkou : Děkuju. Jiná slova " Na tohle jsem přišla náhodou a musím říct, že jsem osudu za to vděčná, " vyprávěla paní K. M. " Manžel mi tehdy něco povídal a já uvažovala : To jsi tedy mohl taky říct jinak. Nic by tě to nestálo a mně by to pomohlo. A neodsekla bych ti tak, jak ti teď odseknu. | train |
Po bohoslužbě se ještě chvíli zdržel a modlil se ke svatým. Potom vztáhl ruce k obrazu Pantokratóra Všemohoucího a prosil, aby mu seslal něco k jídlu, trochu masa a zeleniny, chleba a sýra a pár oliv by velmi potřeboval. Ano, a aby nezapomněl, láhev ouza by byla nanejvýš vítána. Jeho prosby slyšela kostelnice a řekla : " Neměl bys ve svém věku radši prosit Boha, aby posílil tvou víru a ochránil tě před hříchy, abys v den posledního soudu neupadl do věčného zatracení, než žádat o láhev kořalky? " " Milá paní, " řekl stařec, " prosil jsem Boha o to, co mi chybí k životu. | train |
Mistr zaslechl, jak jeden muž hlasitě nadává svému oslu. Zahrnoval ho nadávkami a výčitkami, ale zdálo se, že osla to vůbec nezajímá. " Větší blázen jsi ty, " řekl mistr majiteli osla. " Osel se tvé řeči zcela jistě nenaučí. Proto bude lepší, když budeš šetřit dech a místo toho se naučíš řeči osla. " Jasnozřivost Dvě přítelkyně, obě už trochu v letech, byly natolik ješitné, že jedna před druhou tajila svůj zhoršující se zrak. Naopak, vychvalovaly své dobré oči a žádná z nich by se nenechala přesvědčit, aby si pořídila brýle. | train |
Měli strach, a přesto našli způsob, jak mi pomoct. Poslali telegram matčinu bratrovi do Náchoda a dědečka nechali na noc spát u nás, abych nebyl sám. Vybral si pokoj nahoře hned vedle mě. Myslím, že jsem tu noc ani oka nezamhouřil. Byla nekonečná a děsivá jako z Goyových obrázků. Byl jsem nemocný, zalitý potem, strašlivě jsem maminku potřeboval a myslel jsem, že se nedočkám rána. Najednou jsem uslyšel z předsíňky za dveřmi nějaké zvuky. Cosi velkého se tam pohybovalo a naráželo do věcí. | train |
Posaď se! " Slyší učitelku z dálky, její hlas k němu doléhá dutě a neskutečně jako z rádia. Mechanicky usedá na své místo... Na zdi mezi širokými okny přibyl nový obraz. Jsou na něm lovci v kožešinách kolem ohně. Lovci mamutů! Oheň plápolá, příjemně hřeje, jiskérky vylétají vysoko do mrazivého vzduchu. Když dopadnou do sněhu, na promrzlou zem, ještě naposledy zasyčí. Smráká se nad Havraním údolím. Odpoledne ulovili u Zubří skály medvěda, obrovského hnědého chlupáče. Náčelník mu stáhl kůži a už se nad ohněm pozvolna opéká maso. Na úpatí svahu pod převislou skálou je vchod do hluboké jeskyně. | train |
Nejsem skoro nikdy večer doma, " odpověděla jsem a barevnou směs na lžíci ochutnala. " Jo? " zakoktal. Asi jsem mu vyrazila dech, směji se v duchu. Hoch se však nemínil vzdát diskuse. " Hm, " děl světácky. " To vás teda obdivuju. Ve vašem věku.... " Tohle tedy nemusel. Uvědomil si, že mi naznačil moje blížící se stáří? Výraz mé tváře tvrdl. " Fuj, co to je? " zašklebila jsem se. " Je to děsně kyselé! Kdo to dělal? " Aleš si začal pohvizdovat a kuchařky nás upřeně sledovaly. Už vím proč. Ten salát je příšernej. Nedá se jíst. Co s ním budu dělat, půl hodiny před výdejem pokrmů? | train |
Klepali jsme ornamenty na částech plechu, které jsme nahradili na věžičce, a byla to dost obtížná práce. Museli jsme pokračovat v ornamentech, které kdosi kdysi vykouzlil. Napadlo mne, že to byla vlastně zbytečná práce a že to je zbytečná práce i dnes, kdo může z té hloubky pod námi vidět nějaký ornament na věžičce! A tak jsem si práci usnadňoval, ornament jsem jen naznačoval. Mistr pracoval soustředěně, usmíval se, chvílemi práci přerušil, protáhl si ztuhlé tělo - museli jsme pracovat v dost nepohodlné poloze, celí zkroucení, abychom se na spodek věžičky vešli - a prozpěvoval si. | train |
On ji měl stále rád, ovšem přišla léta, kdy se u žen dostaví hormonální změny, myslím tím ona kritická léta po čtyřicítce. Jeho žena si odmítala přiznat, že její stav je zákonitý a že se dá dnes snadno s lékařskou pomocí zvládat, klimakterium je přece nyní regulovatelné, nejde už o neřešitelný stav jako kdysi. Manželka měla své nálady, deprese, zkraty. Nezáleží na tom, že se to stalo čtyřicetileté ženě, v podobném stavu mohou být i mladší anebo mnohem starší ženy, uvádím to jen pro vysvětlení jejích projevů, o nichž je tento příběh. | train |
Havlena si přesně nevzpomínal, který z jeho přátel malířů vlastnil kdysi podobnou půdní rezidenci, ale vzpomínka byla živá a dojem dokonalý. Nedal se vypudit a pronásledoval ho stále, vracel se. Stávalo se, že uprostřed nějaké práce v přízemí mu projela hlavou myšlenka a profesor vyšel po schodišti až na půdu, kde si chvíli prohlížel ten malý, ale útulný prostor pod střechou. A tak se v jeho hlavě zrodil první větší projekt : vybuduje tu galérii - malou galérii vzpomínek, vystaví tu obrazy a grafiky, které ještě odpočívají zabalené v přízemí. | train |
Stačí k ní jeden list papíru a tužka. Přeložte list papíru, přeložte jej znovu a znovu, pak jej roztrhejte podle ohybu papíru na šestnáct dílků. A na tyhle útržky napište šestnáct největších hodnot, jaké v životě máte, šestnáct věcí, na nichž vám v životě nejvíc záleží. Mohou to být jména vašich bližních, věci, koníček, práce, zvířata, prostě to, co je pro vás důležité, těchhle šestnáct položek by mělo shrnout to hlavní, co pro vás život má... Nespěchejte, zapište si tyhle položky pozorně a pak si je dejte před sebe, abyste na ně dobře viděli. | train |
Chci tady holčičku mít! " Ne, neboj se, dělám si psinu. " Rychle jsem vymýšlela jinou nemoc. " Mám nějaké ženské potíže. " V dané chvíli mě nic moudřejšího nenapadlo. Nedokázala jsem honem vymyslet chorobu, jež není nakažlivá. Leoš se nedal lehce oklamat. " A proč jsi tu neschopenku zalepila do obálky? " Útrpně jsem vzdychla a dala mu tak najevo, že mě jeho dotazy obtěžují a unavují. " No aby se neumazala, ne? " Jenže Leošovi okamžitě svitlo. " Není to náhodou z toho důvodu, abych neviděl diagnózu? " Dal si dvě a dvě dohromady. Moje ranní nevolnosti, hubnutí a nechuť k jídlu. | train |
Plodům jeřábu se říká jeřabiny a ptáci tyto trpké bobule rádi zobají. JAVOR HORSKÝ Kůra : hnědá, rozpraskaná Plod : křídlatý plod ( od července do října ) Listy javoru horského jsou špičaté. Na jeho visících hroznech květů rády usedají včely. Na podzim má strom dvoudílné křídlaté plody. Javor horský může být starý až pět set let. JASAN Kůra : šedá, rozpraskaná Plod : křídlatý plod ( v září a říjnu ) Jasan potřebuje hodně vláhy. Dorůstá výšky kolem třiceti metrů. Jeho plodem je oříšek se stočeným křidélkem. Plody visí na větvích ještě celou zimu. Jasanové dřevo je velmi pružné. HABR Kůra : stříbrošedá | train |
obcházela všechny své čtyři diváky, vypínajíc postupně nad každým z nich imaginární nahotu svého poprsí. Nakonec se zastavila před Havlem, znovu se začala vrtět v bocích, a mírně se shýbajíc, sunula obě ruce podél boků dolů a zase ( jako před chvílí ) pozvedla nejdřív jednu, potom druhou nohu, a pak se vítězně vztyčila, vzpažujíc vzhůru pravou ruku, na níž k sobě tiskla palec a ukazováček. Tou rukou zase plavně hodila směrem k Havlovi. | train |
Takže to byla pravda. Gestapo slídí po domě a už se nedalo doufat, že to, co se děje, se možná neděje, a na mně bylo, abych sám zakryl vchod do arkýře. Po špičkách jsem se odkradl ke skříni, aby prkna v podlaze nevrzala. Skříň stála na nožičkách ve tvaru beraních rohů. Sehnul jsem se, bafnul za ty nejbližší a snažil se je odlepit od země, ale ani se nehnuly. Napjal jsem všechny síly a pořád nic. | train |
Položil mlýnek na stůl a řekl : " Mlýnku, mel! " Ale mlýnek nic. Chalupník to zkusil znovu a pak ještě do třetice, ale nebylo to nic platné. Neměli zase nic! Jak se to mohlo stát? lámal si chudák hlavu, ale na nic nepřišel. Rozhodl se, že půjde znovu do světa. Šel stejnou cestou. Zase přenocoval ve mlýně, znovu se dostal do toho údolí a potkal stařečka s železnou holí. " Kam jdeš, synku? " zeptal se stařeček. " Ale, dědečku, znovu jdu hledat ztracené žito. Mlýnek nemele a u nás je ještě hůř než dřív. " | train |
Muzikál napsali Voskovec a Werich, ale jejich jména byla v té době tabu, protože strávili válku v kapitalistickém New Yorku, a proto jsme hru na plakátech připsali pouze Jaroslavu Ježkovi, autorovi hudby. Byli jsme tehdy mladí a nezkušení, takže pro nás nic nebylo problém. Vzali jsme to ve velkém stylu a dali dohromady menší orchestr, tanečníky, složitou výpravu. Všichni dělali všechno a s obrovským náporem energie jsme to nakonec dotáhli do konce. Premiéra v posluchárně naší školy byla opojný úspěch, a proto jsme hned hledali místo, kde by hra mohla běžet pro platící diváky. | train |
A tak jsme měli po válce několik vděčných návštěvníků, jimž otec zachránil život, protože o skupině neprozradil ani slovo. Protáhli ho vězeními v Kolíně, České Lípě, Budištíně, Zhořelci, Ulmu a Praze, a když ho gestapo nedokázalo zlomit, předalo ho civilní soudní mašinerii, takže se zdálo, že se z toho přece jen dostane. Celá naše rodina byla už v té době rozmetána a na soud v Praze mohl přijít jedině Pavel, a i ten pouze inkognito. Při přelíčení prý tatínek vypadal vyzáblý a přepadlý, ale byl to on. Usmál se na Pavla a Pavel mu z divácké galerie úsměv opětoval. | train |
Vidí už i zapadající soumrak, hvězdy, které za jasné a mrazivé noci pokrývají nebe a zahlcují člověka závratnou hloubkou propastnosti a vzdálenosti planet. To vše ho těší a rozechvívá. Konečně našel odvahu a vyskočil rovnýma nohama na podlahu z dřevěných, hoblovaných prken. Dopadl do promrzlých pantoflí ; župan prochladl za noc tak, že profesorem zalomcovala zima. Otřásl se. Kamna na pohmat hřála ; když se jich dotkl rukou, zdálo se, že oheň ještě doutná. Otevřel dvířka a prohrábl popel. Na dně zbývalo několik žhavých uhlíků, položil na ně drobná dřívka, která rázem vzplála a plápolala v praskajícím hladovém ohni. | train |
O několik let později - starý soused byl už dlouho po smrti - vydal se i onen mladý muž hledat pravdu. Hodně četl a studoval, vstoupil do učení, získal dobré i špatné zkušenosti a jednoho dne meditací dosáhl nejvyššího poznání. A ve své vidině znovu spatřil starce ze svého mládí. " Jsi tedy v nebi, " oslovil ho, " jak sis přál. Ale jak vidím, pořád čteš. " " Ano, pořád čtu. " " Během svého pozemského života jsi jenom četl a ani v nebi neděláš nic jiného, čteš jenom proto, abys četl, domnívám se. " " Zcela správně, " řekl stařec. " Ale nyní rozumím tomu, co čtu. " Výuka | train |
Profesor si mechanicky oblékl galoše a převlékl se, postavil se v předsálí k baterii, namydlil si paže a začal s přípravou. Obvyklá gesta, na které už ani nemyslel, opakovala se automaticky tolikrát, že se zakořenila v mozkové kůře. Uvažoval zatím o tom, co se asi přihodilo, kdo je vůbec ta drobná dívka na operačním stole. Kam šla na Štědrý večer? A co se jí stalo? Jak k tomu úrazu došlo a proč? " Neměla u sebe žádné doklady, zapsala jsem ji jako neznámou X, " hlásí sálová sestra. " Je pěkně zřízená. Určitě dostala čelní náraz, budou tam zlomeniny, " informuje do předsálí. | train |
Plod : tobolka ( v srpnu a září ) Topoly nejčastěji nalezneme na březích řek. Mohou dosahovat výšky až třiceti metrů. Na jaře kvetou nejprve jehnědy, a teprve pak se objevují trojhranné listy. Semena jsou porostlá hustými bílými chloupky a poletují ve větru. BŘÍZA Kůra : bílá s černými trhlinami Plod : oříšek ( v srpnu a září ) Bříza potřebuje hodně světla. Ve visících jehnědách břízy zrají křídlaté oříšky, které vítr roznáší po okolí. Z listů bříz se připravuje ochranný prostředek na vlasy. TOPOL BÍLÝ Kůra : bílá až šedá Plod : oříšek ( v srpnu a září ) Topol bílý vyroste každý rok o jeden metr. | train |
Nemohl jsem si pomoci, musel jsem ho jít hledat. Sunul jsem se ke dveřím. " Kampak, chlapče, kampak? " U dveří do sklepení seděl veliký stařec a držel v náručí staré kuchyňské hodiny - lidé při poplachu kolikrát v bytě popadli bez rozmýšlení nějakou věc a běželi s ní dolů. Vysvětlil jsem mu, kam mířím, on mě ale uchopil kostnatou rukou a zakázal mi vyjít. Jenže já se mu vysmekl a utekl ven, vylétl jsem po schodech před dům, byl tam dým, plameny a já běžel a volal Ajaxe. Jako v horečce jsem pádil ulicemi a volal ho, volal! | train |
Před tímhle představením by mě ani nenapadlo zpochybňovat umělecké mistrovství vyhlášené herečky, ale až ten večer jsem si uvědomil, že kritici, veřejné mínění a celý divadelní svět se můžou mýlit. Nikdy nezapomenu na ten moment náhlého prozření, stejně děsivého jako povznášejícího. Domnívám se, že už tehdy jsem si začal vytvářet svůj cit pro civilnost a přirozenost v umění. Dodnes mi nesedí jakékoli velikášství, operní emoce, patos, gesta a postoje, které přesahují meze každodennosti. Myslím si, že díváme - li se pozorně, obyčejné chování obsahuje v sobě dramatičnosti dost. NA KŘÍDLECH LÁSKY | train |
Je to babice s drápy místo prstů, s černými rakovinnými bradavicemi ve tváři, zachumlaná do hader páchnoucích močí. Vypadá odporně, ale jak se tak krčí u zadní zdi naší zahrady, nějakých třicet kroků ode mě, nemám z ní strach. Dívá se mi přímo do očí, ale já prozíravě svírám kliku dveří, a kdyby bylo třeba, snadno jí je můžu zabouchnout před nosem. Z kuchyně za mnou se ozývají hlasy táty, mámy a mých velkých bratrů. | train |
No a při tom jsem objevila svazek dopisů převázaných stužkou, velmi staré dopisy. Přiznám se, že jsem si je přečetla. Je to ošklivé, vím, jenomže já neberu naše dědoušky a babičky jako čísla, beru každého z nich jako tajemství - a tahle paní pro mne byla náramně tajemná. Zkrátka udělala jsem to, jeden večer jsem se do četby pustila. Byla to psaní od jejích dětí. Od dětí, kterým tehdy bylo - jednomu čtrnáct, druhému šestnáct a třetímu sedmnáct, od každého bylo v tom svazku několik dopisů a byly to poslední dopisy, které kdy matce poslaly. | train |
Jsem ateista, a tak jsem nevěděl, komu děkovat. Jenže někomu jsem určitě děkoval, vroucně děkoval. Děkoval jsem za to, že mi ujel vlak. Chtěl jste ode mě nějakou historku, která mi změnila život, chtěl jste slyšet o nějakém velkém poznání, které způsobí, že člověk není už takový jako předtím. Tohle byla jen chvíle. A je to moje chvíle chvil. Vidíte, někdo uvěří v Boha, protože mu ujede vlak. Občas se mi vracívá ten pocit, že klečím vedle kolejí a děkuji, děkuji na tom samém místě, kde jsem před hodinou zuřil... A zase si říkám : Proč právě já? | train |
Myslel jsem si, že po komunistickém převratu už služky vymizely. Radši jsem zmlkl a šel si prohlížet knihovnu. Někdo do pokoje vpašoval láhev laciného vína. Nahýbali jsme si přímo z flašky, ale vyšly tak dva loky na jednoho, což nás sotva stačilo rozehřát. Mezitím už dům hlaholil hlasy nově příchozích, kteří dorazili z nějaké významnější oslavy, a tenhle dům byl pro ně až druhá štace. Pár starších pánů v oblecích nakouklo dovnitř, aby nás pozdravili. A hala se zaplňovala pořezy s nízkými čely. | train |
" Alžběta odhazovala své odění na různé strany, což svědčí o tom, že si chtěla aspoň sama pro sebe uskutečnit striptýz, jemuž jste vy, opatrný primáři, zabránil. Když byla nahá, pocítila patrně únavu. To jí nebylo vhod, protože se nijak nevzdávala nadějí na tuto noc. Věděla, že my všichni odejdem a Havel tu zůstane sám. Proto si přece vyžádala prášky na povzbuzení. Chtěla si tedy uvařit kávu a postavila kastrólek s vodou na hořák. Pak znovu uviděla své tělo a to ji vzrušilo. Milí pánové, Alžběta měla před vámi všemi jednu výhodu. Viděla se bez vlastní hlavy. | train |
Viděl jsi snad někdy naši matku, jak ji nazýváme? Možná vůbec neexistuje a my jsme si ji jen vymysleli, abychom si dokázali vysvětlit, co se to s námi děje. " Plni otázek a pochybností, starostí i naděje žili v posledních dnech ve svém úkrytu. A když se narodili a vstoupili do našeho světa, nahlas křičeli. A zahlédli světlo. Pramen víry Věčně pochybujícímu a hledajícímu Tomášovi se zdál sen : Archanděl Gabriel drží v ruce knihu a Tomáš se ptá, co v ní stojí psáno. " Do této knihy, " řekl Gabriel, " zapisuji jména přátel Boha. " | train |
" Už nám přišel Ládíček pro holčičku! " Láďa čeká a neřekne ani slovo, mračí se. Když je Veronika obutá, vezme ji za ruku, zabručí nesrozumitelně na shledanou a vyrazí první ze dveří. Copak ty, Veroniko, ty z toho ještě nemáš rozum! Ty ještě nic nechápeš. Staráš se jen o své panenky, jíš a spíš, nic víc. " Láďo, byli jsme na procházce, " brebentí Veronika a poskakuje kolem bratra, " a na náměstí už prodávali stromečky. Paní učitelka říkala, že už brzo budou vánoce. A kdo je hodný, dostane moc dárečků. A já jsem byla hodná, viď? " " No jo, byla, " vzdychne Láďa. | train |
Sama bych mohla být ještě matkou, kdybych našla někoho, kdo by mě měl doopravdy rád. Každý má někoho. Proč já jsem stále sama? Proč je pro mě láska minulost? Dolila jsem si zbytek vína a vypila ho také jedním douškem. Nejlépe udělám, když se opiji. Zapomenu na všechno. Na celý ten zpackaný život. Jeho odchod jsem ani nepostřehla. Svět se příjemně vlnil, ale spát se mi nechtělo, byla jsem příliš rozrušená. Vzpomněla jsem si na léky, které mi Filip donesl do nemocnice. Vyhrabala jsem je ze šuplíku nočního stolečku a dva spolkla. | train |
Jak marně a mdle odcházejí ty vteřiny, které nám byly pro život přiděleny. Je zvykem naříkat, že lidé v naší době mají tak málo času. Stalo se to jakousi módou. Jenomže v našem životě je skrytý další život, možná ještě delší než ten, který si uvědomujeme. Jde jen o to, jej zachránit. Můžeme si život prodloužit o tolik tisíc hodin, o tolik úžasných možností... Můžeme se naučit tolik věcí, o nichž si myslíme, že jsme na ně už staří a které s lítostí opouštíme. Hloupě se vzdáváme svých možností. Já už si nikdy neříkám : nemám čas. | train |
Žila u nás stará dáma, naprosto opuštěná, nikdo ji nenavštěvoval, i když měla tři děti. Staří lidé si u nás buď vůbec nestěžují na nevděk takových dětí, nebo si naopak stěžují na nevděk stále. Tahle stará paní patřila k té druhé skupině. Člověk pomalu ani nemohl vyjít na chodbu, aby ho nezastavila a nenaříkala, že ji děti nenavštěvují, jak je sama a jak by je ráda někdy viděla, jak ráda by se někdy potěšila s vnoučaty. Bylo nám jí líto. | train |
Sotva skončil, spadl mu z větví k nohám jeden papoušek jako mrtvý. " Možná je tenhle pták nějaký příbuzný mého papouška a ta zpráva ho vyděsila k smrti, " napadlo sklíčeného obchodníka. Během zpáteční cesty ale na příhodu zapomněl a vzpomněl si teprve, když se ho jeho papoušek zeptal, jestli mu z jeho domoviny přináší dobré zprávy. " Bohužel ne, " řekl obchodník a vyprávěl, co se stalo v džungli. " Jeden z tvých příbuzných se skácel mrtev k zemi, když jsem mluvil o tobě a o tvém životě u mě. Moc mě to mrzí. " Ale to už papoušek na svém bidýlku neseděl. | train |
Napadaly mě další typy prostojů. Myslím, že každému stačí zamyslet se a objeví takové chvíle, a sám. Tohle setkání s mým spolužákem mi změnilo život, rozhodl jsem se, že prostoje vyženu a vymýtím. Pustil jsem se do doplnění studia a také do dalších jazyků a podařilo se mi během pár let dosáhnout náskoku před ostatními vrstevníky, náskoku, který mne nestál skoro žádné oběti. Jen jsem využil ztracený čas, odpadní čas. Jen jsem využil to, co bych, pokud bych to neproměnil do hodnot, stejně ztratil. Člověk si nemusí vynakládat úsilí navíc. Stačí zužitkovat odpadní materiál. Prostoje. | train |
Měli jsme najatý autobus, ale když se mělo odpoledne odjet, čtyři herci nepřišli a nebyli nikde k sehnání. Hrát se muselo, takže jsem se rozhodl, že já přiberu další roli, náš kulisák vzal taky jednu a něčí přítelkyně se odvážně nabídla, že zaplní další dvě díry v obsazení. Chvíli nám trvalo, než jsme to všechno promysleli, takže jsme vyjeli se zpožděním. Záskoky jsme zkoušeli v autobusu, a protože nám to zrovna moc nešlo, strávili jsme celou jízdu škrtáním a přepisováním textu. Když jsme dojeli do Slaného, zjistili jsme, že naše hlavní dekorace zůstala v Praze. | train |
Budou - li chtít ihned další dítě, je vysoce pravděpodobné, že bude normální. Proč by si měli komplikovat mládí tímto? Dědečkové i babičky z obou stran s tím také souhlasili, tohle vnouče - první vnouče - rozhodně nebylo takové, jaké si vysnívali. Už to vypadalo, že se děcko dostane do jednoho z těch domů, kde se o podobné děti starají řádové sestry. Ty je milují, i když vlastní rodiče lásku k vlastním dětem neunesou. Jenže bratrancova manželka si postavila hlavu. Ne. Ne. To dítě je její a zůstane s ní. | train |
Už se smráká a musel byste jet ještě nejméně dvě hodiny do okresního města, kde je malý hotel a kdo ví, jestli vůbec mají volný pokoj. " Hovořil přátelsky a mladý psycholog byl zcela fascinován proměnou, kterou pozoroval na tom starém muži. " Velmi zajímavé! " pomyslel si a zmocnilo se ho pokušení ověřit si v praxi představu, kterou si o muži utvořil na základě svého studia. První dojem z něj a jeho laskavé chování byly totiž v příkrém rozporu. Rozhodl se podniknout toto malé dobrodružství a pozvání přijal. | train |
Za chvíli vběhli do pokoje lékaři, sestry, zřízenci a já odešla z nemocnice, hořící nemocnice, se synem v náručí. A odešla jsem i s velikou nadějí, a nesu si ji v sobě už stále. Od té doby jsem vyslechla různé názory na to, co se stalo, někdo tvrdil, že mé dítě zastřel křídlem strážný anděl, jiní zase, že tlakové vlny jsou nevyzpytatelné a že to byla prostě jen a jen šťastná náhoda. Nevím. Vím jen, že jedno dítě tehdy nemělo být roztrháno střepy, nemělo zemřít. A že to bylo moje dítě. | train |
chvíli mlčeli a pak Havel vzdychl : " Co jen to té Alžbětě prasklo v bedně. " " Jen žádná sentimentalita, doktore, " řekl primář. " Když někdo dělá takové voloviny, bráním se tomu, aby mne to dojímalo. Ostatně kdybyste si nebyl postavil hlavu a vykonal s ní už dávno to, co se neostýcháte dělat se všemi jinými, nebylo by k tomu došlo. " " Děkuju vám, že jste mne učinil příčinou sebevraždy, " řekl Havel. " Buďme přesní, " odpověděl primář, " nešlo o sebevraždu, nýbrž o sebevražednou demonstraci nastrojenou tak, aby ke katastrofě nedošlo. Milý doktore, když se chce někdo otrávit, tak především zamkne dveře. | train |
Nechal dramatickou pauzu, během níž jsem se rozhodl, že toho Oscara vlastně ani nechci, protože v tu ránu jsem ucítil, jak do mě udeřil pohled sta milionů očí, celá planeta civěla na mě a já, vyděšen náhle představou všech těch neodbytných fotografů, vlezlých obdivovatelů a akademiků, v záchvatu paniky ztuhl. Konečně Spielberg pohlédl mým směrem a přivolal mě k sobě. | train |
Alicin nenadálý obrat udál se přece nezávisle na jeho mnohatýdenním přemlouvání, nezávisle na jeho argumentaci, nezávisle na jakékoli logické úvaze ; zakládal se naopak výhradně na zprávě o Eduardově mučednictví, tedy na omylu, a i z toho omylu byl vyvozen zcela nelogicky ; neboť uvažme : proč by Eduardova mučednická věrnost víře měla mít za následek, že Alice sama teď bude Božímu zákonu nevěrná? Když Eduard nezradil Boha před vyšetřovací komisí, proč by ho ona teď měla zradit před Eduardem? V takové situaci mohla každá nahlas vyslovená úvaha odhalit Alici mimoděk alogičnost jejího postoje. | train |
" Přerušila jsem ji na dva měsíce. " Kdy se tam máš vrátit? " " Za čtyři týdny! " " To je prima, " říkám. " No je. Ale když se tam vrátím, kam dám malou? Myslíš, že seženu někoho, kdo mi ji bude hlídat? " " Jistě, miláčku. Neboj, já všechno zařídím. " Miminko se v mojí náruči rozplakalo. " Kojíš? " Valentýna vstala. " Ne. Nemám mléko. Uvařím sušené. Pochováš ji chvilku, aby nebrečela? " " Ano. Ale nejdřív se podívám, jestli není pokakaná! " Rozbaluji ten malý červený raneček s láskou a těším se, jak budeme spolu bez chlapů o holčičku pečovat. My si přece vystačíme samy! Zjišťuji, že Janička potřebuje vyměnit plenku. | train |
Jakmile vyjeli z pražské kotliny a přejeli první železniční závory, mlha se jako zázrakem zcela rozplynula a celá krajina se proměnila jako švihnutím proutku. Široké pruhy polí ozářilo vycházející slunce a tam, kde v polích nebo na loukách prorazila svěží zeleň ozimů a trávy, všechno již připomínalo předjaří. Na jižních svazích roztály závěje docela, zbývaly jen valy shrabaného špinavého sněhu podél silnic. Nízké slunce ostře oslňovalo, odráželo se ve skle i v zrcátku a bodalo do očí. Havlena přimhouřil oči. Teplé pohlazení blížícího se jara bylo však příjemné. Vracel se do přírody, po níž celý život toužil, představoval si ji ; | train |
Stáli jsme tam a klepali kosu až do rána. Myslím, že do léta už nebylo daleko, ale vzpomínám si, že mi byla zatraceně zima. Kroutil jsem palci u nohou, posmrkával a díval se, jak na východě obloha bledne a růžoví, až se objevilo modré nebe, a jak jsem tam mrznul v pyžamu, uvědomil jsem si několik základních věcí. Za prvé : že nejsem žádný hrdina. Za druhé : že mi nevadí, že nejsem žádný hrdina. Za třetí : že skuteční hrdinové, ti, kteří prostě jinak nemůžou, jsou skvělí, i když nadělají ve svém okolí spoustu zbytečných trablů. | train |
Všichni tři se postupně obraceli k novému společníkovi, jako by ho brali za rozhodčího, co na to řekne, ke komu se přidá. Havlena jen pokrčil rameny. " Lidé jsou v dnešní době všeobecně méně odolní, " prohlásil neurčitě. Stačilo jim to. Pustili se spokojeně do další vzrušené debaty. Havlena se však cítil jaksi cize, přebytečný. Ale jeho spolustolovníkům zřejmě nevadilo, že mlčí. Přeli se chvíli o množství ryb v říčce, o tom, jak se nejlíp chytají pstruzi, hašteřili se o objevitele elektřiny. | train |
Přesně na den od smrti mojí dcery mě začaly trápit denní nevolnosti, podobné, jako když jsem byla v jiném stavu. Menstruace se mi opozdila již o dva týdny. Rozhodovala jsem se, jestli mám navštívit ženského lékaře, a pokud ano, tak kterého. Stále jsem doufala, že se " moje dny " jen opozdily následkem nějaké zdravotní záležitosti. V nemocnici se nacházela gynekologická ambulance, ale kdybych se tam jen ukázala, jistě by se to rozkřiklo, a já nestojím o žádnou popularitu. Mám jí nad hlavu a už mě unavuje. Soukromé ordinaci blízko nemocnice kraluje doktorka Pelikánová, Filipova bývalá manželka. | train |
" No jo. To tady ví každý. Viděli jsme ji tady často s tím klukem, co si ho vzala. " " Hm. " To jsou mi informace. " Moc mě mrzí, co se stalo. Kdybys potřebovala s něčím pomoct... " Takže se tady ví všechno. Odmítla jsem nabízenou pomoc a Renáta se po nepodařené komunikaci zvedla k odchodu. Dopekla jsem svůj buřt, dvakrát si do něj kousla a hodila ho psovi sousedů přes plot. Počasí nám přálo. Slunce pálilo již od rána, ale pofukoval vlahý, jižní větřík, takže nebylo příliš veliké vedro. Hned ráno jsem se vypravila s Janičkou na procházku do lesa. | train |
Pokud ano, kdo a proč ze skleničky sundal cedulku? Otočila jsem plastovým uzávěrem a vysypala pár pilulek do dlaně, když se ozval telefon. Zvedla jsem zamyšleně sluchátko. " Hartmanová... " Na druhém konci si někdo rozpačitě odkašlal. " Simono? " " Ano. " " Tady Leoš. Jsem v pohřební službě. Mohla bys přijít za mnou, abychom se dohodli na pár maličkostech? " Leošův hlas zněl smutně. " Musela bys ale rychle, v šest zavírají. " " Kde je Janička? " ptám se netečně a sklouznu pohledem na hodiny. Ukazují něco po půl šesté. " U mamky. " " Já tam nepřijdu, " konstatovala jsem vážně. " Nezvládla bych to. Co potřebuješ? " " No, je toho víc. " " Povídej. " | train |
Hodila tornu na záda a ani se nenamáhala mi říct, kam přesně jede, kdy se vrátí a s kým bude, natož pozdravit. No snad bude o tom, kde se nachází, vědět její manžel. Jenže za ním nahoru se mi nějak nechtělo. Zdálo se mi to takové žinantní. Vklouzla jsem tiše do svého pokoje, shodila ze sebe květované letní šaty, řádně propocené, a vlezla pod sprchu. Dnes už po druhé. Když jsem hledala čistou osušku, vykulily se na mě z přihrádky žluté plavky. Koupila jsem si je na začátku léta a neměla jsem je ještě na sobě. | train |
Jednoho dne se jí zeptala stará ropucha, jak to jen dělá, že se jí tolik nohou nezamotá. Stonožka se zamyslela. Potom ustrašeně zalezla do svého doupěte a hloubala dál. A protože nemohla najít odpověď, neodvážila se vylézt ze svého úkrytu. A tam bídně zašla. Otázky a odpovědi " Mistře, když mi nemůžeš vysvětlit, jestli svět bude trvat věčně, odkud pocházím a co mě čeká, až zemřu, tak nevím, proč bych měl být dál tvým žákem, " stěžoval si novic. " Slíbil jsem ti snad, že ti odpovím na tyto otázky, a zeptal ses mě už na to někdy? " | train |
Havlena se zařadil do fronty. " Vy jste poslední? " zeptal se pro jistotu. " Ano. Ale přede mnou ještě stojí paní Běhounková, jenom si odskočila přiložit. " Profesor pokrčil rameny a přikývl, na čekání to nic neměnilo. Za prodejním pultem to však zatím stále zelo prázdnotou. Vedoucí zřejmě přebíral venku zboží a lidé odevzdaně čekali. Profesor se rozhlíží, vybírá očima. Asi po deseti minutách konečně přichází prodavačka, má mrazem zkřehlé ruce a tře si je o umazaný, zamoučněný kožíšek přehozený přes ušmudlaný plášť. Všichni ukázněně stojí, nikdo nespěchá, čas plyne pozvolna a klidně. | train |
Velkou část noci pršelo a ona si brala jen spacák. Doufám, že někdo z těch dětí, co s nimi jela, vezl s sebou stan. Ještě může to moje dítě nastydnout. Hodila jsem na sebe bavlněné šaty s velkými kapsami a plížila se podívat, jestli už Janička není vzhůru. Budila se poměrně časně a vyžadovala svoji mléčnou snídani, kterou musel někdo ohřát. A co Leoš? Jak se asi vyspinkal? U dveří ložnice v prvním patře, patřící mladým, jsem nastražila ucho, ale neozval se z ní ani hlásek. Zato z kuchyně se ozývaly tlumené zvuky. Došla jsem znepokojeně k nim. | train |
Z příze ať utká plátno, to plátno vybělí a ušije z něho svatební košili. Když to všechno dokáže, vezmu si ji za ženu, když ne, naložím s ní jako s všetečkou, která se mi chtěla plést do řemesla. Teď můžeš jít. " Sedlák šel, sotva se vlekl. Raději k soudu vůbec neměl chodit nebo měl prohrát. Kdo to kdy slyšel - - z otýpky lnu ušít za tři dny svatební košili! Když to doma řekl své dceři, jen se zasmála. Ulomila ze stromu větvičku, podala ji otci a řekla : | train |
Latinské slovo " ligare " totiž znamená vázat, a větve ptačího zobu se dobře hodí k pletení košíků. KATALPA Kůra : tmavě hnědá Plod : lusk ( v listopadu ) Katalpa má ráda teplo. V létě její velké, srdcovité listy skýtají nádherný stín. Bílé zvonky květů silně voní. Plodem je podlouhlý, hnědavý lusk. CESMÍNA Kůra : zelenohnědá, hladká Plod : peckovice ( v září ) Vždyzelená cesmína roste velmi pomalu. Její listy jsou zakončené trny. Červené plody zobají ptáci, pro člověka jsou však jedovaté. Keř je oblíbenou okrasnou dřevinou. AKÁT Kůra : šedá, rozpraskaná Plod : lusk ( v srpnu a září ) Jean Robin byl prvním zahradníkem, který tento strom v Evropě pěstoval. | train |
Leželi jsem na tom chlapci já a dvě sestry, snažili jsme se ho upoutat k lůžku, potřeboval výplachy žaludku a tak dál, nemohli jsme ho zvládnout, to dítě mělo ve svých halucinacích neskutečnou sílu, přítel stále plakal, hryzal si pěsti, dítě občas úpělo " Prosím, prosím, tatínku " a my jsme, tekly nám slzy všem... Udělali jsme všechno, co bylo v lidských silách. Všechno. Ale... Viděl jsem umírat hodně dětí, jenže tohle byl můj přítel a jeho dítě bylo nejlepším kamarádem mého kluka a navíc byl mým kmotřenečkem. Na pohřeb jsem nešel. Nemohl jsem. Šla moje žena. | train |
Ale pak mě upoutalo cosi na té hromadě písku. Zpola zasypaná na ní ležela krabice. Jak bagrovali písek, vybagrovali i krabici, která se na písčinu připletla. A já viděl, jak se krabice zmítá, jak promáčený karton puká, a z krabice - vylezlo kotě. Malé, legrační, zplihlé kotě. Chytil jsem je, naložil do auta a vezl zpátky. Před stavením jsem zahoukal. Vyběhl chlapeček a očima ještě rudýma od pláče mě pozoroval. " Hej, " zavolal jsem a vložil mu do dlaní kotě. Hospodář vyšel za synem. Vzal jsem velkou bankovku, podal mu ji a řekl, že to je na mléko pro kotě. | train |
mužstvo nemůže utéci před koncem ze hřiště, šachové figurky nemohou uprchnout ze šachovnice, hranice hřiště jsou nepřekročitelné. Dívka věděla, že musí přijmout jakoukoli hru právě proto, že je to hra. Věděla, že čím bude hra extrémnější, tím více bude hrou a tím poslušněji ji musí hrát. A bylo marné přivolávat rozum a upozorňovat potřeštěnou duši, že musí od hry zachovat odstup a nebrat ji vážně. Právě proto, že to byla jen hra, duše se nebála, nebránila se jí a narkoticky jí propadala. Mladík zavolal číšníka a zaplatil. Pak vstal a řekl dívce : " Můžeme jít. " " Kampak, " předstírala dívka údiv. | train |
" Pojďte, budeme tančit, " řekla, pustila Eduardovu ruku a poskočila ke knoflíku rádia, jímž točila tak dlouho, až našla jakousi taneční hudbu. Pak stanula s úsměvem nad Eduardem. Eduard vstal, uchopil ředitelku a začal ji vodit po pokoji do rytmu hudby. Ředitelka mu chvílemi něžně kladla hlavu na rameno, pak ji zase prudce pozvedla, aby se mu zadívala do očí, po chvíli zase polohlasně notovala hranou melodii. Eduard se cítil tak nesvůj, že několikrát přerušil tanec, aby se napil. | train |
Nevěřila jsem vlastním očím. " Miláčku, nedoběhla byste se podívat do kuchyně, co se vaří k obědu? " požádal Magdu, která se ještě kuckala. " Máme dnes lečo, pane doktore. " odvětila a mě překvapilo, že Filipa zná. Nepracoval přece v nemocnici. " Vážně? " podivil se. " Neskočila byste se tedy třeba projít? Musím vyšetřit tady vaší nadřízenou. Jo? " Magda mě požádala očima o souhlas. Kývla jsem neznatelně hlavou, a tak odešla. " Co kafe? Nebylo by? " zeptal se Filip. " Nebylo, " zavrčela jsem nasupeně. " Co chceš? " " Já nic. Tys něco snad chtěla, ne? " Mlčím. Valentýna se vrátila domů a s potratem souhlasí, tak co? " Chtěla, ale včera. | train |
" Ta nová, lechtivá..., " zašeptal vojáček a chvatně mě opustil. Otírala jsem lžíci a všimla si, že za robotem na maso je schovaný asi desetilitrový hrnec. " Co je zase tohle? " zavolala jsem směrem k sedícím ženským a ty neochotně vstaly. Nadzvedla jsem utěrku. V nádobě byla hromada lákavě vypadajícího bramborového salátu. Okusila jsem i ten. Chutnal výborně. " Co je to za salát? " ptám se staré kuchařky Mařeny. Zakroutila očima a nevyrazila ze sebe ani slovo. Koukám na zbytky jídla na talířích po obědě a začínám celou situaci chápat. Magda se rozvalovala na otočné židli a škaredila se jako tisíc čertů. | train |
" Není to nádherné, že žijeme? A daří se nám opravdu dobře! " potvrzovali si navzájem. Za nějakou dobu objevili pupeční šňůru, kterou k nim proudila výživa a velebili svou matku za to, že se s nimi dělí o svůj život. " Jak velká musí být její láska, když nám dává část sebe! " chválili svorně. Uběhly týdny a měsíce a oběma bratrům neuniklo, jak moc se změnili. " Co to má znamenat? Máš ponětí, co se to s námi stalo? " " Myslím, že se musíme připravit a opustit tohle místo, " odpověděl bratr. " Ani za nic, nikdy neopustím bezpečí tohoto světa, " odpověděl druhý. | train |
Kudrlinky starodávných rukopisů podávají ve třetí osobě holá fakta o životech pisatelů : jména, data narození, zaměstnání, bydliště a děti. Na jiného pak zbývá úkol, aby zápis završil stručnou zmínkou, kdy, kde a jak zemřeli. Rukopis vyjadřuje jejich povahy i dojímavé sebevědomí, s nímž stlačují písmenka mezi řádky, aby vybylo dost místa pro generace, které přijdou po nich. Kdo byli ti lidé? Můj pradědeček býval vězeňský dozorce a dědeček, jehož jsem nikdy nepoznal, úředník na dráze. Měl osm dětí, z nichž nejstarší, Rudolf Forman, byl můj otec. | train |
Ne, neměl pravdu, když dnes primářovi namlouval, že neodpovídá za to, co působí bezděčně. Copak může sám sebe redukovat jen na to, co je vědomé a záměrné? I to, co působí nevědomě, patří přece do sféry jeho osobnosti, a kdo jiný by za to odpovídal? Ano, je vinen, že ho Alžběta milovala ; je vinen za to, že to nevěděl ; je vinen, že na to nedbal ; je vinen. Stačil jen vlásek a mohl zabít člověka. Teorie primářova Zatímco se Flajšman nořil do sebezpytujících úvah, primář, Havel a doktorka se vrátili do inspekčního pokoje a na víno už opravdu chuť neměli ; | train |
Bylo tu sice pár mladíků, kteří za války ztratili rodiče jako já, ale spousta z nich měla otce ministry, diplomaty, staropražskou smetánku, ale i vysoké komunistické funkcionáře. Později jsem zjistil, že krátce po osvobození, když pan Jahoda navrhl na ministerstvu školství zřízení školy pro chlapce, jejichž život těžce poznamenala válka, všechny politické strany přijaly tento nekontroverzní návrh s otevřenou náručí. Příspěvky, dotace a podpory se začaly hrnout ze všech stran a pan Jahoda měl zcela volnou ruku při výběru profesorů. | train |
S vámi se mohu milovat... " a sedla si Havlovi na klín a začala ho rozpínat. Co dělal doktor Havel? Ach, to je mi otázka... Páté jednání Ve víru ušlechtilosti Po noci přišlo jitro a Flajšman šel do zahrádky, aby nařezal kytici růží. Pak odjel tramvají do nemocnice. Alžběta ležela ve zvláštním pokojíku na interním oddělení. Flajšman si sedl k její posteli, položil kytici na noční stolek a chytil ji za ruku, aby jí spočítal tep. " Tak co, už je vám lépe? " zeptal se pak. " Ale jo, " řekla Alžběta. A Flajšman řekl procítěně : " Takové hlouposti jste neměla dělat, děvčátko. " | train |
Ony marné chvíle, které by jinak odválo zapomenutí, ty se dají bez velkých potíží překovat do podoby, ve které nám poslouží. Hovořil jsem o téhle taktice s mnoha známými, všichni pokývali hlavami a řekli, že to je znamenitý nápad. Ale jen pár jich toho " odpadního materiálu " využilo. Těch pár se během několika let vyšvihlo nad ostatní ve svém oboru a dosáhli pozoruhodných výsledků. Ostatní dál jezdili denně v metru a tupě poslouchali hlas, který oznamoval, jak stanice ubíhají jedna za druhou... Jak mdle ubíhají vteřiny jejich životů, údery jejich srdcí... | train |
Ani jsem si netroufl někoho varovat před blížícím se průšvihem. Stejně už se nedalo nic dělat. Rozsvítilo se červené světlo kamery a já jsem položil soudruhu Homolovi první otázku - jako obvykle jsem předstíral, že mě právě v tuto chvíli napadla. Homola vytáhl z náprsní kapsy saka můj dopis a koktavě přečetl precizně nastylizovanou odpověď, načež papír znovu složil a vrátil ho do kapsy. Zíral jsem na něho a nevěděl, co mám dělat. Nakonec jsem udělal to co vždycky : předstíral jsem, že mě napadla jiná otázka. | train |
ba vlastně ona ho teprve učinila tělem ; jako by až dosud existovalo pro mladíka v oblacích soucitu, něhy, starostlivosti, lásky a dojetí ; jako by bylo ztraceno v těch oblacích ( ano, jako by bylo tělo ztraceno! ). Mladíkovi se zdálo, že dnes poprvé vidí dívčino tělo. Po třetí vodce se sodou se dívka zvedla a koketně řekla : " Pardon. " Mladík řekl : " Smím se vás zeptat, kam jdete, slečno? " " Vyčurat se, jestli dovolíte, " řekla dívka a odcházela mezi stoly dozadu k plyšové plentě. 8 Byla spokojená, jak ohromila mladíka slovem, které od ní přes veškeru jeho nevinnost - nikdy neslyšel ; | train |
Byl vysoký skoro dva metry a svaly měl jako atlet těžké váhy. Prodávající za něj ale požadoval cenu pětkrát vyšší než za ostatní otroky, a tak dlouho smlouvali. " Říkám vám, že se za tu cenu absolutně vyplatí! " tvrdil obchodník. " Jeho doprovod zaručuje bezpečí na každé cestě, protože si hravě poradí se čtyřiceti muži. A přitom je to dobrák od kosti! " " Tomu říkám pádný argument! " řekl kupec. " S karavanou se totiž často ocitáme na nebezpečných cestách. " Brzy uzavřeli obchod a když kupec vypravil další karavanu, kterou chtěl sám vést, vzal s sebou i nového otroka Omara. | train |
Nejsou jedovaté, ale většina ptáků se jim přesto vyhýbá. BARVÍNEK Kůra : hnědá až zelená Plod : oříšek ( v září a říjnu ) Barvínek potřebuje hodně světla. Rád se pne po jiných stromech. Kvete na začátku léta, a na podzim dává šedivá klubka plodů podobná vlně, která zůstávají na větvích často až do jara. VLOCHYNĚ BAHENNÍ Kůra : šedohnědá Plod : bobule ( v září ) Keř dorůstá výšky kolem jednoho metru. Jeho malé květy vypadají jako džbánky, zavěšené dnem vzhůru. Listy vlochyně jsou na spodní straně namodralé. Pozor : Plody jsou jedovaté! BRSLEN Kůra : šedohnědá Plod : tobolka ( v říjnu ) | train |
Nevím, jak dlouho jsem tam stála, než jsem přinutila svoje víčka, aby se konečně otevřela. Pokoj planul, střepy, jimiž byl posetý, odrážely ohnivé světlo a vypadalo to, jako by hořel. Přistoupila jsem k postýlce. Byla pokryta střepy, polštář i pokrývka byly rozryty střepy a dítě... Spinkalo. Ani jediný střep se ho nedotkl, obletěly dítě a to spočívalo na bezpečném, nezraněném ostrůvku. Zvedla jsem je, přitiskla k sobě ze vší síly a teprve teď mi vytryskly slzy a byl to ten nejkrásnější pláč, jaký jen může být. | train |
Schovala jsem hlavu do dlaní a cítila, jak se mi hrnou sliny do úst. Pohladil mě něžně po vlasech. " Ty se asi hodně díváš na kriminální seriály v televizi, viď? " S Honzou jsem se srazila na chodbě v lázních, před ordinací doktorky Pawlovské. Vycházel ven a já šla dovnitř. Prohlížel si mě dost hloubavě. " Kde se tady bereš, Simono? " Odpověď jsem měla připravenou pro všechny zvědavce, které náhodně potkám. Tedy i pro něj. " Jdu na preventivní prohlídku. Je tam hodně lidí? " " Nikdo. " Oddychla jsem si. " To je dobře. Nerada zbytečně ztrácím čas. " " To vím, " přisvědčil Honza. " Počkám na tebe. | train |
Zatím se všechno pohybovalo za sklem, tedy jaksi neskutečně, nemohl si přivonět ani sáhnout, přivykat si na novou skutečnost, ale už se blížila kvapem chvíle, kdy to bude všechno kolem něho, kdy ho obklopí a pohltí venkov a stane se součástí jeho štěstí. Mimoděk se začal po dlouhé době usmívat, připadalo mu, že se trochu vrací do dětství a začíná se chovat jako kluk, který nemá jiné starosti. " Jestli si chcete zapálit, pokud ovšem kouříte, v palubní desce je krabička spart. " " Vy nekouříte? " zeptal se svobodník, který přivítal nabídku a otevřel zásuvku před sebou. | train |
když si muži prohlíželi na ulici její poprsí, zdálo se jí, že tím pustoší i kus nejtajnějšího soukromí, které patří jen jí a jejímu milenci. Ale teď byla stopařkou, ženou bez osudu ; byla zbavena něžného pouta své lásky a začala si uvědomovat intenzívně své tělo ; cítila je tím dráždivěji, čím cizejší byly oči, které je pozorovaly. Už šla kolem posledního stolu a nějaký přiopilý muž, chtěje se pochlubit svým světáctvím, oslovil ji francouzsky : " Combien, mademoiselle? " Dívka tomu rozuměla. Vypjala se a prožívala každý pohyb svých kyčlí ; zmizela za plentou. 9 Byla to všechno divná hra. | train |
Ne v té naivní poetické rovině, jenže uvažujeme stejně bez znalostí a vědomí souvislostí. Naše omyly nejsou tak zjevné jako omyl mého vnuka, nejsou však o nic méně směšné, ba často jsou přímo scestné. Naše omyly bývají - nebezpečné. Jsme děti. Děti bez znalosti souvislostí - a možná proto se tak smějeme skutečným dětem. Člověk se tak dlouho posmívá, dokud nezjistí, že směšný je on sám. " Babičko? " Úpěnlivé oči, vnoučkovy veliké něžné oči visely na mě pohledem, nepřestávaly mě uznale pozorovat. Co jsem měla dělat. Opustila jsem na chvíli svou společnost. Vyšla jsem si s vnoučkem do zahrady. | train |
" No víte, Filip.., " nedomluvila a zapýřila se jako novicka. " Jo tak, " pochopila jsem okamžitě. " Jestli to víš od doktora Pelikána, potom na tom jistě něco bude. Má informace vždycky z první ruky, " dodala jsem zamyšleně. " Ale když tu zůstane jen jedna síla, " počítám objektivně, " sama tuhle práci nemůže zvládnout. Psát jídelní lístky, plánovat denní, týdenní a měsíční stravu, to dá pěknou práci. K tomu ještě běhat po oddělení a ještě pořád hlídat v kuchyni. Původně jsme na to byly čtyři a neustále se naše stavy snižují. " Magda si vcelku nevzrušeně lámala klouby na rukou. | train |
Ve Valmontovi, mém filmu z roku 1989, je scéna, ve které se hrdina snaží udělat dojem na ženu, kterou svádí tím, že sebou plácne do jezera. Předstírá, že se topí, ale trik nefunguje. Žena uteče. Potom, když se vrátí do svého pokoje, kape z něj voda a vodní buřina se mu nalepila na šaty, střetává se tváří v tvář s jinou ženou, která se může stát jeho osudem. Ten zmáčený směšný muž je překroucenou ozvěnou mého nepodařeného dobrodružství s Martou Franclovou. DÍVKA VE VLAKU | train |
Jednoho dne se dozvěděl, že městem bude projíždět mistr. Považoval za samozřejmé, že se s tímto váženým mužem musí ukázat před novináři. Ale mistra ani nenapadlo pro toho vykořisťovatele něco dělat. Bez zastavení přešel okolo hlavního vchodu továrny. Ignoroval smršť blesků fotoaparátů i továrníka a pokračoval vzhůru do města. Továrníka tento očividný nezájem rozzuřil, za loket odtáhl svého tajemníka stranou a sykl : " Zastavit! Doveď ho sem! " Tajemník to ale po několika chvatných krocích vzdal, s pokrčenými rameny a s nechápavým výrazem v obličeji se vrátil zpátky. | train |
" Mám moc práce. Jsem v jednom kole. Valentýna se učí na závěrečné zkoušky a Magda onemocněla. Chtějí po mně, abych se vrátila do práce, alespoň po dobu prázdnin. Pracovní neschopnost dietní sestry prý bude dlouhodobá. " " Jestli mě už máš, Simono, dost, řekni to na rovinu a nevytáčej se. " Markův hlas zněl smutně, ale rozhodně. Chtěl mít jistotu. " Já se nevytáčím, ale opravdu na tebe nemám čas. " Dopřála jsem mu ještě naději, i když jsem věděla jasně, že se náš vztah chýlí ke konci. " Co Leoš, jak to s ním vypadá? " projevil dávku zvědavosti. " No, víš, vrátil se k Valentýně. | train |
Neodpovídala a v zelených očích se jí zračilo, že je duchem nepřítomna. " Posloucháš mě, miláčku? " zašeptala jsem měkce. Přišlo mi jí líto. Vypadala jako nevinnost sama. Už jsem zapomněla, jak se vynořila nahá ze svého pokoje, kde na ni čekal v posteli Leoš. Je přece jen hrozně mladá, říkám si. Je ještě naivní. Kdyby se mi tak podařilo zbavit ji vlivu toho přechytralého doktůrka! " Už můžu? " slyším Valentýnu. Vrátila jsem se zpět do reality. Musím správně volit slova, protože je zřejmé, že Valentýna je zamilovaná dětskou láskou, která bývá nebezpečná. " Co jestli můžeš? " ptám se nechápavě. " Mluvit, " pravila klidně. | train |
Bylo před nimi ještě třináct dnů dovolené. Symposion První jednání Inspekční pokoj Inspekční pokoj lékařů ( na libovolném oddělení libovolné nemocnice v libovolném městě ) svedl dohromady pět postav a spletl jejich jednání a řeči v nicotný, a přece tím radostnější příběh. Je tu doktor Havel a sestra Alžběta ( oba mají toho dne noční službu ) a jsou tu další lékaři ( zavedla je sem jakási sotva důležitá záminka, aby u pár donesených lahví vína seděli s oběma sloužícími ) : plešatý primář téhož oddělení a sličná třicátnice, doktorka z jiného oddělení, o níž celá nemocnice ví, že s primářem chodí. | train |
Vzbudila tovaryše, dala jim ochutnat z těch pochoutek a nakázala, aby do rána vyrobili zrovna takový stolek, jako byl ten kouzelný. Ráno stolky vyměnila a chalupník uháněl domů. Už se nemohl dočkat, jak si se ženou pochutnají. Svolal děti a všichni se těšili, jak se konečně pořádně najedí. Sedli si kolem stolu a otec řekl : " Stolečku, prostři se! " Opakoval to znovu a ještě jednou, ale nic! Stolek stál, jak ho tam chalupník postavil. Všichni se zklamaně zvedli a byli stejně hladoví, jako když si ke stolku sedali. Chalupníkovi to vrtalo hlavou. " To není jen tak, " povídá ženě. | train |
My zapomínáme, Velká spravedlnost nezapomíná. Bylo to od té ženy nespravedlivé vůči dětem? Byly děti nespravedlivé? Neuměla odpustit ona a neuměly odpustit ony? Těžko říct. Vím jen, že většinou si svůj vlastní osud píšeme tím, jak zacházíme s osudy svých blízkých. Tonička Tonička je lípa. Veliká lípa, která roste na břehu řeky, a když kvete, má vonnou korunu plnou bzučících včel. " Tuhle lípu měla moc ráda moje babička, " povídala paní A. C., když jsme šli údolím k řece. " Byla to mlynářka a milovala tenhle kraj, kde její předci žili a mlynařili už dvě stě let. | train |
Všude se válely pracovní hadry, špinavé boty a prázdné flašky. V ubikaci pro sezonní pracovníky nebyla sprcha ani vana. Na mytí tu byla jedině plechová výlevka na chodbě, kde smrděl věčně ucpaný a přetékající záchod. V šest ráno mě společně s hloučkem mžourajících horníků nahnali do klece a spustili do šachty. Štajgr, z kterého to páchlo jak ze sudu, mi podal pneumatickou vrtačku a ukázal mi, jak ji nasadit proti zdi sloje. Byla to těžká a zlá bestie, která mě naklepávala jak řízek po celých osm hodin. Na konci šichty mě bolelo celé tělo a ruce se mi vyčerpáním klepaly. | train |
V tom časopisu jsem četl o turistech, kteří vyšli na onu horu a dívali se na velkolepé panorama - a uviděli matku s dcerou. Ty dvě ženy vyrazily k hoře a nevěděly, že se kvapem blíží příliv, voda stoupala a ony zůstaly v místech, kam se voda valila, narážela do nich, vlny je házely na skaliska, jindy bezpečná cesta se změnila na ďábelskou, ženy křičely a volaly o pomoc, vlny je obklopovaly, podrážely jim nohy, srážely je. A lidé z hory se na ně dívali. Pozorovali je, fotografovali, vzrušovali se velkým dobrodružstvím. | train |
U dveří stál ten gestapák, a jak jsme tak seděli na hrubé lavici a povídali, nikdo nevěděl pořádně, o čem mluvit. Tak, Miloši, jak to jde ve škole? A jak se má Čáslav? Bylo letos hodně meruněk, Pavle? Měl bys je zavařit. Jestli seženeš cukr... A co paní Procházková? Naše konverzace sestávala ze samých banalit, ale bylo to mých posledních patnáct minut u maminky na klíně. Tak to stačí, řekl náhle gestapák. Otevřel dveře a pokynul mámě. Bitte! Maminka nás všechny políbila, pohladila po rukou. | train |
Aleš s Blankou se plížili z kuchyně a odnášeli nějaké tašky k nim do šatny. Jindy bych určitě zasáhla a brašny jim zkontrolovala, ale dnes mi to bylo jedno. Ať si pomůžou. Když v kuchyni nebude nic chybět, nechám to tak. Udělám dnes všude inventuru, vyžehlím všechny resty, abych odešla s čistým štítem a můj nástupce převzal čistý stůl. Kohopak asi na tohle místo seženou? Dietních sester je stále v nemocnicích nedostatek. Ostatně jako všeho zdravotnického personálu. Ať si vedení nemocnice poradí samo. Možná se vrátí Magda z neschopenky... Je mi to jedno. | train |
Budu - li mít ovšem dost sil vzepřít se rezignaci, která je určitě horším zlem než tato smutná komedie. Možná, že jste odhalila primáře správně. Ale já ho mám takto ještě raději a nikdy bych mu nemohl ublížit, z čehož plyne, že bych nikdy nemohl mít nic s vámi. " Doktorčina odpověď " Milý doktore, " pravila doktorka, " mezi námi je méně rozporů, než se domníváte. Vždyť i já ho mám ráda. Vždyť i mně je ho líto jako vám. A vděčná mu mám být za víc než vy. Bez něho bych tu nebyla na tak dobrém místě. | train |
A jak jsem jela tou tramvají ze školy domů, napadlo mě, že stejně, jako se dá vypouštět na dlouhou oběžnou dráhu zlo, zrovna tak se dá vypustit i něco dobrého, nějaké potěšení, dobrý skutek. Všimla jsem si, že v přecpané tramvaji se jen tak tak drží na nohou rezignovaný starý pán, usmála jsem se na něj a nabídla mu místo. " Děkuju, " zašeptal a sklouzl na sedadlo. Podíval se na mne vděčně. Stálo se mi dost špatně se dvěma taškami, které jsem vlekla z města, ale měla jsem hezký pocit, jako bych na oběžnou dráhu vypustila něco onačejšího. | train |
Ostatně vzpomeňte si : její ňadra a zadek zaplnily dnes večer tento pokoj jako dav demonstrantů. Opravdu, primáři, to byla demonstrace! A vzpomeňte si na ten její striptýz, jen si vzpomeňte, jak ho prožívala! Primáři, to byl ten nejsmutnější striptýz, jaký jsem viděl! Vášnivě se svlékala a zůstávala přitom stále v nenáviděném pouzdře svých ošetřovatelských šatů. Svlékala se a nemohla se svléknout. A přestože věděla, že se nesvleče, svlékala se, protože nám chtěla sdělit svou smutnou a nesplnitelnou touhu svlékat se. Primáři, ona se nesvlékala, ona zpívala o svém svlékání, o nemožnosti se svléknout, o nemožnosti se milovat, o nemožnosti žít! | train |
Potom vyzkoušel dlouhý a tenký kříž, který byl sice lehčí, ale všude s ním neustále narážel, takže se cítil jako ve vězení. Proto si na záda naložil středně velký kříž, který se zprvu zdál být celkem snesitelný. Ale jakmile si ho srovnal na ramenou, měl pocit, jako by se mu stále do šíje bolestivě zarýval trn. Tak vyzkoušel jeden kříž po druhém, ale vždycky se objevily nějaké nepříjemnosti. Protože se mu nezamlouvalo nic z toho, co se nabízelo na první pohled, začal hledat i vzadu. A pak uviděl jeden kříž, mírně zakrytý ostatními, který se mu něčím zamlouval. | train |
Proč bych se měl posmívat té usilovné primářově snaze nebýt tím, kým je? Starý člověk se buď smíří, že je tím, čím je, tím žalostným úbytkem sebe sama, anebo se nesmíří. Ale co má dělat, nesmíří - li se? Nezbývá mu než dělat, že není, čím je. Nezbývá mu než vytvářet namáhavým předstíráním všechno to, co už není, co je ztraceno ; vymýšlet, vytvářet a předvádět svou veselost, vitalitu, kamarádskost. Vyvolávat svůj mladistvý obraz a snažit se s ním splynout a zaměnit se s ním. V té primářově komedii vidím sám sebe, svou vlastní budoucnost. | train |