text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
Láďa i Veronika s Jiřinou sedí na koberci a vybalují dárky. Láďa dostal kapesní nůž a Veronika novou panenku. Štědrovečerní noc se láme ve vločkách zmrzlého sněhu. V oknech se odrážejí plamínky svíček. Když Láďa usíná, cosi ho zašimrá pod bradou. " Co je? " " To jsem já, " šeptá Veronika, " můžu jít k tobě? " A už vklouzla pod peřinu a celá se schoulila. " Aby mi nebyla zima, " vymýšlí si. A obejme ho kolem krku. Za chvíli oba spí. Prosklené dveře operačního bloku půlí chodbu a oddělují svět čekajících. | train |
Za oponou ale v tratolišti krve a v bezvědomí ležel náš kulisák. Opravoval narychlo nějaká světla, dotkl se holého drátu, dostal ránu, spadl ze žebříku a nevědomky tak způsobil oživení v sále. Kulisák si pobyl několik týdnů v nemocnici. Představení ve Slaném bylo nakonec odměněno dlouhým neutuchajícím potleskem, při kterém celý sál povstal, což je pouze potvrzením rčení, že život je komedie s tragickými následky. Koncem jara 1950, když se Balada z hadrů stále ještě úspěšně hrála, jsem nastoupil na talentové zkoušky na DAMU. | train |
A zase vyrazil na svoji nekonečnou cestu jedním ponurým vinohradským činžákem. Nakonec musí ztratit rozum, zdálo se. Jenže on se každý den, jak mi říkala sousedka, po ránu oblékl, umyl, oholil, jako by ho čekala nějaká daleká cesta, a pak vyrazil. Celý vesmír, všechny pozemské cesty se vešly do těch schodů. Skoro nejedl, i když měl peněz dost, nečetl ani noviny, zřejmě se nemohl na nic soustředit, byl stále hubenější, vyzáblejší. A jednou jsem otevřela dveře a on na schodech nebyl. | train |
Pokud je to pravda, dítě je jistě Leoše. Ale to nemohu nikomu prozradit, protože je nepochybně trestuhodné spát s manželem své dcery. A jestliže jejich manželství vzalo takový tragický konec, je to mnohem horší. Lidé by řekli, že jsme to spolu táhli už za jejího života, a měla bych peklo. Jako by nestačilo, co jsem už prožila. Mohla bych podstoupit umělé přerušení. Ale dá se provést interrupce v nemocnici, kde pracuji, tajně? V žádném případě. Hned by se šuškalo, kde jsem si dítě uhnala a proč se ho chci zbavit a tak dále. Musela bych se obrátit někam mimo město. | train |
" Moje malá vnučka, " vyprávěl pan K. L., " mi jednou běžela ukázat obrázek, co namalovala ve školce. Měl jsem tehdy zrovna rozdělané objednávkové listy firmy, které jsem v penzi vypomáhal. " Dědečku... " Zvedl jsem nerad oči. Mávala obrázkem a za ní stála její matka, má dcera. " Dědečku, dědečku, koukej! " " Nemůžete chvíli počkat? " zavrčel jsem. Obě stály zaražené a dívaly se na mě. " Mám obrázek, " volalo ale stále radostně děvčátko, tříleté usměvavé děvčátko. " A já mám práci, " řekl jsem. " Už od nádraží se těší, jak dědečkovi ukáže obrázek, co namalovala, " řekla mi dcera. | train |
S Tomášem Frejkou už jsem v té době v kontaktu nebyl, a kdykoli jsem tyhle strašné věci četl a slyšel, litoval jsem ho a představoval jsem si, jakým asi prochází peklem. Jednoho dne všechny noviny v zemi otiskly otevřený dopis předsedovi státního soudu. Vážený soudruhu, žádám pro svého otce nejtěžší trest - trest smrti. Vidím teprve teď, že tento tvor, kterého nelze nazvat člověkem, protože v sobě neměl ani kouska citu a lidské důstojnosti, byl mým největším a nejzavilejším nepřítelem. | train |
Poukazoval jsem v ní na to, jak je nespravedlivé, když se někdo po zádech svého stranického tatínka dostane tam, kam očividně nepatří. Ráno jsem zasedl do lavice a čekal, kdy si mě zavolají, ale nic se nestalo. Uplynulo několik dní a mně se ulevilo, když tu náhle pro mě přišli, že se mám dostavit do ředitelny. Za svým obrovským psacím stolem stál ředitel Jahoda. Mlčky si mě prohlédl. Ukázal na list papíru, který ležel před ním. Vzal jsem ten papír a přečetl si prohlášení, které zjevně čekalo jen na můj podpis : Tímto vystupuji ze školy... Položil jsem papír zpátky. | train |
A pak jsem ho uviděl, choulil se u ohořelé zdi a díval se snad vyděšeněji než já. Co to ti lidé, ti moudří obři, dělají? ptaly se jeho oči, ptaly se hořce. Objal jsem ho a tiskl k sobě. A v tu chvíli jsem zaslechl ohlušivou ránu. Bylo to dost blízko. Bomba dopadla na dům, v němž jsem se prve skrýval, na dům, ze kterého jsem vyběhl hledat Ajaxe. Dům se zřítil a rozdrtil i sklepení. Vidíte tenhle obojek, co visí tady na věšáku? Je to obojek po Ajaxovi, a druhým dědictvím, co po něm mám, je můj vlastní život. | train |
Přítel zvedl hlavu od novin a vytřeštěně zíral na prázdný obal. " Když ty nenávidíš tatínka, " vydechlo dítě a dívalo se na ni velkýma očima. Přítel vyskočil, nastartoval vůz a okamžitě přivezl chlapce ke mně do nemocnice. Celý se třásl a zničehonic povídá, že před nemocnicí hoch ukázal do temného nebe : " Tatínku, podívej, dneska jsou tak krásné hvězdy! " Když mi vzápětí přítel ukázal prázdný obal od léků, které dítě snědlo, zesinal jsem. Chlapec ještě vypadal normálně, ale já věděl, že už za pár minut, za pár vteřin... Možná nevíte, co taková otrava znamená : zrakové a sluchové halucinace, hrůzu. | train |
" Měli bychom co nejrychleji zmizet pryč z tohohle nebezpečného místa. " Spěšně si přehodili pytle přes ramena a znovu vyrazili na pochod. " Měli jsme na něj dávat lepší pozor, " naříkal jeden. " Ale vzadu oči nemáme, " odpověděl druhý. " Když se loudal a ani jednou na nás nezavolal, je to jeho vlastní vina. " " V tom případě ho ale musel chytit strašně silný medvěd, " mínil druhý. " Docela určitě to byl nějaký obrovský hnědý medvěd, jen ten může napadnout takového statečného muže. " | train |
Mlčky jsem si prohlížela starobylý nábytek s několika málo kousky vzácného porcelánu po mamince, stojanové pendlovky po tatínkovi, rozvrzané kanape, na kterém jsem spávala. Můj pohled se zaryl do modrého prošlapaného peršanu. Musím na vzduch. Převlékla jsem se do tepláků, starého vytahaného svetru, obula si vysoké holínky a z dřevěného věšáku stáhla zelenou pláštěnku, jejíž kapucu jsem si nasadila hned v domě na hlavu. Přes dvorek jsem se dostala do polí a vyšlapanou cestičkou okolo kravína vešla do lesa. Nevnímala jsem zralé maliny, ani houby vykukující z jasně zeleného mechu, kterým se po dešti vesele leskly hlavičky. | train |
Nakonec postavila na každý připravený stolek natištěnou cedulku Zadáno a zmizela v kuchyni. Voják si svého společníka prohlížel a mimoděk ho odhadoval. Díval se chvíli na jeho ostrou, rozhodnou tvář, šedivé vlasy a nakonec se zahleděl na jeho ruce. Byly drobné a nervózní, s tenkými prsty, které se nepokojně chvěly. Profesor postřehl vojákův pohled a zrozpačitěl. " Taky proto jsem odešel, " řekl jako by mimochodem tomu neznámému mladíkovi ve vojenské uniformě, jehož jméno vlastně neznal. Copak ten mládenec proti němu může vědět nebo vůbec pochopit, co pro chirurga znamenají třesoucí se ruce! | train |
Jejich otec, generál české armády, byl největším hrdinou protifašistického odboje. Němci ho nezlomili ani mučením, jemuž nakonec podlehl. Bratři Mašínovi byli zjevně po něm a několik let vedli malou, ale efektivní odbojovou skupinu, která provedla řadu sabotáží proti komunistickému režimu. Byli mladí, nebojácní a věřili rozhlasové stanici Svobodná Evropa, která slibovala, že brzy přijdou Američané a udělají s komunisty krátký proces. Mašínovi se na to chystali tím, že zakládali požáry a napadali stanice SNB, aby získali zbraně. Pár příslušníků přitom taky zabili. | train |
Jen se podívej na oteklé tělo mojí mladší dcerky. Napila se špatné vody a kolika ji málem zabila. " Truchlící žena litovala malou holčičku a moc dobře věděla, jak trpí i její matka. Připravila speciální čaj, jehož zvláštní složení znala, a starala se společně s matkou o nemocnou, dokud jí neklesla horečka. Pak se vydala dál a došla až k domu, který vypadal plný blahobytu a bohatství, v jeho krásné zahradě byla dokonce i studna. " Kdo je tak bohatý, že má vlastní studnu, má nejlepší vodu a určitě nezná žádné utrpení, " pomyslela si. | train |
Valentýna se parádila před zrcadlem. Vlasy si řádně natupírovala, navoněla se mým parfémem a zatočila se dokolečka. Zvonové rukávy halenky se jí rozevlály, jako vlajky na Prvního máje. " Někam jdeš? " vzala jsem do náručí Janičku a přidržela jí láhev s ohřátým mlékem. " Jo, " odvětila roztržitě. " Máme s holkama sraz v hospodě. " Povytáhla jsem vytrhané obočí. " To už je tento týden popáté, " spočítala jsem na prstech. " Byla jsi v noci pryč v pátek, v sobotu, v úterý a ve čtvrtek. " " A tobě to vadí? " přejela leskem na rty našpulenou pusu. Janička kroutila hlavičkou a dudlík láhve odmítala. Vypila jen malinko. | train |
" Ne, Alice, " řekl Eduard, " ty mne nemáš ráda. Tys mne nikdy neměla ráda. " " To není pravda, " šeptala Alice a Eduard si s uspokojením všiml, že má mokré oči. " Nemáš, Alice, to se vycítí. Tys byla ke mně vždycky docela chladná. Tak se nechová žena, která miluje. To já moc dobře vím. A teď ke mně cítíš soucit, protože víš, že mne chtějí zničit. Ale ráda mne nemáš a já nechci, aby sis to namlouvala. " Šli pořád dál, mlčeli a drželi se za ruce. Alice tiše poplakávala a pak se najednou zastavila a ve vzlycích pravila : | train |
Když šel chalupník spát, poprosil hospodyni, aby mu mlýnek schovala na bezpečné místo. Jen ji nabádal, aby neříkala : " Mlýnku mel! " Mlynářka šla s mlýnkem do komory a žertem řekla : " Mlýnku, mel! " Z mlýnku začaly padat zlaté dukáty, za chvíli jich byla pěkná hromádka. Takový pomocník by se mi hodil, pomyslela si mlynářka. Vzbudila tovaryše a nakázala jim, aby do rána zhotovili mlýnek, který bude navlas stejný jako ten chalupníkův. Tovaryši udělali, jak paní poručila, a když se ráno pocestný chystal vyrazit, mlynářka mlýnky vyměnila. " Pojď sem, ženo! " volal chalupník, když přišel domů. " Nastanou nám lepší časy. " | train |
Zanechal po sobě hezkých pár milionů. A zanechal mi také jedno poznání. To poznání mi pomáhá víc, než kdyby byl odkázal všechny miliony mně. Zanechal mi povědomí o pulsech srdce. Stačí si položit ruku na hruď a cítíme : teď, teď, teď, jeden úder za druhým, ty příležitosti, které nám byly přisouzeny, nás míjejí, teď, teď, teď, nikdy se ani jedna z nich nevrátí a my jimi hýříme, maříme je. Teď, teď, teď. Zase jich pár ubylo, zase se jich pár rozplynulo, zatímco vám to vyprávím. | train |
Domníval jsem se, že takovéto kolektivní plačky jsou na programu kina Pokrok večer co večer a moc se mi to líbilo. Byla to pro mě spíš legrace. Rodiče mě pak do kina Pokrok vzali ještě jednou. Tentokrát se dávala Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků a ten film byl pro mě zjevení. Ty nádherné barvy, božská hudba, známý příběh, který se najednou zdál docela nový, až jsem nevěděl, co dělat. A tak jsem dělal to, co ostatní : řval smíchy, hýkal radostí, kousal se do rtů, tleskal trpaslíkům, miloval Sněhurku a strašně jsem chtěl, aby ta podívaná nikdy neskončila. | train |
Ty, co pro váš život znamenají nejvíc. Nakonec zbudou tři. Pak dvě. Pak jedna. JEDNA JEDINÁ. Člověk samozřejmě ví, že má systém hodnot, a je přesvědčený, že celkem zná jejich hierarchii, jenže málokoho napadne si ten systém takto drasticky projít, tak jasně si uvědomit, co je pro něj nepostradatelné. Až dojdete k té jediné položce, zamyslete se. Zamyslete se, co dělat, abyste ji neztratili. A zamyslete se, jak snadno byste mohli ztratit tu předposlední položku a taky tu před ní - jaké je štěstí, že jste je ještě neztratili. Jaké máme kolikrát nezasloužené štěstí. | train |
Navlékla jsem se do nich a prohlédla se v zrcadle. Bikiny mi slušely. Na zahradě se budou vyjímat. Zahrada vypadala zpustle. Tedy nevypadala, ona zpustlá byla, a značně. Záhonky byly už zrušené a ovocné stromy, které nikdo nečesal, nechal Honza pokácet, protože ovoce padalo samovolně do trávy a lákalo vosy. K několika dekorativním stromům, které v zahradě rostly již léta, jsme jich několik přikoupili a proměnili zahradu v okrasnou oázu. Všude rostla jen měkká travička, kterou jsem pravidelně sestřihovala. Dnes by potřebovala náležitě zkrátit. | train |
Nesla v náručí svoji milovanou kočku Míninku, která je jakýmsi maskotem školy - když naše volejbalové mužstvo jede na důležitý zápas, půjčuje si Míninku paní školníkové. Míninka dnes nebyla ta veselá mlsná kočka, co se prochází po chodbách s tou půvabnou pyšností, jakou kočky okouzlují. Byla to bolestně mžourající ubohá bytůstka. Paní školníková říká, že ten třídní šašek do Míninky kopl. " Ty? " Dívám se na něj užasle. Věděla jsem, že ji má rád, dokonce jí jednou přinesl do školy myš, aby se mohla zabavit a honit ji, myš mu utekla a běhala po třídě, spolužačky pištěly. Kluk mlčí. Kouká do země. | train |
Zemřela ještě to pondělí. " " Ale ty jsi přece... " " Ne, nemohla jsem za to, říkali mi, že babička měla léta moc nemocné srdce, tehdy jsem to nevěděla, měla prý velké bolesti, mohla odejít kdykoli, jenže... " Stroj času. Každý z nás by chtěl stroj času kvůli něčemu jinému. " Víš, já si tu neděli prostě myslela, že není nic důležitějšího než ta blůza... a v pondělí už ne. V životě mě asi nikdo neměl tak rád jako babička. A že bylo těch, co mi říkali, že mě milují, od té doby hodně. Víš, kdyby byl stroj času... " Pak mlčela. Stroj času není. | train |
nic jí nepřipadalo lepším vystižením ženy, kterou hrála, než koketní důraz položený na zmíněné slovo ; ano, byla spokojená, byla v nejlepší míře ; hra ji strhovala ; dávala jí pocítit, co dosud nepocítila : třeba ten pocit bezstarostné neodpovědnosti : Ona, která se vždy obávala každého svého příštího kroku, cítila se náhle zcela uvolněná. Cizí život, v kterém se ocitla, byl život bez studu, bez životopisných determinací, bez minulosti i budoucnosti, bez závazků ; byl to život mimořádně svobodný. Dívka, jsouc stopařkou, směla vše : vše jí bylo dovoleno ; cokoli říkat, cokoli dělat, cokoli cítit. Šla sálem a uvědomovala si, jak je od všech stolů pozorována ; | train |
Co udělal manžel, že chlapec chce, aby zemřel? Nedávno jsem slyšela besedu o matce, kterou její dítě chtělo nechat zabít, objednalo si na ni vraha, o trochu staršího kamaráda, šlo prý o majetek, i když v tom musel být i velký citový chlad, ne - li nenávist. A tenhle můj drobek... Přece má všechno, co čtyřleté dítě potřebuje! Copak jsem mu neudělala báječnou teplou večeři a nepustila mu video, když jsem přiběhla celá uštvaná domů a převzala je od slečny na hlídání? Mám ho zkrátka plácnout? | train |
Těšil ji, jak mohl, ale nebylo to nic platné. Hanička se utěšit nedala. Když si pomyslela, že místo urostlého muže dostane škaredého mužíčka, div jí žalem nepuklo srdce. Celá usoužená se nakonec rozhodla, že muži řekne pravdu. Šla za ním a svěřila se mu, co se té první noci přihodilo. Pán zbledl jako stěna a hned dal vybubnovat, že kdyby někdo věděl jméno mužíčka v červené čepičce, modré zástěrce a se zlatým trakařem, ať to hned oznámí na zámku. Dostane kus zlata velikosti koňské hlavy. | train |
Nad tím vším svítí elektrické vánoční svíčky a rozvěšené smrkové větvičky pomalu opadávají, jehličí se snáší na všechny hračky ve výkladní skříni jako prach. " Já bych chtěla tříkolku, " tahá Veronika Láďu za rukáv. " A proč? " " Jiřina má taky tříkolku. " Jiřina bydlí u nich ve třetím patře a prohání se na tříkolce v průjezdu i na dvoře, přímo před okny přízemního bytu. Veronika na ni krásně vidí, když si vyleze na stoličku a opře o okenní tabulku. " Ještě jsi malá, " řekne Láďa s převahou. Veronika jediná bytost na světě, která si ho váží a uznává ho. Mimo Máši ovšem. | train |
Nebyl sice na tom nejžhavějším seznamu sledovaných, ale přece jen se snažil vyhnout situaci, kdy by chtěl někdo zblízka studovat jeho papíry a porovnávat je se zakonzervovanými údaji policejních kartoték. Problém vyřešil tím, že se připojil ke kočovné herecké společnosti Východočeská opereta. Navrhoval dekorace a jako kulisák s ní putoval mezi nevytopenými sálky a zaprášenými tělocvičnami různých českých městeček, kde společnost uváděla zaručené tutovky hudební scény, jakými byly Die Fledermaus, Polská krev nebo Perly panny Serafínky. Jednoho dne dorazil Pavel se svou společností až do Náchoda a vzal mě na představení. | train |
" Nic tak strašného jsem jí neřekl, " bránil se Flajšman, ale jeho hlas zněl značně nejistě. " Nic tak strašného? " smál se primář. " Vysmíval jste se jejímu tanci, i když tančila jen kvůli vám, doporučoval jste jí bróm, tvrdil jste, že se pro ni hodí jen onanie. Nic strašného! Když dělala striptýz, pustil jste na zem její blůzu. " " Jakou blůzu? " bránil se Flajšman. " Blůzu, " řekl primář. " A nedělejte ze sebe blba. Nakonec jste ji poslal spát, ačkoli chvíli předtím zapila prášek proti únavě. " " Ale vždyť jela po Havlovi, ne po mně, " bránil se pořád Flajšman. " Nehrejte komedii, " řekl primář přísně. | train |
" Jsou z černého tabáku, znáte je? " Profesor mrkl okem a přikývl. Dokonce je kdysi i míval rád, v poslední době však kouřil málo, dráždilo ho to, proto dával přednost dýmce, která je jaksi komornější a přináší klid, člověk se může soustředit na jiné věci, nemusí odklepávat popel a bát se, že něco podpálí. Dnes je ovšem výjimečná situace. Voják mu zapálil, pak sobě. Ve voze rázem zavoněla charakteristická vlna tmavého tabáku, jako ve francouzských bistrech a restauracích. | train |
Cítím napětí i vzrušení a pohrávám si s myšlenkou, že ho musím odstrčit. Musím. Tentokrát by to byl vážně průšvih. Spala jsem už se ženatým mužem i vdovcem, o třicet let starším, ale milovat se s mužem vlastní dcery, to by byla trochu silná káva. Ve chvíli, kdy jsem se ujistila, že to Valentýně nemohu udělat a chtěla Leoše odstrčit, se prudce otevřely dveře. Nebylo zamčeno. Trhla jsem hlavou směrem k příchozímu, když stál kousek od nás. I Leoš zareagoval poměrně pozdě. Pustil mě z náručí, když už stál Filip v místnosti. | train |
Počkali jsme, až si namydlí obličej, a pak jsme na něj začali močit. Eda stál pod proudem horké vody, takže nic necítil. My se chechtali a Eda, aby nezůstal o nic pozadu, taky. Měl děsivě hýkavý smích, a jak jsme se chechtali, přidával k našemu smíchu své hýkání, i když netušil, že příčinou toho veselí je on sám. Jestli byl Eda někdy na zámku opravdu šťastný, pak jedině ve chvíli, kdy mu banda kluků močila na nohy. Jednou večer jsem zrovna takhle očurával Edovo koleno a halekal s ostatními, když jsem si náhle uvědomil, že všichni ostatní zmlkli. | train |
Jeho srdce a mysl byly plny stížností, a tak snažně prosil Boha, aby mu od té tíže alespoň trochu ulehčil. Pán se tedy smiloval a dovedl ho do obrovského sálu, ve kterém stály kříže bez čísel ve všech možných velikostech a provedeních, pro každého člověka jeden. " Najdi si nějaký, který ti bude příjemnější, a já ti ho rád vyměním. Ale můžeš volit jen jednou, " říkal Pán a člověk se pátravě rozhlížel. Hned zpozoroval celkem malý kříž, ale když ho chtěl zvednout, sotva s ním pohnul, protože byl těžší než olovo. | train |
Ivan pocházel z rodiny, která byla tak bohatá, že na některých bankovkách v oběhu byl podpis jeho dědečka. To byl samozřejmě vůbec ten nejhorší původ, uvážíme - li, že komunistický převrat už nebyl daleko. Také byl napůl Žid, takže si jeho rodina odžila za války peklo. Byl velice chytrý, ale ve škole se choval jako zapřisáhlý rebel. Odmítal dělat domácí úkoly a podřizovat se jakýmkoli pravidlům, a tak zůstával nekonečné hodiny po škole. Přátelství s Ivanem se táhne celým mým životem. | train |
Za každou všední událostí hledám podvod, vraždu či nespravedlnost. Já opravdu nejsem normální! Brouček vedle v kočárku na zahrádce spinkal, já jím jemně pohupovala a malovala si, jak bude moje miminko vypadat. Bude podobné mně, nebo Leošovi? Nebo bude vyhlížet jako Valentýna či Janička? Honza se objevil nečekaně vedle mě, v krátkých kalhotách a tričku. " Já zvoním jako blázen a nikdo mi neotevírá! " Uculila jsem se. " Nemůžu ti otevřít, když nejsem v bytě, ne? To je logické. Ale vidím, že sis poradil sám. " Bez vyzvání se posadil na plastové křesílko a příruční kožený kufřík položil vedle. " Jak se máš? " " Děkuji. | train |
Nevím, jak mám pokračovat, a musím Robertovi volat, aby se na tu spoušť přišel podívat. Znechuceně mě vyslechne a potom přijde. Tváří se, jako by spolknul všechnu moudrost a já byla úplně pitomá. Z oddělení mi hlásí tři výběrové diety, z kuchyně sem už popáté přišel Aleš žalovat, že se mu nelíbí organizace práce a pár nepořádných doktorů se snaží zakoupit si stravenky mimo určený čas. " Ve skladu je kontrola z hygieny, " hlásí mi hlavní sestra do telefonu. " Musíte být přítomna, abyste mohla později podepsat protokol. " " Kdy přijde? " ptám se, domnívajíc se, že mluví v čase budoucím. | train |
Bratr se Eduarda vyptával, jak se mu daří na škole. Eduard řekl, že celkem dobře, a bratr řekl : " Ta Čecháčková je svině, ale já jsem jí už dávno odpustil. Odpustil jsem jí, neboť nevěděla, co činí. Chtěla mi ublížit, a zatím mi pomohla ke krásnému životu. Jako zemědělec si vydělám víc a styk s přírodou mne uchraňuje skepse, které podléhají obyvatelé měst. " | train |
Měl jsem krátce po svatbě, zařizoval jsem si byt, měli jsme malé dítě, a tak se mi tohle místo v nejisté době zdálo jako zázračný přístav. Řekl bych, že pracovat znamená dělat to, co vás nebaví. To, co vás baví, přece není jen práce. To je radost. Co vás baví, je vždycky zábava, a to báječná zábava, i kdybyste se tomu věnovali dvacet hodin denně. Ale dělat třeba jen půl hodiny denně něco nudného je pěkná dřina. Já našel takovou činnost, která pro mě byla zábavou. | train |
Sice mě vsadil do hezké klece, ale stejně jsem uvězněný jako dřív, a tak jsem neustále naříkal, protože jsem svoji svobodu ztratil kvůli jednomu rozmaru. Lidé však považovali moje stesky nad mým uvězněním a moji touhu po svobodě za vyjádření radosti a vděčnosti nad tím, že mohu sedět ve zlaté kleci a oni se o mě starají. " Protože jsem myslel jen na svou bolest, nikdy mě tohle nenapadlo, až jednoho dne si před mou klec sedl skřivan a poradil mi : ' Přestaň už bědovat! Drží tě tu jen kvůli tvému naříkání! ' | train |
Někdo je zkřísnutý jen a jen proto, aby uměl vykřesat světlo. Chodilo za ní tolik lidí, různého věku a vzdělání, někdy se nás u ní sešlo víc a zpívali jsme si, povídali při svíčkách, rozmlouvali o tom, co nás bolí. Stačí, abych zavřela oči a vidím její tvář. Tvář ozářenou světlem. Ne od svíčky, z její tváře samé vycházelo to světlo, které nás, silné a plné života, táhlo zas a zas k tomuhle ranečku bolesti. Když jsem se vdávala, přivedla jsem k ní manžela, a když se mi narodilo dítě, nazvala jsem ho po ní a přinesla jí ho ukázat. | train |
Jdi tedy a střež pramen mým jménem. " Stráž vyvedla beduína potmě a tajnými chodbami ven z paláce i z města, aby jeho uši nezaslechly zurčení vodotrysků a jeho oči nezahlédly ani jedno z četných jezírek v kalifově parku. Tajemství Mistře, prosím tě, " řekl žák, " prozraď mi tajemství života. " " To nemohu, " odmítl mistr. " A proč ne? " " Protože to je tajemství. " Skromnost Rybář vytáhl síť a našel v ní starou láhev. Otevřel ji a zle se vylekal, když z ní vystoupil mocný duch. " Osvobodil jsi mě, proto ti splním tři přání. Vyslov své první. " | train |
Láďa přeslabikoval text a lístek si schoval do kapsy. " Láďo, a kde je ta Hluboká? " ptá se Veronika. Láďa jen pokrčí rameny. V zeměpise se moc nevyzná. Aby nevypadal před sestrou hloupě, hned se ptá sám. " A říkali vám, kdy pojedete? " Veronika poskakuje v tajícím blátě vedle bratra. " Nevím, nevím, nevím. " Láďu napadne, že mají spoustu času. Maminka říkala, že přijde o něco později. Musí zaskočit přesčas, protože onemocněla paní, se kterou se střídá. " Heleď, chceš, abych ti něco ukázal? " " Tajemství? " Veronika kulí oči. Láďa se tváří vážně. " Jo, tajemství. " Podívá se na ni a pak mávne rukou. | train |
To se doneslo jeho matce, která si jako lékařka získala úctu i bohatství. Ihned se nechala dovézt k mistrovi a stěžovala si na lopotu, kterou uložil jejímu synovi. " Na to je příliš slabý a křehký, " stěžovala si. " Okamžitě pošlu čtyři silné sluhy, kteří se chopí jeho úkolů! " " Dobrá ženo, " odvětil mistr. " Jste přece lékařka. Co myslíte : když váš syn dostane horečku, mám dát léky jeho sluhům, a ne jemu? " Rady Starého otce sužovaly obavy o jeho nezvedeného syna. Byl přesvědčen o tom, že po jeho smrti syn dědictví rychle rozhází a pak se bude protloukat životem v bídě a opovržení. | train |
" Náhodou vím moc dobře, že se jí Leoš narodil, když studovala. Její maminka se o dítě musela starat sama, aby Erika vůbec mohla studia dokončit! " Valentýna setřela slzy. " Doopravdy? " " To víš, že jo. " Vzala jsem do náruče svoji prvorozenou vnučku. " Je krásná, " slyším se říkat a myslím to vážně. Je nádherná. Má malinkou růžovou hubičku a rozkošný knoflíček místo nosánku, stejně jako měla Valentýna, když se narodila. Vlastně teď se všechno změní! Nebudu sama! Budu mít u sebe svoji dceru a vnučku, které mě potřebují a o které se budu starat! Chce se mi tančit! " Jak to máš se školou? " | train |
Rád jsem strýci pomáhal a on mě často nechal umývat vrácené láhve, doplňovat zboží do regálů anebo vážit všelijaké pokroutky na obrovské váze. A když nebylo co dělat, sedával jsem na zpola odsunutém víku na sudu kyselého zelí, pozoroval zákazníky, poslouchal, o čem jde řeč, a čas od času hrábl za sebe, nabral hrstičku zelí, omatlal ji v cukru, který byl šikovně přichystaný v pytlíku za sudem, a mlsal. To byla moje nejoblíbenější pochoutka. Ale nejpříjemnější chvíle nastávala, když se pražila káva. V době války to bývala vzácnost. Proto strýc Boleslav k té práci nikoho nepustil a dělal ji sám. | train |
Popuzovalo ho, jak lehce a bez trápení zrazuje teď svého Boha Nesoulože, kterého kdysi tak fanaticky vyznávala ; popuzovalo ho, že ji nic není s to vykolejit z její vyrovnanosti, žádná touha, žádná událost, žádný zvrat ; popuzovalo ho, jak si všechno prožívá bez vnitřních svárů, sebedůvěřivě a snadno. A když ho to popuzení silně ovládlo, snažil se ji milovat divoce a vztekle, aby z ní dostal nějaký hlas, sten, slovo, zaúpění, ale nepodařilo se mu to. Holčička byla tichá a přes všechnu jeho snahu jejich milování také docela tiše a nedramaticky skončilo. | train |
Nikdo nepochyboval, že Eduard bude utracen, a všichni to s obdivem a uspokojením tradovali dál, až se nyní Eduard Aliciným prostřednictvím setkal sám s překrásným obrazem vlastního ukřižování. Přijal to chladnokrevně a řekl : " Ale to, že jsem nic neodvolal, to byla přece samozřejmost. Tak by přece jednal každý. " " Každý? " vyhrkla Alice. " Podívej se kolem sebe, jak všichni jednají! Jací jsou zbabělí! Zapřeli by vlastní matku! " Eduard mlčel a Alice mlčela. Šli a drželi se za ruce. Alice potom šeptem řekla : " Udělala bych pro tebe všechno. " Takovou větu Eduardovi ještě nikdo neřekl ; taková věta, to byl nečekaný dar. | train |
Ivan mu podal dýku a Krista si ji potěžkal v ruce. Německá dýka. Hm. Moc pěkné! Došel až ke skříňce a prohlédl si hluboké záseky a ďobance, kterými byla poseta. Tohle je taky nádhera! Vrátil se k Ivanovi a zabodl se do něho očima. Ivan tam stál v pyžamu a sahal tomu pořezovi sotva po ramena. Tak kdo ještě házel tím nožem, Passere? Šlo čistě o řečnickou otázku, protože Krista viděl dost, aby mu bylo jasné, že se házení zúčastnili všichni. Ale Ivan mlčel. Na něco jsem se tě ptal, Passere! Nikdo. Já sám, odpověděl Ivan. | train |
I když mistrovi takové hry nebyly vůbec po chuti, kvůli chudým se přece jen o to chtěl pokusit. A také ho lákalo odhalit pravdu o umělých a přirozených věcech. Prohlédl si některé květiny pečlivěji a velmi ho udivilo, jak věrně řemeslníci zhotovili umělé květiny podle vzoru přírody. Zkoumat jednotlivě jednu květinu za druhou by trvalo hodiny, ne - li dny. Mistra začínal pomalu polévat pot. " Je tady velmi horko, " obrátil se na svou hostitelku. " Dej prosím otevřít okna. Na čerstvém vzduchu se lépe přemýšlí. " Okna byla otevřena. O několik minut později zamířil mistr přímo k jedné květině a řekl : | train |
Poznáš je podle čtyř velkých listů, které jsou rovnoměrně uspořádány kolem stonku. Vraní oko je velké skoro jako třešeň a prudce jedovaté! BŘEČŤAN Kůra : šedohnědá Plod : bobule ( v dubnu ) Břečťan je vždyzelenou popínavou rostlinou. Jeho kmen může dosahovat délky až dvacet metrů. Břečťan najdeš především na kmenech stromů a domovních zdech. Kvete na podzim a jeho plody dozrávají na jaře. Bobule jsou jedovaté! JEŘÁB Kůra : šedá, hladká Plod : bobule ( od srpna do října ) Jeřáb má brzy na jaře bílé okoličnaté květy. Je velmi odolný a v horách se často vysazuje na ochranu proti lavinám. | train |
Nebo jsem se jako blázen chovat přestala? Když usnul, sedla jsem zase k počítači. Manžel přišel po půlnoci. " Víš, co bych hrozně ráda? " uvítala jsem ho ve dveřích. " Nevím. " " Abys neumřel, " a pak jsem mu vyprávěla, co si vymyslel náš kluk. Šli jsme do jeho pokoje a sklonili se nad postýlkou. Chytli jsme se náhle za ruce. A oba - jsem si jistá - jsme mysleli na stejnou věc : ne na to, co jsme udělali tak špatně, že si synek přál naši společnou smrt. Nýbrž co bychom měli dělat, aby si přál být s námi naživu! | train |
Součástí zkoušky byla etuda, při níž adept dostal situaci, například požár, a jeho úkolem bylo ji zdramatizovat, zrežírovat a za pomoci dalších adeptů sehrát před porotou. Jednomu například přisoudil roli kuřáka, který usne s cigaretou v posteli, jiní představovali hasiče, kteří hrají na stanici karty ve chvíli, kdy se ozve hlášení, byla tu matka, která ze střechy do záchranné plachty hází své robě, neteční diváci a podobně. Předstupoval jsem před porotu profesionálních posuzovatelů talentu klidně a sebejistě. Předseda poroty si mě přeměřil. Soudruhu Formane, sehrajte nám tady boj za světový mír, pravil jakoby nic. V tu chvíli mě polil pot. | train |
Věděl, že za chvíli se žena rozpláče a bude se omlouvat, stydět se, prosit, ať ji nebere vážně. Ovšem, manželé si zvyknou na abnormalitu svého vztahu, časem ji začnou pokládat za něco celkem běžného. Děti ne. Děti sní o ráji a touží ho mít kolem sebe. Žena umlkla a jako obvykle odběhla do sklepa, dítě za ní volalo, neodpověděla mu, zaklaply dveře, ozvalo se otočení klíče v zámku. " Maminka tě nenávidí, " řeklo dítě. Přítel si zapaloval dýmku. " Maminka tě nenávidí, maminka tě nenávidí. " | train |
Po ničem netoužil víc než ukončit trapnost nekonečně se vlekoucího kráčení, ale ničeho víc se také nebál, neboť trapnost toho, co by následovalo po tanci, mu připadala ještě nesnesitelnější. A tak vodil dále prozpěvující paní těsným pokojem a přitom nepřetržitě ( a úzkostlivě ) sledoval na sobě toužebné působení alkoholu. Když se mu konečně zazdálo, že má mysl alkoholem poněkud zatemněnu, přitiskl si ředitelku pravou rukou těsně k tělu a levou dlaň jí položil na prso. Ano, učinil tedy přesně to, co mu celý večer nahánělo hrůzu ; | train |
Nenáviděl ji. " Na co čekáš? Svlékni se, " řekl. Dívka naklonila koketně hlavu a řekla : " Musí to být? " Tón, jímž to řekla, zdál se mu velice známý, zdálo se mu, že mu to kdysi dávno řekla nějaká jiná žena, jenomže už nevěděl, která. Toužil ji ponížit. Ne stopařku, ale vlastní dívku. Hra splynula se životem vjedno. Hra na ponižování stopařky se stala jen záminkou pro ponižování dívky. Mladík zapomněl, že hraje. Nenáviděl prostě ženu, která stála před ním. Díval se na ni upřeně a vytáhl z náprsní tašky padesátikorunu. Podával ji dívce : " Stačí? " Dívka vzala padesátikorunu a řekla : | train |
Krátce nato cítil, že se přiblížila jeho poslední hodinka, zavolal k sobě svého syna a prosil ho, aby mu splnil jeho poslední přání a v budoucnu si vzal k srdci tyto tři rady : " Moje první rada : Když už budeš muset jít do hospody, běž tam až dvě hodiny po půlnoci. Moje druhá rada zní : Když budeš muset jít za holkou, jdi za ní teprve dvě hodiny po ranním rozbřesku. A moje třetí rada je : Když tě večer popadne zlost, nepodnikej nic až do rána. " Syn slíbil, že se bude řídit přáními svého otce a stařec pokojně zemřel. | train |
Pro naši dobu jsem v této knize převyprávěl a upravil k dalšímu předávání sto léčivých příběhů. Každý příběh přináší své vlastní poselství a má osobité účinky : některé vybízí k zamyšlení, jiné promlouvají k pocitům, další povzbuzují mimické svaly k úsměvu ( a skrývají možná metafyzickou otázku ), mnohé dodávají odvahy - ale všechny prospívají duši. Dopřejte své duši jednou za čas malé osvěžení těmito příběhy, a den bude hned jasnější. O případných rizicích a vedlejších účincích se informujte u svého partnera, kněze nebo terapeuta. Rozpoznat znamení Výnosný obchod | train |
" Co se bojíte, pane primáři! Uvidíte aspoň, jak má správně vypadat nahá ženská! " hlaholila Alžběta, a pak se zase obrátila k Havlovi, ohrožujíc ho ňadry : " Copak, Havlíčku? Jsi tu jak na pohřbu! Zvedni tu svou hlavu! Copak ti někdo umřel? Někdo ti umřel? Podívej se na mě! Já přece žiju! Já neumírám! Já zatím ještě pořád žiju! Já žiju! " a při těch slovech její zadnice už nebyla zadnice, ale sám žal, nádherně vykroužený žal, tančící pokojem. " Měla byste toho nechat, Alžběto, " řekl Havel směrem k parketám. " Nechat? " řekla Alžběta, " vždyť tančím kvůli tobě! A teď ti předvedu striptýz! | train |
K strýci Boleslavovi, tetě Sládkové a oběma jejich rodinám cítím doteď jen a jen lásku a vděk. Teta Anna byla sestrou mého otce. Provdala se za lékárníka Sládka a měli spolu pět dětí. Tři z nich už byli dospělí a v domě zůstali jen dva nejmladší kluci, Jiří a Jaroslav, takže na mě dokonce vybyla samostatná postel. Rodině patřila lékárna, což byla nejmíň stejná slast pro můj nos jako ten potravinářský krámek strýce Boleslava. To ještě nebývala v lékárnách ta sterilní vůně, s jakou se tam setkáváme dnes. | train |
Napomenutí a náhradu škody zaplatím já jako šéfová. Jak se s tím dál poperu a s ostatními dohodnu, to je můj problém. Zaťala jsem ruce v pěst a potlačila touhu té mužatce jednu vrazit. " Ale to není zas takový prohřešek, sestřičko, " zastala se mě doktorka Kvapilová a já si oddechla. " Taky ještě nejsme u konce, " podotkla vrchní sestra jízlivě a mě v té chvíli napadlo, že strašně touží se mi pomstít. Pravděpodobně se jí podaří konečně mě vyhodit. Za všechnu dobrotu, za to, jak jsem nemocnici pomohla, když jí teklo do bot. | train |
Možná že v poslední době je právě proto tolik beznaděje, že si lidé odvykli věřit na zázraky. Pokud přestaneme věřit na zázraky, stáváme se bezbrannými vůči krutým a zlým silám, které nás obklopují. Jenže my proti nim nejsme bezbranní. Za války jsem žila s manželem, českým letcem britské armády, v Londýně a čekala jsem dítě. Po válce jsme zde zůstali a udělali jsme dobře. Ale tehdy jsem si tu ještě připadala velice opuštěná, neuměla jsem pořádně jazyk, nikoho jsem neznala. A byla válka. | train |
Nakonec nastoupil na pódium Steve Spielberg, muž, na kterého jsem tak netrpělivě čekal, a v ruce nesl obálku. Cítil jsem, jak mi stoupá tlak - chtěl jsem, aby v té obálce bylo mé jméno - ale zároveň jsem už nastavoval bradu úderu zklamání. Do tváře se mi vpalovaly reflektory a já si už chystal svůj rezignovaný úsměv a přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z obálky. A Oscara za režii získává... | train |
Tolikrát jsem od té doby na něj vzpomínala a tolikrát mi ta vzpomínka pomáhala vydržet i tehdy, když jsem už myslela, že to dál nepůjde. Izáček. Vidím ho jako dnes, jak se dívá na černý obdélník domovních dveří, dívá se a dívá... Samova barva Děti si hrály na pískovišti, děti z domů na jednom velikém sídlišti, a hrával si s nimi také malý černý chlapeček, syn z manželství Češky a Nigerijce, hrával si s nimi i malý cikánek, drobounký chlapeček s krásnýma a stále trochu vystrašenýma očima. | train |
Němec nás zavedl do zatuchlé kobky, beze slova za námi zabouchl dveře a zamkl nás tam. V koutě holé místnosti stála dřevěná lavice. Posadili jsme se na ni. Jediným světlem tu byla žárovka visící na drátě ze stropu, ale ten cákanec krve na zdi mi padl do oka ihned. Všimli jsme si ho všichni, ale nikdo se o něm slovem nezmínil. Kobka nebyla zase tak malá, ale já měl rázem pocit, jako by mě zavřeli do truhly a spustili na dno důlní šachty. | train |
Stačí říct : " Obušku, z pytle ven! " a všichni, kteří by ho chtěli ošidit, dostanou co proto. Domluvil a zmizel. Chalupník se i tentokrát na cestě domů zastavil ve mlýně. Falešná mlynářka mu podstrojovala a už se nemohla dočkat, co má pocestný tentokrát za div divoucí. Chalupník byl unavený, a tak šel brzy spát. Poprosil mlynářku, aby mu pytel dobře schovala. Jen prý ať neříká : " Obušku, z pytle ven! " Mlynářka vzala pytel a už se těšila, jaké překvapení na ni čeká. Jen co v domě všichni usnuli, běžela do komory a zavolala : " Obušku, z pytle ven! " To ale bylo překvapení! | train |
Profesor v gumových galoších se vody neobával, spíše si nebyl jist, zda dokáže udělat takový čapí krok, aby nakonec neuklouzl a všechna námaha neskončila v kaluži. Po chvíli zvažování se odhodlal, přeskočil z cihly na cihlu, zakymácel se, a když udržel rovnováhu, došlápl na suchý okraj okresní silnice, posypané škvárou. K restauraci Červený mlýn zbývalo jen pár kroků, nanejvýš sto nebo dvě stě metrů. Profesor vykročil se vší rozhodností přímo k ní. Dvě děti, které utíkaly před ním po silnici k městu, ani nezpozoroval, byl příliš zaměstnán vlastními úvahami. Snad je ani nevnímal. | train |
Nejsem ani trochu nervózní. Naopak. Jsem klidná a vyrovnaná. Mám už toho tolik za sebou, že bych mohla napsat román. Nikdo by mi nevěřil, jaké šílené období svého krátkého života mám za sebou. Již se ničeho nebojím. Všechno nějak dopadne. Co se má stát, to se stane. Osudu neunikneš. Pokorně se mu pokloníš a budeš žít tak, jak ti určí. Doufám, že se bouřlivé období mojí existence konečně mění ve sladkou nudu. Chci žít v klidu a míru, a ačkoliv tomu spousta lidí nevěří, vím, že se svým druhým mužem už zůstanu do konce života. | train |
Jen co se vrátil domů, řekl ženě, že všechno ví a co si o tom myslí. Nakonec dodal : " Vezmi si, co se ti nejvíc líbí, a běž! " Žena se nebránila ani nevzpírala, jen ho poprosila, aby mu mohla na rozloučenou připravit dobrou večeři a aby s ní ještě jednou pojedl. Večeře byla chutná a víno také. Není divu, že se soudce často díval na dno poháru. Nakonec usnul jako špalek. Paní už měla připravený kočár. Dala tam muže přenést, sama se posadila k němu a hije! do otcova dvora. | train |
Dál jsem si s tím klukem povídal a brzo mi došlo, proč mi ani tak nevadí, že se fotbal odehrává beze mě. Ten kluk byl totiž nejlepší vypravěč, jakého jsem dosud zažil. Byl chytrý, vtipný a nic mu neušlo. Jmenoval se Ivan Passer. Když se blížila večerka a ramena už jsme měli celá obolavělá, dohodli jsme se, že až odpočítáme tři, oba tu čepici pustíme. Hra na čepici skončila remízou a my se s Ivanem sestěhovali do stejné ložnice. Nedlouho nato se vidím, jak se uprostřed noci trefuju přes celou ložnici dýkou wehrmachtu do skříňky na šaty. | train |
" Tatínku, běžte ještě jednou k panu soudci a vzkažte mu, že když z toho proutku do rána udělá přeslici, vřeteno, kolovrátek a tkalcovský stav, udělám i já, co mi nakázal. " Milý soudce poznal, že si na tu dívku jen tak nepřijde. Rozumu pobrala za dva. Bůhvíjak to dokázal, ale udělal všechno, jak si přála. A ona mu za tři dny poslala svatební košili. " Dobře. Když je tvoje dcera tak šikovná, vezmu si ji za ženu, " řekl soudce. Slyšel, že se jí ani v kráse široko daleko nikdo nevyrovná, a už se nevěsty nemohl dočkat. | train |
Měl uštvané oči jako vyplašené zvířátko. Byl takovou myškou, která unikla kočce z drápů, na chvilku unikla a teď čeká, co bude. Sem tam. Sem tam. Celé týdny takhle postával a chodil a každý den čekal jako na smilování na listonošku, jestli mu podá obálku s poukázkou na život. " Izáčku, nebojte se. " Utěšovala jsem ho a usmívala se na něj, tehdy jsem ještě nevěděla, co se mu může stát, vůbec jsme netušili, jaký osud ho může čekat. Kdyby to vízum nepřišlo. On to věděl. Mžikl na mne kratičce, s takovou bezmocnou vděčností. | train |
Znovu se na něho nechápavě podívala. " Sepni je! Slyšelas? " Sepjala ruce. " Modli se, " poručil. Měla sepjaté ruce a vzhlížela k němu oddaně. " Modli se, ať nám Bůh odpustí, " zasyčel. Měla sepjaté ruce, dívala se na něho velkýma očima a Eduard nejenže získal výhodný odklad, ale pohlížeje na ni z výše, začal ztrácet tísnivý pocit, že je pouhou kořistí, a nabýval sebejistoty. Odstoupil od ní, aby ji celou přehlédl, a znovu jí poručil : " Modli se! " Když pořád mlčela, křikl : " A nahlas! " A opravdu : klečící, hubená, nahá paní začala odříkávat : | train |
Dietní sestru. Nevydržela to a pochlubila se. Rovněž je v naději. " Vrátil se s dotazy opět ke mně. " Ano, já vím. Ty to čekáš kdy? " " V dubnu a už prosím tě jdi, přijdeš pozdě, " zamumlala jsem. Už mu neodpovím vůbec na nic. Řekla jsem mu toho přespříliš. Leoš se podrbal odevzdaně na bradě, políbil Janičku třepající nožičkama i ručičkama najednou a odešel. Kdo je otcem mého dítěte, se nezeptal. Honza mi učinil nabídku k sňatku, když jsem odpoledne ležela v barevném plátěném lehátku na rozkvetlé zahradě, skryta před ostrými slunečními paprsky. Těhotné ženy se nemají opalovat. | train |
Má měkké jehlice, které vyrůstají ve svazečcích. Na podzim se modřín zbarvuje do zlatova a ztrácí jehlice. Šišky visí na stromě několik let. Modřínové dřevo je velmi tvrdé. SMRK Kůra : červenohnědá, šupinatá Plod : šiška ( v říjnu a listopadu ) Smrk je naším nejrozšířenějším jehličnatým stromem. Jeho jehlice jsou velmi špičaté a jsou uspořádány v kruhu kolem větve. Smrkové šišky potřebují rok na to, aby dozrály. Pak odpadávají spolu se semeny. JEDLE Kůra : šedá, hladká Plod : šiška ( v říjnu a listopadu ) Jedlové jehlice nepíchají. Na větvích jsou uspořádány protilehle. Na rubu mají dva podélné šedivé proužky. | train |
Jak jsem se ohlédl, od kmene stromu těsně vedle mne se odrazil velký kámen. Deset metrů přede mnou stálo šest německých kluků z naší třídy a mlčky svíralo v rukou šutry. Nejmenší z nich se najednou napřáhl a hodil jedním po mně. Netrefil se, a tak se rozmáchl další. Podařilo se mi uhnout. Opodál stálo hejno holek a přihlíželo. Vše probíhalo v naprostém tichu. Nikdo z nich na mě nekřičel ani mi nenadával. Jejich obličeje byly soustředěné a vážné. | train |
Osud ale brzy přichystal mladému štěstí první zkoušku : tři měsíce po svatbě se musel vydat na dlouhou cestu do ciziny a cestoval z místa na místo a vrátil se teprve po roce a půl. Bylo to na sklonku léta, když jedné teplé noci přišel kolem desáté hodiny ke svému domu. Celý natěšený chtěl už už zavolat na svou ženu, a v tom otevřeným oknem do ložnice zaslechl její hlas, na někoho mluvila. Žárlivost a vztek vyskočily okamžitě jako dva tygři a on už chtěl vrazit do dveří, když tu si vzpomněl na slib, který dal svému umírajícímu otci. | train |
Mistr mu stroze a drsně přikázal, aby neprodleně zanechal studia a ihned opustil jeho dům. Sotva návštěvník odešel, zeptal se mistra jeden dosti vyděšený žák, co ho přimělo k takovému neobyčejně příkrému chování. Zatímco mistr přemýšlel, jak to žákovi co nejsrozumitelněji vysvětlit, vletěl do místnosti pták, poletoval sem a tam a hledal cestu ven. Mistr vyčkal, dokud se pták vyčerpaně neusadil blízko otevřeného okna - a najednou hlasitě zatleskal. Vyděšený pták vyletěl přímo na svobodu. " Moje zatleskání způsobilo ptákovi šok, " řekl mistr, " a snad i moje chování tomu návštěvníkovi. " Zvyk | train |
Řekli byste, že on na tuhle radu nedá, byl to člověk, pro kterého žít znamenalo pracovat - a co pracovat, znamenalo to dřít. Jenže on opravdu přestal pracovat. Když jsem k němu jednou přišel, ukázal mi papír se svým výpočtem, kolik úderů srdce má člověk průměrně za život, kolik úderů srdce on měl už do svých čtyřiceti. Bylo to obrovské číslo. Jenže i ten největší počet úderů srdce bude jednou u konce. A ani za všechny přítelovy peníze se nedá přikoupit jeden jediný úder srdce. Dívali jsme se na papír, který držel v rozechvělé ruce. | train |
Tohle byl pohled, který vám odpouštěl všechno, co jste kdy udělali, a odpouštěl vám jaksi ještě kupředu, co teprve uděláte. Protože je přesvědčen, že už neuděláte nic špatného. Pohled, který vám rozuměl tak dokonale, že jste z něj nemohli mít strach, protože ten pohled vás zároveň miloval. Je zajímavé, že si nepamatuji, jaké barvy byly ty oči, na barvě ale vůbec nezáleželo. Ilona odběhla na nákup a nechala mě s tou dívkou o samotě. Jen jí položila vedle lůžka malou kytičku prvních chudobek, které cestou nasbírala. | train |
" Flajšmánku, " řekl primář rozněžněle, " chápu to od vás jako mimořádný projev přízně stárnoucímu šéfovi. " Stáli pak oba pod platanem provádějíce úkon, který primář s neustávajícím patosem a v nových a nových obrazech nazýval bohoslužbou. Druhé jednání Krásný mladý sarkastický muž Potom se spolu vraceli dlouhou chodbou a primář držel medika bratrsky kolem ramene. Medik nepochyboval o tom, že žárlivý plešatec odhalil doktorčin signál a teď se mu svými přátelskými výlevy vysmívá. Nemohl ovšem šéfovi shodit ruku z ramene, ale tím víc zlosti se hromadilo v jeho nitru. | train |
Zobák mírně pootevřený, nožky natažené vzhůru, ležel nehybně jako mrtvý na dně klece. " Jsem poslem špatných zpráv, " pomyslel si obchodník. " Zpráva o smrti příbuzného teď zabila i jeho. " Hluboce zarmoucen zvedl svého miláčka a opatrně ho položil na parapet do otevřeného okna. Sluneční paprsky a vítr jakoby papouška náhle vzkřísily a ten rychle uletěl na blízký strom. " Už chápeš, že mnohé je jinak, než si myslíš? " zavolal na něj pták. " Co tobě připadalo jako neštěstí, bylo pro mě vlastně dobrou zprávou. A ty sám jsi mě držel v zajetí, ale nakonec jsi přinesl zprávu, která vedla k mému osvobození. " | train |
A v duchu děkoval svému otci, který si na něm vyžádal slib, že se bude řídit třemi zvláštními radami. Ohleduplnost Opíraje se o hůl, dobelhal se k mistrovi starý, skoro slepý muž, aby ho požádal o radu. Protože skoro neviděl a mluvil jen potichu, přistoupil blízko k mistrovi a - aniž to zpozoroval - zarazil špičatý konec své hole do jeho bosé nohy. Mistrovi bolestí vhrkly slzy do očí, ale neucukl, ani nevykřikl. Čím déle stařec mluvil a pohupoval se sem a tam, tím hlouběji se hůl nořila do mistrovy nohy. | train |
Nohy mám štíhlé, bez křečových žil, pečlivě oholené, tak proč je neukázat? Proč by se tahle délka pro mě nehodila? Krátké sukně nosí i starší ženy. A mně je teprve šestatřicet! Moje myšlenky ukončilo jemné zaťukání na dveře a vešel Leoš v pracovním oděvu. V bílých kalhotách a v košili stejné sněhové barvy. Nepromluvil, jen se díval, jak stojím u zrcadla a přejíždím rty rudou tyčinkou. Zčervenala jsem. Snad si nemyslí, že to dělám kvůli němu? Odložila jsem ji rychle na stůl. " Jak jsi na tom? " nadhodil a vrazil neklidně ruce do kapes. Ukázala jsem na zapnutý počítač. | train |
Druhou část knih, které si Havlena přivezl s sebou tvořila beletrie. Měl rád romány s nádechem dobrodružství a spravedlnosti, Dumasova Hraběte Monte Christa nebo Hugovy Bídníky, Saint - Exupéryho Malého prince nebo Kazantzakisova Řeka Zorbu. S chutí četl O ' Henryho a Čechovovy povídky, i Maupassanta, Simenona nebo Gardnera. Nestávalo se dříve příliš často, že mohl sáhnout po nějaké knize ; býval většinou unavený, a když měl čas, spíše studoval, psal nebo odpočíval. Četl jen tehdy, když knihy potřeboval. Stávalo se, že se někdy probudil uprostřed noci a cosi ho přinutilo, aby šel přímo do knihovny, neomylně vybral nějakou knihu a začetl se. | train |
Po léta jsem si tuhle událost v duchu přehrával, protože mi umožňovala dotknout se v zastoupení skutečné velikosti. Nejspíš jsem si sumíroval, že když se můj bratr jako nezletilé dítě dokázal prosadit proti naprosté špičce, možná bude i mně jednoho dne dopřáno totéž. Bylo mi v podstatě jedno, v čem a jak vyniknu, hlavní bylo, abych byl někdy někde v něčem jednička. A přitom jsem nebyl schopný porazit v šachu ani strýce Boleslava. Ty věčné porážky mě tak drtily, že jsem jednou, když se strýc na moment vzdálil od šachovnice, posunul o políčko pěšce. | train |
Je to fakt. " Budu informovat ředitele! " sípala hlasivkami, poškozenými kouřem z cigaret. " Asi už jste dlouho neměli v kuchyni kontrolu. Ta minulá byla jen ve skladu. Nějaká pokuta by vám neškodila, hergot, " ulevila si a zmizela jako vítr ve zdviži. Plácla jsem vztekle kastrůlkem na výdejní vozík. " To jsi nemohl taky něco říct? " obořila jsem se na šéfkuchaře. " Na co tě s sebou vleču?! " Připitoměle se usmál a seběhl po schodech do suterénu nemocnice. Loudala jsem se za ním a znovu mě přepadla ta ostrá bolest břicha. | train |
Teď si chtěla své právo vynutit válkou. Když se mistr dozvěděl, že nepřátelská vojska už stojí proti sobě a každou chvíli může vypuknout nesmyslné krveprolití, snažil se zabránit nejhoršímu. Pospíchal k vojenskému táboru a prosil oba panovníky, aby se s ním sešli u přehrady a naposled se pokusili o smír. " Má tahle přehrada, která chrání lidi ve vašich knížectvích, ještě nějakou jinou hodnotu? " ptal se mistr obou vládců. " Ne, sama o sobě žádnou hodnotu nemá, " odpověděli. " Když proti sobě povedete válku, nezemře mnoho vašich mužů a možná i vy sami? " " Ano, to je možné. " | train |
pocítila k němu krátkou prudkou zášť a řekla : " Neděláte si moc velké oči? " Mladík se podíval na dívku ; její vzdorovitá tvář zdála se mu být plna křeči ; pocítil k dívce lítost a zatoužil po jejím známém, obvyklém pohledu ( o němž říkával, že je dětský a prostý ) ; nahnul se k ní, objal ji rukou kolem ramen a řekl tiše jméno, kterým ji obvykle oslovoval a kterým chtěl nyní zrušit hru. Ale dívka se mu vyvinula a řekla : " Berete to nějak moc zprudka! " Odstrčený mladík řekl : " Promiňte, slečno, " a díval se mlčky před sebe na silnici. 4 | train |
Počítal jen ty, které viděl, a když se opakovaně dopočítal pouze jedenácti, krve by se v něm nedořezal. " Pomoz nám samo nebe! " křičel : " Jeden chybí! " " Jak může jeden chybět? Pořád jsme se přece drželi pohromadě! Co se mohlo stát? " volali jeden přes druhého. " Sám nevím! Počítejte sami! " A protože každý z nich stejným způsobem kontroloval počet přítomných, bylo jejich zděšení brzy obrovské, každý totiž skutečně napočítal jen jedenáct. Jeden se ztratil. A začali hořce bědovat. Semkli se k sobě a ustrašeně se rozhlíželi kolem. " Posledního z nás určitě lapil medvěd! " přemýšlel nahlas jeden z nich. | train |
Nikdy jsem neviděl něco takového. Vlastně ano, viděl jsem jakýsi filmový dokument, šlo o asparágus : jeptiška jej našla v zaschlém květináči na smetišti a přenesla jej do kláštera, kde se o něj sestřičky staraly... a tenhle asparágus, původně určený k vyhození, se stal největším asparágusem na světě, jezdili se na něj dívat lidé z dalekého okolí a byl o něm natočen film. O květině mé pratety bohužel film natočený nebyl. Ale stál by za to. Už to nebyla květina, byl to strom. Obrovitá ( - šťastná, dá - li se toto slovo užít ) rostlina. | train |
Zkouším hledat jiná slova v naší rodině, v zaměstnání a kamkoliv přijdu. Je to snadné. Člověk si prostě vybere slova, která neublíží, nerozčílí. Není těžké je najít, každá nepříjemná věta má svého dvojníka. A jak záleží na kadenci! Psychologové prý zjistili, že záleží jenom z šesti procent na tom, co říkáme. Z devadesáti čtyř procent záleží na tom, jak to říkáme, na přízvuku, na pohledu, jaký při tom máme. Pokud tahle jiná slova doprovázím ještě JINÝM přízvukem, je prostě výsledek zaručený. Člověk není na jiná slova zvyklý, zvlášť v rodinách, kde nebylo obvyklé je používat. | train |
Vzpomínám na něj ale často, nikoli jako na jednoho malého zarostlého školníka, vzpomínám na něj jako na symbol. Kdyby nebyl pálil to, co považoval za bezcenné, mohl být teď zámožný člověk, spálil si možná pár krásných, drahých automobilů. Pálil a pálil a nenapadlo ho, že ničí něco cenného. Já jsem už starý chlap, a když tak uvažuju o svém životě, když si ho tak převažuju, napadá mě, že jsem se často od tohohle nešťastníka moc nelišil. Pálil jsem a pálil - a teprve pak jsem zjistil, CO jsem spálil. Bylo pozdě. Už to shořelo. | train |
Mrazivé povětří ho rozkašlalo. Ještě si nezvykl na čistou přírodu, bez výfuků naftových motorů, bez kouře a dýmu továrních komínů, snad mu smog chyběl jako droga, které podléhají obyvatelé všech velkých měst, jimž se za život stane nezbytností, určitou součástí jejich látkové výměny, aniž si to uvědomují. Favorit stál u okraje cesty, přímo před zahrádkou, zasněžený, pouze tvarem připomínal osobní auto. Cesta do Krásné však byla posypaná škvárou, takže neklouzala a profesor Havlena se na procházku doslova těšil. Měl nachystanou parádní vycházkovou hůl, kterou se rozhodl brát si na vycházky jako novou rekvizitu. | train |
" Mlýn za války vyhořel, stavební materiál z něj si lidé z okolí rozebrali, nezbyla po něm ani zeď. Jen ta lípa stojí dál. Přežila matku i babičku, jistě přežije i mě. Bude tu stát možná ještě za sto let, bude stejně krásná jako teď, možná ještě krásnější. Vždycky ve chvílích, když se mi zdálo, že těm, které mám ráda, není pomoci, jsem si vybavila tenhle pohled do údolí. Lípu Toničku. Od té doby, co ji babička zachránila, jí nikdo neřekl jinak, překřtili ji babiččiným jménem. | train |
představil si její tělo, které před ním toho dne ráno poskakovalo nahaté, a když si uvědomil, že mu toto krásné tělo odchází, protože si je sám a dobrovolně odehnal, nazval se v duchu idiotem a měl chuť se zfackovat. Ale co se stalo, stalo se, a nic se nedalo už napravit. Ostatně musíme po pravdě říci, že i když představa odcházejícího krásného těla způsobovala Eduardovi jisté hoře, vyrovnal se s tou ztrátou poměrně brzy. Jestliže ho před časem trápila a do stýskavosti přiváděla nouze o tělesnou lásku, byla to dočasná nouze čerstvého přistěhovalce. Touto nouzí už Eduard netrpěl. | train |
Tento keř byl na mnoha místech vyhuben, protože je mezihostitelem rzi travní, která napadá obilí. HLOH Kůra : světle šedá Plod : peckovina ( v září a říjnu ) Hloh má velmi světlou kůru. Jeho listy mohou být vejčité, ale i tří - nebo pětilaločné. Květy keře silně voní, větve jsou zakončeny dlouhými trny. PTAČÍ TŘEŠEŇ Kůra : červenohnědá Plod : peckovice ( v červnu a červenci ) Ptačí třešeň může být až dvacet metrů vysoká. V květnu má mnoho bílých chomáčů kvítků. Na podzim se listy zbarví do oranžova. Třešně ptáčnice uzrají do tmavě červena, a teprve pak jsou velmi sladké. TRNKA Kůra : černohnědá Plod : bobule ( v září ) | train |
Ukázalo se, že po pražském přelíčení se tatínkovy spisy vrátily na gestapo v Kolíně, kde právě ten člověk, který měl na svědomí uvěznění matky, právě ten polír z hotelu Rut, dal opět na fascikl razítko NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ a otce poslali do pekla koncentračních táborů. Prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem. Lidé, kteří se odtud vrátili, o něm vždy promlouvali s láskou. Říkali, že měl pevnou víru v Boha a nikdy se nepoddal bestialitě, která ho obklopovala. Pomáhal ostatním, utěšoval je a až do samého konce se choval důstojně a noblesně. | train |
Miloš Forman a Jan Novák CO TĚ NEZABIJE... 25. března 1985 jsem seděl v jedné z předních řad Pavilonu Dorothy Chandlerové v Los Angeles, měl na sobě smoking a dokonale vyleštěné boty a kolem mě se to blyštělo flitry na šatech, z nichž mnohé stály víc než automobil. Nominovali mě na Oscara za režii filmu Amadeus, filmové adaptace divadelní hry Petera Shaffera, která pojednává o obdivně nenávistném vztahu dvorního skladatele při habsburském trůnu Salieriho k Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Amadeus byl můj devátý film. Předtím jsem režíroval čtyři filmy v Československu a čtyři v USA. | train |
Kdepak se tady asi vzala? Jakmile jsem ho zvedla, něco uvnitř zacinkalo. Asi rolnička. Na rohu stolu se něco černalo. Byla to zaschlá krev. Svírala jsem plyšové chrastítko a pozorovala zelený batoh. Byl rozvázaný. Vysypala jsem jeho obsah na zem. Vypadlo pár kousků osobního prádla, kartáček na zuby a pasta, teplé ponožky, deka a tlustý svetr. V postranní kapsičce se nacházely šminky a sklenička z kouřového skla, bez cedulky. Zvedla jsem ji proti světlu. Obsahovala pár malých žlutých prášků. Pročpak na ní není cedulka? Jsou to léky, které užívala Valentýna proti depresi? | train |
Ta podivnost byla například v tom, že mladík, i když se sám znamenitě vtělil do neznámého řidiče, nepřestával vidět v stopařce stále svou dívku. A právě to bylo trýznivé ; viděl svou dívku, jak svádí cizího muže, a měl tu trpkou výsadu být při tom ; vidět zblízka, jak vypadá a co mluví, když ho podvádí ( když ho podváděla, když ho bude podvádět ) ; měl tu paradoxní čest být sám tím, s nímž je mu nevěrná. Bylo to o to horší, že ji víc zbožňoval, než miloval ; | train |