text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
Bylo tu tolik zajímavého, podstatného! Jak snadno se dá právě to nejdůležitější přehlédnout. Je možné že další testy mi už tak dobře nedopadnou, že přijde mých " čtrnáct dní ", jenomže já snad už budu připraven. Pocítil jsem vděčnost k úřednici, která spletla moje papíry s papíry neznámého umírajícího. Dala mi tak veliký dar, že si to ani neumí představit. Byla to vlastně hra, smrtelně vážná HRA NA ČTRNÁCT DNÍ, kdy jsem se díval na svůj život z druhého břehu a viděl vše v obrácené perspektivě. Škoda jen, že jsem si ji nezahrál o nějaký ten pátek dřív, když jsem byl mladší. | train |
A pak prý je nesmyslné snažit se zachránit to, o čem se tvrdí, že se to zachránit nedá. Každý si to myslel : venkované, kteří přeci měli své zkušenosti se stromy, myslel si to zkušený zahradník z Prahy, a své ženě nevěřil ani dědeček. Všechno vypadalo tak marně, ale babička s malou holčičkou se nevzdávaly. Jen je nech, ať se smějí, opakovala tehdy babička a maminka mi tuhle větu často připomněla. Příběh s lípou Toničkou se stal jedním z těch, které se v rodinách často vyprávějí, a babiččino úsloví se mnou šlo životem. | train |
Všechny vzpomínky a dojmy se vybavovaly snadno, aniž se o to snažil ; samy se nabízely a řadily do průvodu, nekonečné řady předchozích zážitků. Někdy se vetřela i pochybnost. Mělo vůbec smysl odcházet z Prahy? Před čím to byl únik? Před stářím? Nebo před lidmi? Ale bez lidí, bez kontaktu s nimi nelze žít dlouho, to si ve své dobrovolné opuštěnosti začal uvědomovat velmi jasně. Jak vybřednout z takového začarovaného kruhu? Jak zhojit zásadní zlom, příliš radikální zásah do života? Havlena si připadal z počátku jako pacient po totální amputaci nohou, který se znovu učí chodit - na protézách. | train |
Doma u svého Hospodina? Ani nevím, kde ho pochovali, byla bych mu donesla kytičku, i když oni prý kytičky na hroby nedávají, leda kamínky... tak nějak mi byl blízký, já v tom jeho strašném strachu cítila i svůj strach. Víte, ztratit naději je asi to nejstrašnější, co se může stát. Vydržet - ano, vydržet, to je to, o co jde. Jenže ono neztratit naději bývá někdy tak těžké... Stačil jeden jediný den - jediný den vydržet - to peklo - peklo čekání. A zachránil by se. | train |
A nikoho jiného, na koho bych se mohl obrátit, jsem neměl. Došel jsem do haly a postavil se k oknu. Koukal jsem ven, přemýšlel, čekal na nějaké znamení. Potřeboval jsem, aby mi něco ukázalo cestu, určilo směr, protože já nevěděl kudy kam. V tu chvíli se v hale objevil kluk, kterého jsem znal. Měl být v té době ve třídě jako každý jiný, a tak mi ho nejspíš poslala do cesty nějaká vyšší moc. Uviděl mě a zastavil se. Co se děje? | train |
" Ne, toto já nesmím, to nesmím! " Ředitelka odstrčila křeslo, které jí stálo v cestě, a šla dál za Eduardem, nespouštějíc z něho veliké černé oči : " Žádný hřích není! Žádný hřích není! " Eduard obešel stolek, a za ním byl už jen gauč ; ředitelka byla pouhý krok od něho. Teď už neměl vůbec kam uniknout a snad samo zoufalství mu v této bezvýchodné vteřině náhle poradilo, aby jí poručil : " Klekni! " Zadívala se na něho nechápavě, ale když znovu opakoval pevným ( byť zoufalým ) hlasem : " Klekni! ", padla před ním nadšeně na kolena a objala mu nohy. " Dej pryč ty ruce, " okřikl ji. " Sepni je! " | train |
Brzy se začalo všecko hatit, ale hoši byli ozbrojení a odhodlaní, že živé je nedostanou. Museli se prostřílet z železniční staničky v osadě Uckro, kde zabili pár německých policistů a další zranili. Byla na ně uspořádaná mohutná honička. Čtyřiadvacet tisíc německých a sovětských vojáků pročesávalo kraj a nakonec je vyslídili v malém lesíku. Mašínovi zabili další dva Němce a zase unikli, a nakonec se do toho Berlína oba bráchové a jeden z jejich tří kamarádů přece jen dostali. Janata s tím druhým už takové štěstí neměli. | train |
Ani nezpozoroval, že mu sněhem zledovatěly nohavice, plandající v závěji, kam mimoděk zapadl, když uskakoval před projíždějícím autem. Rozhlédl se. Na jednom z patrových domků visel nápis Potraviny ; jeho část se rozbila, takže zůstal jen poněkud kuriózní název traviny. Místní obyvatelé originálnímu označení již zřejmě přivykli, že ani neregistrovali změnu : člověk málokdy vnímá něco ve svém běžném okolí. Před obchůdkem zastavilo nákladní auto a závozník v modrém plášti shazoval do sněhu kovové basy s mlékem. Láhve cinkaly a jejich povědomý zvuk vrátil profesora někam o desítky let zpátky, do časů, kdy se chodilo pro mléko s bandaskou... | train |
Obě ženy kráčely mlčky bok po boku, a když došly na pláž, zastavily se a pozorovaly slunce, které se uprostřed velkolepého panoramatu oblaků ponořilo do moře. " Nechtěla bys mi říct, co tě trápí? " zeptala se tiše matka. Váhavě a hledajíc vhodná slova zašeptala dcera : " Mám najednou strach z budoucnosti. Vydrží nám láska po celý život? Nemusím milovat ještě víc, abych po boku svého muže mohla zvládnout všechny starosti a neshody? Tatínek a ty jste spolu přece tak šťastni a také jste to neměli zrovna lehké. Jak můžu ve svém manželství po tolik let uchránit lásku? | train |
Ode dne, kdy Láďova maminka nastoupila do práce, život sklouzl do normálních, běžných kolejí. Hlavně ve čtyři hodiny vyzvednout Veroniku ve školce. Když přijde o něco později, sestřička už stojí na židličce u okna a vyhlíží ho. Dělá mu dobře, že na něho čeká. Odcházejí pospolu a Veronika spěchá, aby mu stačila. " Láďo, počkej! Počkej! " " Co se loudáš? " " Já se neloudám, " brání se Veronika, " ale ty jdeš moc rychle. " " Já nejdu moc rychle. " " Jdeš rychle? Máš dlouhý nohy! Já mám malinký nožičky. " Před tímhle argumentem musí ovšem Láďa kapitulovat. Moudře vzdychne a zpomalí. | train |
Proč křičet, proč nadávat, proč vyčítat - i když by něco takového kolikrát bylo plně na místě. Stačí položit člověku vlídně ruku na rameno. A zeptat se třeba, kolik je hodin. Jen tak - ať už bude hodin kolik chce - bude váš čas laskavý a plný vykonaného radostného díla, plný smyslu i obětavosti. Saint Michel " Když jsem byl před pár lety ve Francii, " vyprávěl novinář M. R., " četl jsem v časopise zprávu, která mnou otřásla. Tehdy jsem žil ve Francii několik měsíců a projel jsem si ji odshora dolů, poznal jsem mnoho krásných, zajímavých končin. Ale nejvíc jsem miloval jediné místo : | train |
Na tomto místě můžeme na chvíli přestat sledovat rozhovor ( neustávající ve svých nicotnostech ) a zmínit se o tom, že Flajšman se po celou dobu snažil dívat do očí doktorce, neboť se mu zatraceně líbila už od té chvíle, kdy ji ( bylo to asi před měsícem ) poprvé uviděl. Vznešenost jejích třiceti let ho oslňovala. Znal ji dosud jen letmo a dnes poprvé měl příležitost trávit s ní delší čas ve stejné místnosti. Zdálo se mu, že i ona chvílemi opětuje jeho pohled, a byl tím vzrušen. Po jednom takovém vzájemném pohledu doktorka zničehonic vstala, přistoupila k oknu a řekla : | train |
Táta ráno říkal, že už jednou seděl za zlodějnu. Láďa si zouvá brusle a obouvá se do polobotek. " Hele, dej si už pokoj, " říká dost naštvaně. " A vůbec, vypadni. " Trochu do Pavla strčí. Pavel je na bruslích vratký, zapotácí se a ztratí rovnováhu. " Neblázni, co se rozčiluješ. " Ale pro jistotu zařadí zpátečku. Však se nakonec stejně všechno doví. S bruslemi přes rameno se Láďa loudá ke školce. Má ještě čas. " Dobrý den, " zdraví hlasitě a rozhlíží se. Jestlipak ta ukňouraná učitelka z mateřské školky už o tom taky slyšela? Asi ne, protože se usmívá a svým sladce medovým hlasem šišlá : | train |
A určitě existuje ještě mnoho takových zvyků, o kterých nikdo nepřemýšlí. Kdyby se o nich ale vědělo a lidé se jich vzdali, byli by pak schopni překonat svůj žalostný stav. " Poznatek " Pověz mi, mistře, co musím dělat, abych se přiblížil Bohu? " prosil žák. " Abys dosáhl k Bohu, musíš vědět dvě věci : Za prvé, že veškeré tvé snažení bude marné. " " A za druhé? " " Za druhé, jednej přesto tak, jako kdybys o tom prvním vůbec nevěděl, " doporučil mistr. Vědění Intelektuál se ptal mistra : " Znáš nějakou pravdu, která je uznávána a respektována všemi živými tvory? " " Jak bych ji mohl znát? " řekl mistr. | train |
Uvažovala jsem, co bych o sobě napsala, kdybych byla svým dítětem, a co asi ono napsalo, představa, že se ta zpráva o mně napsaná mým vlastním dítětem bude veřejně číst, mě strašila hned, jak jsem se probudila. Myslíme, jací jsme - Myslíme, ale jací jsme v očích svých dětí? Ani jsem o tom slohu manželovi neřekla, chtěla jsem, aby to, co o mně dítě napíše, bylo pro něj tajemství. Proč nemohli psát sloh " Náš tatínek. " Co by holčička napsala? Ta představa mě zneklidňovala. Rodiče nejsou dvě bytosti, jsou jediná společná bytost. Když se začnou oddělovat, působí to dítěti muka. " Ahoj. " | train |
" Tak vám pěkně děkuju. " Pohlédla jsem na ni z výšky. " Za co? " " No, za to, že jste si vzala místo dcery mateřskou dovolenou. " " Hm, " odvětila jsem zvysoka. " Proč? " Dietní sestra se ošila. " Protože jsem chtěla rozvázat pracovní poměr, abych mohla pracovat u Filipa. " " Hm. " " A vy si klidně budete doma, aby ona mohla pokračovat ve studiu, a mě z práce nepustí, protože nemají náhradu. " " Zcela správně, Magdo. " " To není od vás hezké. Věděla jste přece, že chci odejít! " připomněla mi. " Magdičko, " řekla jsem chlácholivě. " Pro tebe to takhle bude lepší. | train |
A už volali na hostinského, který u nálevního pultu štětkou omýval pivní sklenice a stavěl je pod pípu, aby oschly. Zřejmě platil za místní autoritu a znalce. Podíval se na staříky otrávenýma, línýma očima a pokračoval v práci, jako by neslyšel. Teprve když opláchl poslední sklenici, otřel si ruce do zástěry a se čtyřmi čerstvě načepovanými pivy rozvážně přikráčel k jejich stolu. Před každého jedno postavil a sebral prázdné půllitry. V sále zbyli jen oni čtyři a hostinský. " Řekni, co je na obraze! " trval rezolutně na svém brýlatý stařík, který si s hostinským tykal. " Přece Žižka. Žižka obléhá náš hrad. " | train |
Když má člověk malé děti, samozřejmě uvažuje jako jejich rodič, tedy uvažuje tím směrem, který vede od něj k nim, ale málokdy uvažuje také, jak bych to řekl, proti proudu. Neuvažuje směrem, který vede obráceně, od dětí k sobě. " Tatínku, kdybys byl já, taky bys to chtěl, " řekl mi nedávno syn a já se zamyslel. To, co chtěl udělat, bylo hloupé a vlastně víc než to, i dost nebezpečné. Samozřejmě, že jsem nemohl dopustit, aby něco takového udělal, ovšem musel jsem uznat, že být jím, chtěl bych to... A navykám si dívat se na celou řadu věcí z jeho pohledu. | train |
" Nemám už chuť na chlast ani na duchaplnosti. Dobrou noc. " A dal se směrem k východu z nemocnice. Teorie Flajšmanova Řeči kolegů připadaly Flajšmanovi hnusné. Viděl v nich bezcitnost stárnoucích lidí, surovost jejich věku, který se tyčil před jeho mladostí jako nepřátelská bariéra. Byl proto rád, že je sám, a šel úmyslně pěšky, protože chtěl plně prožít a vychutnat své rozrušení : se slastnou hrůzou si stále opakoval, že Alžbětu dělil jen nepatrný vlásek od smrti a že tou smrtí byl vinen on. | train |
Mně to ale bylo fuk. Nechal jsem ho od sebe opisovat a nestaral se o něj. Jednoho dne mě ale Frejka překvapil. Hele, nechceš k nám zítra přijít na oslavu? zeptal se mě zničehonic. Mám pár nových desek a tak. Rád, řekl jsem, protože mě zajímalo, jak jeho rodina žije. Předpokládal jsem, že Frejka má na mysli oslavu něčích narozenin nebo podobně, ale ukázalo se, že jde o oslavu Prvního máje. V životě by mě bylo nenapadlo, že někdo může doma slavit státní svátek. Frejkovi bydleli v přepychové vile, jejíž bránu střežili dva svalnatci v civilu. | train |
Sice jsem se nepomiloval se svou láskou, svou inspirací, svýma Moravskýma očima, ale stejně jsem byl na sebe dost pyšný. Příští ráno jsem vstával pozdě a modelky se mezitím sbalily a odjely. Cítil jsem se sice jako chlap, ale netroufal jsem si ukázat se ani před Moravskýma očima, ani před učitelkou, a tak jsem zůstal v posteli a poslouchal, jak se domem rozléhá dupání a jak dole bouchají dveře. Protahoval jsem se a přehrával si všechny podrobnosti předešlého večera. Konečně před domem zastavil autobus. | train |
Byl to shodou okolností jeden ze tří ze čtyř lidí v Poděbradech, s kterými jsem mohl mluvit otevřeně, a tak jsem mu to vysypal. Jmenoval se Jan Klíma. Dnes pracuje v Praze jako lékař s vynikající pověstí. Tehdy to ráno v roce 1949 se zamyslel nad mou ožehavou situací a pokrčil rameny. Co kdybys to načas zkusil bydlet u mý mámy v Praze, navrhl. Pak se ukáže. Na kus papíru mi načmáral adresu s krátkým vzkazem. Nahoře jsem měl ještě zamknutou krabici s nějakými cennostmi, ale ani jsem se neobtěžoval hledat školníka. | train |
Zlatá přadlena Daleko předaleko, až někde za Červeným mořem, žil jeden mladý pán. Když měl čas na ženění, řekl si, že se podívá po nějaké šikovné a hezké nevěstě. Jak si umínil, tak udělal. Vydal se do světa, ale neměl štěstí. Nikde nenašel dívku, která by se mu líbila. Na zpáteční cestě se zastavil v domě jedné vdovy, která měla tři dcery. Všechny to byly panenky na vdávání, hezké jako obrázek. Dvě starší byly i pracovité, pilné jako včeličky. Nejmladší Hanička se do práce moc nehrnula. Byl už večer a dívky předly. Předháněly se, která víc napřede. | train |
Zatím se nám dařilo jeden druhému se s úspěchem vyhýbat a já na tom nechtěla nic měnit. Zpočátku jsem chtěla vzít s sebou svoji vnučku, ale napadlo mě, že si Leoš zajisté vzal dovolenou také. Když jsem vešla, oblečena v lehké plátěné kalhoty a v lehkou halenu pískové barvy, seděl Leoš v hale s holčičkou v náručí. " Ahoj. " Položila jsem cestovní tašku na zem. " Ahoj. " " Jedeš na chalupu..., " neptal se, konstatoval. " Jo. " Pokyvoval hlavou, ale nedodal zatím nic. " Potřebuješ něco? " " Musím se učit na atestaci, " oznámil mi. " Myslel jsem, jestli bys nevzala malou s sebou. " | train |
Vidíte přece, kam to vede, když člověk věří svým snům. " Takovou radu ani nepotřeboval. Zahradník se vrátil domů, vykopal poklad, štědře se o něj dělil s ostatními a žil šťastně a spokojeně až do konce svých dnů. Plyšoví medvídci Jedna paní sbírá plyšové medvídky. Plyšoví medvídci jsou její vášní. Provázeli ji celým životem, od první hračky a obrázků na ložním prádle, ručnících a tapetách v dětském pokoji. Samolepky na penále a školní brašně. Plyšoví medvídci se pohupovali na jejím batohu, na klíčcích od auta a na zpětném zrcátku. | train |
Musím jít vykoupat malou. " S tím jsem zavěsila sluchátko a vyběhla svižně nahoru po schodech podívat se, jestli Valentýna nebude už Janičku mýt, abych jí eventuálně pomohla. V pokoji se nic nepohnulo. Jako by tam ani nikdo nebyl. Přitom jsem věděla, že je Valentýna i s dcerou doma. Leoš byl pravděpodobně v práci. Zlehka, abych holčičku neprobudila, kdyby spinkala, jsem zaklepala na dveře. Valentýna seděla jako v transu na posteli a dívala se na nemluvně, které si prohlíželo puntíkatý závěs. " Týno? " Ani nezpozorovala, že jsem vešla do pokoje. " Budeš už koupat? " Nyní na mě malátně pověsila svoje zelené oči. | train |
Učitelka všechno vidí, ale zatím nic neříká. Teprve když Máša rozevře lísteček a začte se, ozve se od tabule : " Mášo, ihned to sem přines! Ano, ten papírek, co ti poslal! Řekla jsem ihned! " Dává znát, že veškerá legrace skončila. Láďa hledí k Máše vyděšeně, bojí se, co bude. Vypadá v tu chvíli jako vyplašený králíček, zaskočený liškou. Máša nerozhodně vstává a očima hledá Láďu, střetá se s ním, na okamžik, na kratičkou vteřinu, možná na dvě. A učitelka strne - Máša klidně zastrčí lístek do kapsy. " Já nic nemám. " " Tak ty nic nemáš! " učitelce přeskakuje rozčilením hlas a nemůže se ovládnout. | train |
Mohli bychom na chvíli zastavit, jestli tu ovšem bude otevřený nějaký hotel, kde by nám podali aspoň čaj s citrónem? " Byla to nejdelší souvislá řeč, kterou Havlena za jízdu pronesl. Proud slov svobodníka mile překvapil, pokládal profesorův návrh za vynikající. Trochu se protáhnout a osvěžit něčím teplým! Favorit zdolával metry stoupání po čerstvě sypané škváře a jelo se mnohem lépe než v prosolené břečce. Na hřebeni se krajina proměnila dokonale : ze sluncem osvětlené předjarní krajiny se rázem ocitli uprostřed království zimy. Vysoké a štíhlé smrky se sněžnými čepicemi, telegrafní dráty, pokryté jinovatkou a navátými krystalky rampouchů. | train |
Když odemkl dveře pavilónu, doktorka se bez valného vysvětlování hrnula dál, a teprve až se usadila v inspekčním pokoji do křesla naproti Havlovi, začala vysvětlovat, že ani nemohla dojít domů ; teprve teď prý cítí, jak je rozrušena ; nemohla by vůbec spát a prosí Havla ještě o trochu řeči, aby se uklidnila. Havel nevěřil ani slova z toho, co doktorka povídala, a byl tak neslušný ( či neopatrný ), že to bylo z výrazu jeho tváře patrno. Doktorka proto pravila : " Vy mi ovšem nevěříte, protože jste přesvědčen, že jsem přišla jenom proto, abych se s vámi vyspala. " | train |
Ajax byl můj pes a já ho - není to silné slovo - miloval jsem ho. Oba rodiče byli zavření v německých věznicích a já vyrůstal u strýce na předměstí, strýc byl nádražák a často nebýval doma. Napadlo ho zřejmě, že když mi dá psa, dá mi přítele. A já, osamělé a úzkostné dítě, jsem se k Ajaxovi upnul. Byl to ještě mladý vlčák, odrostlejší štěně, které mělo za sebou zřejmě také zlé zkušenosti, strýc jej nalezl jednou na nádraží, vyhublého a plného strupů po krutém zacházení. | train |
Bylo jim dvanáct a já je viděl poprvé po šesti letech, takže jsem je vůbec neznal. A protože jsem se s nimi zrovna začínal seznamovat, vzpomínku na mého prvního Oscara zabarvují i pocity docela jiného, hlubšího rázu. A když tedy přišla ta nominace v osmdesátém čtvrtém, rozhodl jsem se, že tentokrát si svou roli v té velké hře na Oscara vychutnám co nejvíc. V životě jsem vždycky dělal všecko pro to, abych vyhrál. Vůle k vítězství patří k mým základním hnacím silám a všímám si jí i u jiných. | train |
Ze strachu, aby mi Valentýna zase nezmizela, jsem se vrátila dovnitř. Dcera byla právě na řadě. " Jak se ti tu líbí? " slyším její hlas, když oslovila bývalého spolužáka. " Nic moc. Jsi první hezká holka, co sem od rána vstoupila, " zažertoval Vojta. " Jinak tady nakupujou samý starý harapice, " pokračoval přátelsky. " Zrovna teď tu byla tvoje máma. " Podíval se na mě a zarazil se. Valentýna se rozesmála. Semkla jsem pohotově rty a otočila se k nim zády. Nevěděla jsem, kde začít. Co mám říct? Týna seděla na sedací soupravě schoulená do klubíčka. Nos měla zarudlý od častého smrkání a oči oteklé. | train |
" Zmiz, vůbec tomu nerozumíš, " sotva popadal dech kos. " Každý má své vlastní nebe! " Vtom se z blízké lípy snesl list a dopadl hned vedle kosa. To znamení zániku světa jej vyděsilo natolik, že se obrátil a rychle uletěl. Nebe však zůstalo tam, kde bylo. Problém Prázdniny na venkovském statku - soudci a jeho ženě se to zdálo jako nejvhodnější dovolená pro ně a pro jejich dva malé syny. Hoši by se tam mohli vydovádět a oni budou odpočívat pod ovocnými stromy a číst si. Týden poklidně uběhl a soudce se pomalu začínal nudit. | train |
Usmála jsem se na ni. Vytřeštila oči. Tak užasle by se podíval jen člověk, který už nepočítá s tím, že by se na něj na tomhle světě ještě někdo mohl usmát. Usmála jsem se na ni ještě jednou a pak jsem rychle v rozpacích poodešla do kuchyně. Když jsem se vrátila, stará žena strnule zírala do zdi. Pak na mě plaše mžikla a bylo znát, že mě horečně pozoruje. Usmála jsem se zas a přijala objednávku. Vídeňskou kávu a skleničku sodovky. " Přítelova prateta hladila náramek lehce konečky prstů. " Přinesla jsem to a zase si stoupla ke zdi. | train |
Proč právě MNĚ musel doprkýnka ujet? Pak jsem vyšel a rázoval po nástupišti a čekal, až přijede následující vlak a odveze mě tam, kde mě teď čeká pěkný malér. " Helejte... " přistoupil ke mně ten nádražák, co mě předtím napomínal, když jsem kopal do kufru a do odpadkového koše. " Já vám řeknu... Klekněte si. " Nechápal jsem. Koukl jsem na něj pozorněji, byl zpocený, rozčilený, oči mu horečně svítily. " Padněte na kolena, člověče, a děkujte. " Ten chlap musel pít víc než já! Popadal těžce dech, funěl. | train |
Prohlížím si prostorný sál a konstatuji, že se zde od mojí první svatby mnoho nezměnilo. Stejný červený koberec i stejné židle s vysokými opěradly a se sametovým potahem. Možná je jiná dekorace. Spousta umělých exotických květin a tropických palem v ozdobných květináčích působí příznivým dojmem. Moje vlasy s červeným přelivem má na svědomí má letitá přítelkyně Renáta, která se zde nachází v pozici svědka. Je oblečena do modrých úpletových šatů, má jako vždy perfektně načesanou hlavu a dokonce si na tuto událost pořídila nové brýle. Svírám v ruce kytici dvanácti rudých růží s velkým množstvím asparágusu a kapradím. | train |
Dívka se po těchto slovech na mladíka poohlédla a zjistila, že vypadá přesně tak, jak si ho představuje v nejtrýznivějších hodinách žárlení ; zděsila se, jak s ní ( neznámou stopařkou ) lichotivě koketuje a jak mu to sluší. Odsekla mu proto se vzdorovitou provokativností : " Co vy byste se mnou, prosím vás, dělal? " " S tak krásnou ženou bych se moc nerozmýšlel, co dělat, " řekl mladík dvorně a mluvil v té chvíli zase mnohem víc ke své vlastní dívce než k postavě stopařky. Ale dívce bylo, jako by ho v té lichotné větě přistihla, jako by na něm podvodným trikem vyloudila přiznání ; | train |
Nakrájela jsem na kostky čtvrtku vodního melounu, oloupala dvě broskve, přidala pokrájený banán a pár vyloupaných švestek. Co asi večeří Leoš? Nechala mu tam Valentýna něco k večeři? Určitě si na to ani nevzpomněla. Nakoukla jsem do lednice. Mnoho se toho tam nenacházelo. Kousek salámu, dvě nožičky vídeňských párků a nožička grilovaného kuřete. Z nemocniční kuchyně jsem toho už nyní moc nepřinesla, i když se mi nabízelo. Nestálo mi to za tu ostudu. Jít ale Leošovi navrhnout, aby u mě povečeřel jsem se neodvážila. Vlastně mi stále nebylo jasné, proč jsem tak rychle utekla po jeho návratu ze zahrady. | train |
Ale já jsem si ho dobře prohlédla, když jste Alžbětě dávali umělé dýchání. Na sporáku stál kastrólek. Alžběta si vařila kávu a usnula. Voda překypěla a uhasila plaménky. " Oba lékaři spěchali s doktorkou do Alžbětina pokojíku, a opravdu : na hořáku stál malý kastrólek a zůstalo v něm dokonce trochu vody. " Ale prosím vás, proč byla nahá? " divil se primář. " Dívejte se, " ukázala doktorka do tří koutů pokoje : na zemi pod oknem ležely bledě modré šaty, nahoře z bílé skříňky s léky visela podprsenka a v opačném koutě na zemi se válely bílé kalhotky. | train |
Obojí obecenstvo se velkoryse smálo všem gagům, které jsme si pro ně vymysleli, a řičelo smíchy, kdykoli se přihodil nějaký nevyhnutelný lapsus. Pokřikovali na nás různé fórky, užívali si a nakonec nám uspořádali mohutný aplaus. Bavilo mě hrát, ale ještě víc mě bavilo oblékat se do kostýmu a líčit. Když jsem hrál Harpagona nebo Hadriána, musel jsem se přeměnit ve starce, a vždycky jsem se už třásl na to, až budu mít v ruce kostým nebo štětec s barvami nebo směšnou paruku. | train |
I on už byl pod parou a měl krhavé oči. Jeho gorila mu zrovna podávala nějakou obálku. Kopecký si ji nacpal do zadní kapsy, bafnul mladíka kolem ramen a zatáhl ho do sálu. Jak jsem odcházel, zaslechl jsem zpoza dveří výtrysk filmové hudby a hlasy hovořící anglicky. Frejka mi později řekl, že si stranická smetánka ten večer pouštěla Ritu Hayworthovou ve filmu Gilda a že ta obálka v zadní kapse Kopeckého byl jeho májový projev, který navzdory kocovině přednesl následující ráno národu. Do té opulentní vily už mě nikdy nikdo nepozval, ale moc dalších nudných večírků tam už Frejkovi neuspořádali. | train |
A zase se vrať stejnou cestou. " Chudák vzal hůl, šel ke skále a třikrát do ní udeřil. Skála se otevřela a hned z ní vyběhli zlí duchové. Nechali tam jen toho kulhavého, který byl přikovaný k lavici. Ten se chalupníka zeptal, co u nich hledá. " Jen to, co mi patří. Žito, které jste mi vzali. " " Já tvoje žito nemám, " zamumlal duch. " Řekni, co za něj chceš. " " Nechci nic jiného než ten pytel s obuškem, který visí tady na tom hřebu. " " Ale, holenku, kvůli mlýnku bylo zle a kvůli stolku hotové peklo. | train |
Podívat se i z druhé strany. Každá možnost je jako růže. Má trny i květy. Čeho se chystáme dotknout? A jaké důsledky by měl opak? Kolikrát zjistíme, že jsme chtěli květ, a zatím - jsme si vybrali trn. Starožitníkův příběh " Tohle se mi stalo letos na jaře, " vyprávěl starožitník K. B. na večírku při sjezdu starožitníků. Hovořil se zádumčivou snivostí, s jakou uměl vyprávět tolik příběhů, a otáčel v prstech křehkou číši se starým opálově svítícím vínem. " Přišel ke mně takový malý zarostlý chlapík. A vytáhl roli. Rozbalil ji přede mnou a čekal, co já na to. | train |
Jistě se jí zdálo, že si malý ze mě dělá legraci, chce dát svou poznámkou najevo, jak je babička stará. Jenže já se neurazila. Chápu, že děti vnímají čas jinak, úplně jinak. Minulost pro ně není rozložená v časové úsečce, je to země, ve které je všechno staré, všechno pohromadě. Kolumbus i mamuti i babička. Vlastně to pro mě bylo vyznamenání, když jsem v očích svého vnuka byla poctěna důvěrou, že jsem bojovnice, velká lovkyně mamutů. Usmála jsem se na něj a podala mu na talířku dort. Kolikrát my uvažujeme podobně... | train |
Abych se zbavil sbíječky, nechal jsem se přeřadit k vozíkům a nakládal na ně lupek, který se pak vyvážel nahoru. Brzy jsem se tak připravil o polovinu kůže na dlaních. Neměl jsem mozoly, co by mě chránily proti ostrým hranám břidlice, kterou jsem musel lovit holýma rukama ze studené špinavé vody ve žlabu táhnoucím se celou šachtou. Obrousil jsem si a rozdrásal prsty do krvava, takže jsem se dobrovolně přihlásil k drtičce. Tahle hřmotící mašina pracovala na povrchu, a když mi to přiklepli, myslel jsem, že mám vyhráno. Místo toho jsem stál celý den v obrovském mračnu uhelného prachu. | train |
Já zrovna začal chodit do školy, takže na můj názor se nikdo neptal. O té nabídce jsem se dozvěděl až po válce. Rodiče mě zapsali do učitelského ústavu ve městě, kde otec učil učitele, kteří učili mě, takže mé vzdělání bylo naprosto pod otcovskou kontrolou. Když si dnes tatínka vybavuju, vidím ho jako obra, který se tyčil vysoko nade mnou. Vždycky jsem na něho koukal maximálně tak z úrovně kuchyňského stolu. Ve svých padesáti letech byl dost starý na to, aby byl mým dědečkem, a jako nadřízený všech mých učitelů měl u mě dvojnásobnou autoritu. | train |
Pouze ten, kdo své konání propojí s touhou, dostane se opravdu dál. " Povrchnost Jeden muž chtěl bezpodmínečně vstoupit do učení a mistr s ním dlouho hovořil. Na konci rozhovoru se s ním rozloučil se slovy, že mu svoje rozhodnutí brzy sdělí. Druhý den poprosil mistr počestného a zámožného obchodníka, aby muži nabídl jisté a dobře placené místo ve svém obchodě, ale aby mu ani slovem nenaznačil, že to byl mistrův nápad. Brzy potom dostal mistr od návštěvníka dopis : " Přízeň osudu tomu chtěla, dnes jsem dostal nabídku od jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů našeho města, kterou ani při nejlepší vůli nemohu odmítnout. | train |
Potom ho strhla na gauč a divoce se svíjejíc a hlasitě vzdychajíc kousla ho do rtu a nakonec i do špičky jazyka, což Eduarda velmi zabolelo. Pak se mu vyvinula z rukou, řekla " Počkej! " a odběhla do koupelny. Eduard si olízl prst a zjistil, že mu jazyk mírně krvácí. Kousnutí ho tak bolelo, že usilovně získaná opilost ustoupila a hrdlo se mu znovu stáhlo úzkostí, pomyslil - li na to, co ho čeká. Z koupelny bylo slyšet mohutné cvrčení a šplouchání vody. Vzal do ruky láhev koňaku, přiložil k ústům a zhluboka se napil. | train |
Začátkem května je třešeň obalená bílými květy, které visí na dlouhých stoncích. Strom urodí ročně kolem šesti kilogramů ovoce. Když mlsáš třešně přímo na stromě, trhej plody bez stonků. Tak zůstane dřevo nepoškozeno. JABLOŇ Kůra : šedohnědá, popraskaná Plod : peckovice ( od srpna do října ) Bílé květy jabloní jsou na vnější straně růžové. Listy mají krátký stonek. Již staří Římané znali třicet odrůd jablek. Plody jsou zralé ve chvíli, kdy se stopka snadno oddělí od větve. HRUŠEŇ Kůra : hnědá, hladká Plod : peckovice ( v září a říjnu ) Hrušeň potřebuje hodně slunce. Často se pěstuje v blízkosti teplých domovních zdí. | train |
Svou skvělou inscenací vzal ten vzácný muž našim spravedlivě rozhořčeným soudcům dokonale vítr z plachet tím, že je zavedl do světa vznešenosti, posvěceného navíc osobou Zápotockého. Nikdy by mě bylo nenapadlo, že je možné takhle suverénně zrežírovat sám život. A když jsem si konečně uvědomil náramnou jemnost provedení, připadla mi ta rafinovanost takřka ďábelská. REAKCIONÁŘSKÁ SVINĚ V ÉTERU Když jsem byl na škole, musel jsem se nějak živit, a to v ekonomickém systému, v němž komunisti postavili všecko na hlavu. Vydělávat peníze bylo považováno za nemravnost, vzdělání a úspěšnost člověku přitěžovaly. Stát platil horníkům mnohem víc než doktorům a vědcům. | train |
Eda ale sotva mohl kráčet v jeho šlépějích. Byl to nemotora hrubých způsobů a mdlého intelektu. Sotva dokázal překoktat text z učebnice. Zřídkakdy chápal, o čem je řeč, a v hlavě neudržel skoro nic, takže na střední škole neměl evidentně co dělat. Nicméně Eda zdatně prolézal. Jeho táta se v Poděbradech pravidelně ukazoval, aby navštívil stranickou organizaci na zámku. Vždy tam polichotil profesorům několika okoralými vtipy z nejvyšší stranické společnosti a oni se na revanš postarali o jeho synátora. Ne všem učitelům se tahle komedie kolem Edy líbila. | train |
Stísněn a zarmoucen odešel, najal si pokoj v blízkém hotelu a celou noc bojoval s mučivými představami. Ráno přišel klidně, i když se ovládal jen stěží, ke svému domu, zazvonil na starodávný zvonek a čekal s bušícím srdcem. Závora klapla, dveře se pootevřely, potom se doširoka rozlétly a jeho žena se mu s radostným výkřikem vrhla do náruče. To mu vzalo dech a tak se nechal za ruku odvést do domu. Tam ho s úsměvem přivítala jeho tchyně, která mu podávala hezké dítě. " Čí je to dítě? " zakoktal. | train |
Jak jste to vy dva dokázali? " Místo odpovědi se matka sehnula a do obou dlaní nabrala hrst písku. Pravou ruku pevně sevřela a ze zaťaté pěsti se písek začal sypat. Čím víc dlaň tiskla, tím rychleji unikal z jejího sevření. Potom dlaň otevřela, leželo na ní už jen několik málo zrnek a na její pokožce se ukázaly jeho otisky jako stovky malých jizviček. Z druhé dlaně ale udělala misku. A i když rukou pohybovala sem a tam, nahoru a dolů, zlatý a třpytící se písek klidně spočíval v její otevřené dlani. | train |
" Já už vůbec nejsem malá, " staví se Veronika na špičky. " Podívej. " Ale už mlčí, očima hladí jednu hračku po druhé. Jdou dál a drží se Ládi jako klíště. V oknech jejich bytu se svítí. Láďa se zastavuje a má hroznou chuť Veronice něco říct, ale neví jak, stejně by asi nerozuměla. Raději místo zvonění chvíli hledá klíč. Snad i Veronika podvědomě cítí, že něco není v pořádku. Matka sedí v kuchyni u jídelního stolu, snad ani jejich příchod nevnímá. Nic neříká, ani když procházejí kolem ní. Protáhnou se do pokoje a posadí vedle sebe na jedné posteli. | train |
Nebyl na nich znát stín rozpaků. Dirigent jim dal pokyn a orchestr spustil zas od začátku toho čísla. Zpěváci se přidali a začali tancovat. Ale ne dlouho. Za chvíli se jim hlasy opět začaly lámat pod tím tajemným citovým břemenem a znovu se rozbrečeli. Dirigent odmávl a hudba zmlkla. V tu chvíli celý sál v naprostém tichu povstal. Pořád jsem ještě ničemu nerozuměl, ale stoupl jsem si taky a cítil jsem proud potlačovaných emocí, jak se rozlévá po celém divadle. Na jevišti se objevil zachmuřený pán a ohlásil, že umělci nejsou schopni pokračovat a že představení je u konce. | train |
Slibuji, že ať budu pracovat kdekoliv, budu vždy pracovat jako oddaný komunista, a vím, že moje nenávist ke všem našim nepřátelům, zvláště pak těm, kteří přímo chtěli zničit náš stále bohatší a radostnější život, a hlavně nenávist k mému otci, mě bude vždy posilovat v mém boji za komunistickou budoucnost našeho lidu. Žádám, aby tento dopis byl předložen mému otci a případně také, abych mu to sám mohl říci. Tomáš Frejka Tři ze čtrnácti byli odsouzeni na doživotí. Frejka mezi ně nepatřil. Byl oběšen krátce nato, co dopis vyšel. PŘEDVEĎTE BOJ ZA MÍR, SOUDRUHU FORMANE | train |
" Neee, " zakvílel. Najednou se zatočil dokolečka a chytl se za hlavu. Pohled člověka, jemuž řekli, že bude nad ránem večer popravený. " Tak co? Co je? " povídám. " Tímhle já topil celou zimu, " vydechl. " Tímhletím? " Vylezlo z něj, že je školník a že objevil na půdě školy celou hromadu takovýchhle obrazů. Dříve se učební pomůcky nevyhazovaly, prostě se obrazové tabule odnášely na půdu a pak se na ně zapomnělo, mohl bych vám povídat, jaké poklady se často objeví na starých školních půdách. | train |
Povzbuzen tedy doktorčiným výsměchem i vlastním smíchem, přistoupil k oknu a pravil významně : " Jaká noc! " " Ano, " řekla doktorka, " nádherná noc. A Havel si bude hrát na smrt! Všiml jste si vůbec, Havle, že je krásná noc? " " Nikoli, " řekl Flajšman, " pro Havla je žena jako žena, noc jako noc, zima jako léto. Doktor Havel odmítá rozeznávat nepodstatné podružnosti. " " Vystihl jste mne, " řekl Havel. Flajšman usoudil, že se tentokrát jeho setkání s doktorkou vydaří : primář toho už hodně vypil a zdálo se, že ospalost, která ho v posledních minutách přepadla, otupila značně jeho ostražitost ; proto nenápadně prohodil : | train |
Bylo jasné, že se hned tak nevzdá, což bylo v pořádku, protože já na tom byl stejně. Spolužáci se vrátili od večeře, olizovali si pysky, hladili si bříška a vyprávěli, o jaké božské delikatesy jsme se ochudili. V břiše mi kručelo, ale oba jsme pohrdavě prohlásili, že nemáme hlad a dál jsme tiskli své čepice k studeným cihlám. Ostatní si odběhli zahrát na dvůr fotbal. Normálně by pro mě ty zvuky dupajících nohou a nadšené výkřiky byly hrozným mučením, ale tentokrát ne. | train |
A tak ještě dřív, než byl Amadeus natočen, a dlouho před všemi těmi nominacemi se mi ten film vyplatil. Samozřejmě že se mi vyplatil i finančně. Byl vytvořen v nezávislé produkci na základě krajně neobvyklé domluvy mezi autorem Peterem Shafferem, producentem Saulem Zaentzem a mnou. Shaffer dal do banku svou hru a filmový scénář, já dva roky života a Zaentz veškerý základní kapitál. A vlastnictví dosud neexistujícího filmu jsme si rozdělili na tři díly. Celou tu transakci vymyslel můj agent Robby Lantz. | train |
Schroupal jsem k nim dva slané rohlíky a vychutnával jsem to jídlo pomalu, pomalinku, aby mi co nejdéle vydrželo. Každý ždibek přepepřeného salátu, na kterém ta vajíčka seděla, jsem donekonečna rozemílal v ústech. Po dvaceti minutách jsem si utřel ubrouskem ústa a vydal se nazpět do Poděbrad s pocitem velkého světáka. Další víkendy jsem se často klepal u štěrkového pangejtu okresek a nadával na řidiče, který kolem mě projížděli bez mrknutí oka. | train |
Čáslav, jejíž historie sahá až do třináctého století, měla tehdy zhruba deset tisíc obyvatel. Vedle velkého gotického kostela, kam chodívali katolíci, a menšího protestantského kostelíka, kam chodívala v neděli na bohoslužby celá moje rodina, tu k největším pamětihodnostem patří náměstí, zabírající plochu menšího letiště. Tady se za středověku šikovaly celé armády, než vyrazily do boje. A v tomto malém městě s velkým náměstím mě jednou jako čtyřletého či pětiletého vyvedli rodiče do jakéhosi obrovského sálu plného lidí. Muži měli kravaty, ženy róby, kouřilo se tu, povídalo, ozýval se smích. | train |
Láska není minulost J. Hofmanová Sedím stále na zemi v místnosti, kde mě opustila moje dcera Valentýna po velké hádce, když jsem ji načapala s jejím klukem Leošem v posteli. Vmetla mi do tváře spoustu věcí, které bych nejraději zametla pod koberec. Potom utekla. Chvíli jsem neměla sílu se pohnout, ale najednou do mě vjel pořádný vztek. Kdyby tak měla otce, který by ji přehnul přes koleno! Nemá žádného. Její otec zemřel a já jsem na všechno sama. Moje jediné dítě se v šestnácti letech tahá s dospělým chlapem! | train |
Ta potvora byla stejně silná jako tvrdohlavá. Byli jsme už na poloviční cestě do Kutné Hory, když se v dálce proti nám objevila dlouhá kolona ruských náklaďáků a tanků. Chtěli jsme uhnout ze silnice, ale ta bestie se rozhodla, že nepůjde, i když jsme všichni čtyři tahali za provaz, jak to jen šlo. Jako první k nám přijel důstojník v gazíku. Zastavil a chvíli nás pozoroval, jak se hmoždíme, což nás strašně znervózňovalo. Jenže velbloud se ani nehnul. V tu chvíli se už za gazíkem začaly řadit náklaďáky a troubily na klaksony. Důstojník vystoupil. | train |
Nebyl o nic horší o nic lepší než kdokoli z nás, ale všeho se bál a věčně propadal panice. Bylo mezi námi pár ostrých hochů, kteří prožili válku na ulici. Ti si otipli každého na první pohled a neznali slitování, a tak Perda brzy uklízel ložnici, vytíral chodbu, dokonce čistil jiným boty, když se šlo spát, zhasínal světla v ložnici a dělal svým trapičům poslíčka. A za všecku svou námahu sklízel jen posměch a facky. Nikdy si nestěžoval, nikdy ránu nevrátil, všecky urážky, ústrky, pošklebky a nespravedlnosti jednoduše spolkl. | train |
Ten pospíchal k otci, otevřel dveře, zahlédl, že něco padá, ale dřív než se ho to mohlo dotknout, tasil svůj meč a probodl tu věc skrz naskrz. Když kolem něj začalo vířit peří, smál se, ale to, že má peří opět posbírat, se mu už tak zábavné nezdálo. Poté, co na dveře umístil jiný polštář, zavolal k sobě mistr meče svého druhého syna. Ten otevřel dveře, viděl padat polštář, zachytil ho, pečlivě položil stranou a obrátil se k otci. Nejstaršího syna zkoušel otec stejným způsobem. | train |
Široká silnice se mění v úzkou okresní, vyspravovanou záplatami a místy ani to ne. Když projeli lesem, rozprostřelo se před nimi údolí, ohraničené kopci, na jejichž vrcholu a v sedlech zářil sníh. " Já jsem byl chirurg, " řekl najednou Havlena, kdovíproč. Snad pocítil potřebu někomu svěřit tuto elementární pravdu, která shrnovala smysl celého jeho dosavadního života. Řekl tím skutečně všechno a zmlkl. Obloha se vyjasnila do blankytné modři a jiskřící prokřehlý sníh, který odrážel paprsky, oslňoval jako zrcadlo. Havlena přivíral oči a s úžasem sledoval rudé červánky, které se nad obzorem rozlily jako záře : blížil se do krajiny vánočních pohlednic! | train |
Trápíme se nad jejich větami, nad jejich skutky, nad výkladem toho, co cítíme jinak než oni. Nebývají to dodržky? Cosi, co je míněno zcela a naprosto jinak? Nejsou to věty, skutky, pohledy nevinné anebo vesele bezvýznamné, zatímco my v nich rozeznáváme ostny? Kolik jsem jen v životě zaslechl takových slov. Takových dodržek. A přitom jsem vlastně slyšel něco docela jiného, než bylo míněno. Jestli si jednou lidé zvyknou přijímat slova, která uslyší, s citlivým nadhledem, pak rozeznají, že ta slova nebyla myšlena jako urážky, jako výpady, jako ostny. | train |
Vyměněné úsměvy i náš krátký rozhovor mi byly dostatečnou inspirací pro krátkou báseň, kterou jsem napsal a nazval Moravské oči, ale než jsem měl šanci jí básničku ukázat, už se dvoutýdenní školení pro marx - leninské modelky chýlilo k závěru. Poslední den jsem si vyčíhl jednu z vedoucích, že jí vysypu, jak tuze toužím po tom setkat se s Moravskýma očima, protože ji osudově miluju a mohl bych ji navěky ztratit. Vedoucí měla na horním rtu knírek a předkus, ale byla starší a zkušenější a hned jí bylo všecko jasné. Neblbni mi hlavu, šklebila se. | train |
Opřel se o vysoký kmen platanu, zapálil si cigaretu a pohlížel k obloze : bylo léto, vzduchem pluly vůně a na černé obloze visel kulatý měsíc. Snažil se představit si průběh budoucích událostí : doktorka, která mu před chvílí naznačila, aby vyšel ven, vyčká okamžiku, až bude její plešatec zaujat rozhovorem víc než svou podezíravostí, a pak pravděpodobně nenápadně oznámí, že ji malá intimní potřeba nutí vzdálit se na okamžik ze společnosti. A co bude dál? Dál už si úmyslně nic představovat nechtěl. Dmoucí se hruď mu oznamovala dobrodružství, a to mu stačilo. | train |
Což o to, já bych ráda, a jak ráda, pečovala o svoje rodiče, jenomže o ty se stará už tam nahoře někdo jiný... Já se chtěla o ty staré opuštěné lidi v našem domově starat přece právě proto, že jsem měla moc hodné rodiče, kterým nikdy nepřestanu být vděčná. Rozhodně jsem se nechtěla vtírat. Minulý týden tahle paní zemřela, pořádala jsem její pozůstalost, aby si ji mohly děti - teď snad přijedou, uvažovala jsem - odvézt, dávala jsem její věci do krabic. Bylo třeba pokojík rychle uvolnit zase pro někoho jiného. Opuštěných, kteří se k nám hlásí, je moc. | train |
Celou tu dobu nikde nehráli, ale pro role dvou nadržených záložáků ve středních letech se hodili perfektně, a já věděl, co v nich je. Oba si vzali volno z práce a ty dvě postavy nám sehráli, nebo spíš se ty dvě postavy z Lásek staly jimi. Jsou v tom filmu přesně tak, jak jsem si to představoval. Ze všech představení Balady z hadrů si nejvíc vzpomínám na zájezd do Slaného. Od samého začátku byl ten den samá katastrofa. Byli jsme amatéři, takže kdykoli se někdo rozhodl, že se mu nechce hrát, tak si nedělal násilí. | train |
Jestli je to pravá láska, vydrží jim na celý život. " Napil se. " A ty jsi už svoji lásku našel? " ptám se i přes to, že mám obavy, jak mi odpoví. " Já jsem zatím nenašel sám sebe, " slyším odpověď. Vypil chladnoucí nápoj jedním hltem a zvedl se k odchodu. " Měla by ses s tím, Simono, smířit. Budeš babičkou, budeš mít vnouče, to je snad dobrý důvod proč žít a na koho se těšit. Ne?! " Sklopím hlavu, protože mi teprve teď došel význam jeho slov. Budu babičkou. V pětatřiceti letech! To jsem to dopracovala. | train |
Snad se už blíží jaro, napadlo Havlenovi, zahrada se vynoří a zem oschne. Vysází pak trávu, okope záhonky květin, zkypří a přihnojí jahody, omladí keříčky rybízu a angreštu, opraví a natře plot, vyčistí bazének, nařeže a naštípe dříví, aby doplnil zásoby... V místech, kde cesta ústila na silnici, se vytvořilo hluboké a široké vodní jezero. Kdosi vhodil doprostřed kaluže dvě cihly, po nichž se při obratné chůzi snad mohlo přejít na druhou stranu. Cihly se téměř ponořily do vody, ale byl to jediný způsob, jak se na silnici dostat. | train |
Víte ostatně vy, co chcete? Kdo z nás to ví? Chtěla a nechtěla. Chtěla docela upřímně zemřít a zároveň ( stejně upřímně ) chtěla zadržet ten stav, kdy byla uprostřed činu vedoucího k smrti a kdy se cítila veliká tím činem. To víte, že netoužila, abychom ji viděli, až bude docela zhnědlá, páchnoucí a znetvořená. Chtěla, abychom ji viděli ve vší slávě, jak odplouvá ve svém krásném a nedoceněném těle souložit se smrtí. Chtěla, abychom aspoň v tuto tak podstatnou chvíli zazáviděli smrti to tělo a zatoužili po něm. " Teorie doktorčina | train |
Moje původní představa byla, že si osm hodin denně budu v šachtě tužit svaly, abych měl postavu a kondičku, trochu se tam v tom podzemí porozhlídnu, zjistím, co v těch lidech je, vyfárám, oblíknu si čistou košili a namířím si to do dělnické putyky. Po večerech budu pít pivo, hrát karty, povídat si a svádět venkovské holky. Hned, jak jsem se v dolech ohlásil, bylo mi jasné, že jsem udělal chybu. Zavedli mě do obrovské noclehárny s pětadvaceti plesnivými slamníky rozhozenými rovnou na zasviněné podlaze. Mezi nimi byly roztroušeny židle, skříňky na šaty, otevřené kufry a krabice. | train |
Rozhlédl jsem se po kavárně, bylo kolem nás tolik děvčat v hezkých blůzách. Kdo ví, kdo jim je šil. A kdo ví, komu jednou, které dívce, které vnučce, budou šít blůzy ony. Jitřní hrob " Já jistě, " usmál se K. L., slavný K. L., " já jistě nebyl žádné bezproblémové stvoření, žil jsem tak, jako žijí lidé, kteří si v určitém věku stěžují, jak si zkazili život a co by mohli dokázat, kdyby. Jedna věc mi ale potom změnila život, dokonale změnila, jenom jí děkuji za to, že to se mnou dobře dopadlo. | train |
Odemkla dům, vyhnala myši, které se tu uhnízdily na zimu, vymetla pavučiny, smetla z parapetů závěje zdechlých much, vybalila prostěradla a talíře, nechala vymalovat interiér a najala cukráře. Začátkem července, když skončila škola, jsme se za ní my kluci i s tatínkem vypravili. A tam jsme vařili hostům, prodávali pamlsky kolemjdoucím, opravovali, co bylo třeba, chodili po lese a koupali se v jezeře. Byla to nádherná léta a navíc to vynášelo. DO EMIGRACE SE NEJEDE První velký předěl v mém životě nastal krátce nato, co přišli Němci a otec učinil své osudové rozhodnutí. | train |
" Můžu dát zítra Ježíškovi něco jiného? " " Můžeš. " " Ale co? " " Co chceš. Něco, z čeho by měl radost. Nemusí to být věc. " Přemýšlí. Dlouho, dlouho. " Mohla bych mu dát to, že nebudu bratříčkovi říkat vole? " " To můžeš dát. A ještě něco přidat, tohle, že nebudeš nadávat, je nějak málo. " Přikyvuje. Chápe to. Dát tomu, kdo jí dopřál tolik radostí, krásnou rodinu, krásný den, báječné bonbóny, jenom to, že nebude někomu říkat vole... Ano, to je rozhodně málo. Vymýšlíme, co Mu ještě dát. Než dojdeme domů, je toho pěkná řádka. | train |
Upřeně sledoval prostor před sebou, jen místy vymezený bílou přerušovanou čarou uprostřed a odrazovými barvami na okrajích silnice. V mlze má člověk pocit opuštěnosti, samoty, všechno se vzdaluje. Přeškrtnutá tabulka s nápisem Hlavní město Praha se objevila náhle, a než si mohl profesor Havlena něco konkrétního uvědomit, opustil definitivně území Prahy. Silnice se ztrácela v mlhavém povětří a čelní sklo se počalo zvenčí rosit, čas od času musel drobné kapky setřít stěračem, který po skle klouzal a skřípal. Najednou se při okraji silnice vynořila zkřehlá postava stopaře, který usilovně mával a upozorňoval na sebe. Profesor ho zpozoroval v poslední chvíli. | train |
" Co to vyvádíte? " povídá nádražák. " Ujel mi před nosem vlak! " " No a? " Jasně, ten člověk viděl tolik lidí zmeškat spojení, že mu to připadalo normální, jenže vlak ujel mně a ne jemu. Zjišťoval jsem si, kdy jede další, a bylo mi jasné, že přijdu pozdě a že to bude velmi nepříjemné. Šel jsem do restaurace. Pil jsem. A vztekal se. Když piju, bývám ještě dopálenější, než když jsem střízlivý, a mám veliký sklon litovat se. Představoval jsem si spolucestující, kteří vlak stihli, jak se dívají z okének a jedou si - a přitom zdaleka tak nepospíchají jako já... Prostě jsem smolař. | train |
Ta představa, že strávím s Leošem pár nerušených chvil, samozřejmě pracovně, jak jinak, byla lákavá. Už tolikrát jsem mu chtěla vysvětlit spoustu věcí. Ale nikdy nejsme sami. " Tak platí, " rozhodla jsem nakonec. " V kolik máš čas? " " Přijdu kolem třetí. A zavolej tátovi, že to k němu do pěti stihneš, jo? " Slíbila jsem, ale nesplnila. Filipovi jsem zavolat nestihla. Po pravdě řečeno jsem si na něj ani nevzpomněla. Řešila jsem v kuchyni, kdo má kdy mýt bílé nádobí, kdo černé, pokud je pomocná síla na dovolené, a kdo má vařit omáčky a čaj. | train |
Ženil jsem se ve dvaceti a manželství skončilo velmi brzy, nikdy jsem nebyl společenský, a tak jsem vysedával většinou sám a sám, svět se mi zdál jako marné a nešťastné místo, neměl jsem žádné přátele. Jednoho dne jsem třídil dopisy, když jsem našel támhleten, vidíte, jak stojí opřený za sklem v knihovně. Obálka bez adresy. Otevřu ho a v něm stálo neumělou dětskou rukou : Milí Ježíšku prosímtě chci koníčka. Nic jiného v tom dopise nebylo. Zřejmě ten malý pisatel věřil, že Ježíšek je vševědoucí, a jako se mu nikdo nemusí představovat při modlitbě, nemusí ani teď. Ten dopis mě dojal. | train |
Osmá hodina přešla a nic. Pozoroval jsem západ slunce, rozplácl pár komárů na krku. Vzpomínal jsem si na kurážný pohled svých Moravských očí a nechtěl věřit tomu, že by mě nechaly ve štychu. Až v devět jsem zahlídl, jak se po cestě od hotelu někdo blíží. Byla to dívčí postava. Srdce se mi rozbušilo. Jenomže to byla jen ta vedoucí, která mi přišla říct, že moje láska je nemocná a nemůže přijít. Tak mě to zdrtilo, že jsem si ani nevšiml, že si učitelka na sebe vzala šaty, a dokonce se i navoněla. | train |
Cestovali pouští sedmý den, když je znenadání ze zálohy přepadlo čtyřicet lupičů. " Omare, rychle, poraď si s nimi, zažeň je, kradou naše zboží! " křičel kupec v nejvyšším rozčilení. Ale Omar zůstal sedět a řekl jen : " Jen je nech. " Jedna polovina bandy držela členy karavany v šachu a ostatní banditi shrabovali kořist. " Omare, pohni se už konečně! Zažeň ty lotry! Kradou můj majetek! " zuřil kupec. " Tak ať, " řekl Omar. Se zoufalým vztekem kupec sledoval, jak lupiči plení jeho majetek a žádný z jeho mužů se jim ani v nejmenším nestaví na odpor, aby zachránil alespoň holý život. | train |
Meyer se cítil naprosto skvěle, protože se mu před dvěma dny narodil vytoužený pokračovatel rodu, jeho ženě i synovi se dařilo báječně a jemu taky. Na tom nemohlo nic změnit ani setkání se Schulzem, ačkoli byl se svým největším konkurentem ve městě v neustálém sporu. A v nejlepší restauraci, kde teď večeřel, zatímco jeho žena byla v nemocnici, se mu stejně nemohl vyhnout, i kdyby chtěl. Přistoupil místo toho k němu a s přátelským úsměvem na tváři mu podal ruku a řekl : " Přeji ti to samé, co přeješ ty mně! " " Už zase začínáš? " zavrčel Schulze. Dorozumění | train |
" Tak si představte, paní Běhounková, tohle je ten novej Pražák, co koupil od Patery chalupu! " " Neříkejte! " " Na mou duši! A víte, co dělal? To byste neuhodla, kantor! Což o to, přísně vypadá. Žáci z něho určitě museli mít rešpekt. Já si ale myslím, že byl spíš řídící. " " To by mohlo být! " horlivě přitakává paní Běhounková a už docela zapomněla, že vlastně přišla na nákup. Novinka překryla ostatní potřeby. " My jsme měli ve škole taky takovýho řídícího! " A hotovo. Profesoru Havlenovi byla přisouzena role zasloužilého učitele a tato novina se roznesla závratnou rychlostí. Neprůhledná mlha pokryla ulice, mráz povolil. | train |
Nic jiného nám nezbývá a nic jiného vlastně ani nemá cenu. Tiskař " Tehdy jsem nastoupil do jedné malé, ale znamenité tiskárny, " vyprávěl starý tiskař M. T., " taková prestižní tiskárnička to byla, nedělala moc zakázek, jenže co dělala, to bylo, jako by to políbili andělé, jak se dal slyšet jeden náš zákazník : líbezné umělecké tisky, reprodukce stoprocentně odpovídající originálu, litografie a podobné lahůdky, které mě, zvyklého na velkou novinovou tiskárnu, okouzlovaly. Náš šéf byl člověk, který mne poznamenal pro celá příští léta. Víte, jsou lidé, kteří jsou celí prostoupeni nějakou vlídnou filosofií. | train |
Plod : souplodí ( v říjnu ) Šípková růže má trny a narůžovělé květy, které slabě voní. Na podzim dává zářivě červené plody : šípky. Marmeláda z šípků má hodně vitaminů. RAKYTNÍK Kůra : šedá až bronzově zabarvená Plod : bobule ( v září a říjnu ) Rakytník je trnovitým keřem, který svými rozvětvenými kořeny zpevňuje půdu. Listy rakytníku jsou na spodní straně stříbřité. Jeho oranžově zbarvené plody obsahují hodně vitaminu C. DŘIŠŤÁL Kůra : světle šedá Plod : bobule ( v září a říjnu ) Dřišťál roste na kamenitých svazích. Má hranaté větve, jeho listy vyrůstají v chomáčích. Větve mají trny, a jeho bobule chutnají kysele. | train |
Vzápětí přitiskl svoje smyslné rty na něžné rtíky Valentýniny a drtil je dlouhým vášnivým polibkem. Očima stále otevřenýma mě hypnotizoval. Nevydržela jsem jeho záhadný pohled a zavřela zeleně namalovaná oční víčka. Chtělo se mi brečet vzteky a bezmocí, ale jsem bojovnice. Všechno, co mám, jsem si musela tvrdě zasloužit. Neukážu svoji slabost. Valentýna se vrací od stolu, kde svým podpisem stvrdila manželství. Bedlivě pozoruji celou její postavu a všimla jsem si, že na pravém kotníku má zachycený krajkový podvazek, jenž se zřejmě uvolnil na jejím hubeném stehně. Půjčila si ho od kamarádky pro štěstí, ale byl jí trošičku větší. | train |
Mistr jednou přednášel před mnoha lidmi a najednou ho uprostřed řeči rozezleně přerušil posluchač, který ho očividně chtěl zahanbit. " Můj mistr má mnohem větší schopnosti než ty! " křičel : " Můj mistr umí číst z křišťálové koule, léčit dotekem ruky a když se mu zachce, hodí lano do vzduchu a šplhá po něm až do nebe, aby se poradil s vyššími silami. A jaké zázraky dokážeš ty, když tu vedeš učené řeči? " " Když mám hlad, tak se najím, když jsem unavený, tak si jdu lehnout, " odpověděl mistr. Homo economicus | train |
Ozval se drnčák a my vstupovaly, už tenhle vstup do domu byl tak obyčejný, že se mi zdálo nemožné, aby mi tady někdo dodal sílu k životu, obvyklý špinavý dům s opadanou omítkou, rozbitými skly ve dveřích, otlučenými rohy chodeb a spoustou hlasů, vůní a pachů, které prosakovaly z jednotlivých bytů. Ilona u jedněch dveří zase zazvonila, ozval se znovu bzučák a dveře se pootevřely. Vešly jsme. Byl to maličký jednopokojový byt s kuchyňkou a v pokojíku leželo na posteli děvče. | train |
Jednoho dne si nás zavolal náš hlavní profesor, spisovatel Miloš V. Kratochvíl, a sdělil nám, že na příkaz rektora AMU prof. A. M. Brousila nás musí postavit před stranický soud, neboť Brousilovi se doneslo, že vyznáváme dekadentní způsob života a jako takoví nemáme samozřejmě co dělat na vysoké škole, neboť dekadence je v přímém rozporu se socialistickou morálkou nového člověka. Zda z obdivovatelů francouzských básníků udělal vyznavače dekadentního způsobu života sám rektor nebo ten spolužák, který nás udal, nevím. Fakt je, že A. M. Brousil zřejmě potřeboval zrovna projevit svoji ideologickou bdělost, a tak se mu náš případ velice hodil. | train |
" Většinou ohřeju v mikrovlnce to, co je zrovna po ruce, nemám totiž moc času, ve dvě hodiny ho vozím jednou týdně na hodinu klavíru, dvakrát na trénink fotbalu a plavání, a pak ho samozřejmě vyzvedávám, protože ještě musí dělat úkoly. On je pak ale neposedný, i když to ještě nemá hotové, chce se dívat na televizi nebo hrát hry na počítači a pokaždé se dohadujeme, a proto jsme tady. " " Nechte chlapce hodinu u mě. Uvidím, co pro něj mohu udělat. " " Dobrá, " řekla žena, která se mezitím několikrát podívala na hodinky, " stejně musím ještě ke kadeřníkovi, večer čekáme s manželem hosty. | train |
Profesor sedává u okna, zírá ven, bezmyšlenkovitě a strnule. Očima snímá dění venku, ale nezaznamenává je, neregistruje. Všechno míjí v dlouhých epizodách kolem něho. Jako by mozek vypojil a odpočíval. Snad přišel přechod příliš náhle. Byl zvyklý na zmatek a napětí nemocnice a nynější plynutí času v něm probouzí chvílemi zoufalost, a od ní je jen krůček k apatii, i když si to nechce připouštět. Zadumaný pohled z okna nikam, do ztracena, je stále častější. Východisko našel Havlena brzy sám : začal intenzívně pracovat na drobných úpravách domku. Fyzická námaha od rána do večera mu, zdálo se, skutečně prospěla. | train |
V ovocné zahradě Je květen. První mláďata zelených pěnkav jsou již opeřená. V korunách stromů bzučí včely, protože teď kvetou jabloně i hrušně. Za měsíc bude hospodyně vytlačovat ze zralého rybízu šťávu a z jahod připravovat marmeládu. A na podzim zavaří hrušky a ve sklepě pak na zimu uloží jablka. VINNÁ RÉVA Kůra : hnědá Plod : hrozny ( v říjnu ) Vinná réva je popínavý keř. Jeho malé kvítky voní a lákají množství hmyzu. Vinná réva se pěstuje na slunečných svazích. Z hroznů se vyrábí šťáva, mošt, ocet a víno. TŘEŠEŇ Kůra : tmavě šedá, popraskaná Plod : peckovice ( v červnu a červenci ) | train |
Zabloudila jsem k sídlišti na konci města. Bylo jako po vymření. Lidé si v sobotu většinou přispí. Všimla jsem si, že dveře do jednoho domu nejsou zavřené. Vyšla jsem asi po sedmi schodech a vešla do chodby. Mohla jsem přivolat výtah, ale měla jsem strach, abych nevzbudila nájemníky. Lidé jsou zvědaví a mohli by se zajímat, co zde pohledávám. A já to sama nevím. Něco mě sem prostě přitáhlo. Vyšla jsem do posledního patra a vykoukla oknem ven. Dech se mi zatajil. Páni, to je výška. Odtud spadnout, to už by člověk asi nerozchodil. Ta myšlenka mě zaujala. | train |
" Takže někdo, kdo se učil kydat kravám hnůj, za pouhé tři roky, a ještě ke všemu dálkově, získá více znalostí než absolventka čtyřleté školy v denním studiu? " " Asi jo. " Magda se spokojeně zakřenila a napila se černé tekutiny. Bloumala jsem se současným přítelem a milencem číslo tři po lázeňské kolonádě a dumala, co mám snoubencům koupit jako svatební dar. V umyté výloze si prohlížím kriticky Marka. Má na sobě oprané džíny s dírou na koleně, v pase široký koženkový pásek pobitý železnými cvočky, černou košili s rozhalenkou, u níž mu chybí knoflík, a kožený řemínek na ruce. | train |
Právě proto, že nikdo ten krásný ornament zezdola nevidí, je třeba ho udělat pořádně. Však on ho někdo uvidí seshora, víte? Člověk může mít víc času, víc peněz a víc uznání, když dělá věci kvůli lidem a ne kvůli tomu, jak cítí, že by měly být tak a tak udělány. Tím se připravuje o radost, o uspokojení, o smysl života. Mistr je už dávno nebožtík. Ale já, když projíždím oním městečkem, ho vidím pořád sedět na kostele, bušit do měděného plechu, zpívat, zpívat hlasitě až k obzoru a usmívat se. | train |
Netušil jsem, že se velbloudi a koně nesnášejí, ale jakmile ti dva valášci spatřili našeho velblouda, propadli panice. Tak je to vyděsilo, že přeskočili přes příkop a hnali si to přes pole pryč. Dodnes vidím tu rachotící polní kuchyň, jak poskakuje po poli a trousí kuchyňské náčiní. Nejdřív odpadl plechový komínek, pak vyskákaly pokličky a za nimi už to šlo všecko : hrnce, rendlíky, kastróly, a rozprskly se na všechny strany po zapleveleném poli. V Kutné Hoře jsme velblouda předali skautům, ale jestli došel až do pražské zoo, to dodnes nevím. | train |