text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
Magdu si vyžádalo vedení nemocnice jako moji zástupkyni se slibem, že zde zůstane, protože já zaujmu mateřské povinnosti namísto svojí dcery. Jenže Leoš mě o tuto službu nepožádal. Nevím, co má v úmyslu, ale jistě nechce, abych u jeho dcery zastupovala matku já. To se asi hlavní sestra podiví, až jí oznámím, že zůstanu v práci. Místo je zde jenom pro jednu. Původně se počítalo, že Magda odejde pracovat k doktoru Pelikánovi a vedoucí stravovacího provozu zůstanu já. Zdá se, že se situace podstatně změnila. Pro mě to nevypadá příliš dobře. | train |
A nemohl vyrůstat na krásnějším místě, než byl přepychový rodný dům, obklopený nádhernou zahradou. Ale jeho otci, který toto bohatství získal čilým obchodováním a neúnavným shromažďováním, nikdy nepřišlo na mysl, těšit se ze všech těch pokladů, ušlechtilého nábytku, látek, svícnů a skla, pěkných stromů a vzácných květin. Jeho cílem bylo svůj majetek dobře zajistit a znásobovat. Moc, kterou mu jeho peníze přinesly, využíval k tomu, aby získal ještě více peněz a vlivu. Tak on ale žít nechtěl. Tím si byl jist. A celý život se zatěžovat správou zděděného majetku, to ho také nelákalo. | train |
Nazvali ho Rut a v místě, kde je dnes chat, srubů a letovisek jak naseto, šlo o jedno z prvních zařízení tohoto druhu. Čtrnáct pokojíků se pronajímalo na týden či na měsíc. Byla tu kancelář, jídelna a k hotýlku patřila i malá cukrárna. Dům se na zimu zavíral a sezona trvala pouze od června do září. Vždy v květnu opustila maminka mužskou část rodiny a šest hodin se trmácela vlakem z Čáslavi k Máchovu jezeru, přičemž musela dvakrát přestupovat. | train |
Kořeny těchto příběhů sahají až k předbudhistickým časům Indie, starověké Číny, Japonska a k zemím raného islámu a židovství. Prošly starými kulturami a středověkem a byly vyprávěny stále znovu a pokaždé jinak - jako poučné rozpravy, přirovnání, podobenství a bajky, jako japonské zenové koany, najdeme je ve spisech křesťanských poustevníků, můžeme je dokonce zaslechnout jako frašky a anekdoty. Složení se měnilo, ale pro život nezbytný vitamín zůstal. Jako pozitivní vzpruha působí na rozum a duši a přispívají k potěše srdce, která je nezbytná k tomu, aby byl zdravý celý člověk, ne jen tělo. | train |
Věnováno těm, kterým se občas stmívá v duších, s přáním, aby nezapomínali, že s každým stmíváním se už blíží svítání a těm, kteří mi své příběhy vyprávěli, i těm z nich, co jsou už na tomto světě přítomni jen ve vzpomínce, nebo v příběhu, který se nerozplynul. E. M. P. Tatínku, udělej den Člověk slýchá od dětí mnoho vět, které nemůže nikdy zaslechnout od dospělých. Řekl bych skoro, že děti mají jiná ústa než velcí lidé. A z těch úst vycházejí někdy velká slova, tak velká, že by dospělého, zvyklého na spoustu malých slov, nikdy nenapadla. | train |
Mohli jsme si třeba popovídat. Venku zesílil vítr a blesky křižovaly oblohu. Krémová záclona vlála vesele sem tam, a jakmile se spustil liják, začalo mi otevřeným oknem pršet do kuchyňky. Spěšně jsem okno zavřela a povečeřela salát, který mi zbude asi i na zítra. Udělala jsem ho příliš. Pro jednu osobu jsem to neodhadla. Ještě jednou jsem se vysprchovala a vlezla do postele. Jelikož bylo zavřené okno, v místnosti se špatně dýchalo. Svlékla jsem se do naha a přikryla se tenkou pokrývkou, kterou mi vloni dovezl Marek z Tunisu. | train |
Udivilo ji, že dveře jsou dokořán, vešla dovnitř, ale nikdo ji nevítal. Váhavě pokračovala dál a překvapeně se rozhlížela po bohatě zařízených pokojích. " Tady se lidé musí mít jen dobře, " říkala si a opatrně otevřela další dveře. V pokoji ležela nádherně oblečená krásná žena na přepychovém divanu, strnule se dívala před sebe, oči zastřené bolestí. Až poté, co ji několikrát hlasitě oslovila, se kráska uslzeným pohledem podívala na návštěvnici a jen s velkou námahou pochopila její prosbu. | train |
" Aha, " zazněla stručná odpověď a vzápětí se rozběhl, jakmile uslyšel pláč svojí dcery. Janička se v jeho náručí zklidnila. Lechtal ji pod nosem plyšovým medvídkem tmavé fialové barvy, jehož vytáhl z kapsy širokých riflí s moderními kapsami. Holčička kulila oči a zvířátko ji očividně zajímalo. " Je moc drobná, " podotkl. " Jak papá? " Pokrčila jsem rameny. " Moc dobře ne. " " Valentýna nekojí, že? " " Ne. Chceš něco pít? " Snažím se přerušit trapné ticho. Podíval se na mě, jako bych přiletěla z jiného světa. Zřejmě se jeho myšlenky toulají zcela jinde. " Ne. " Odešla jsem do kuchyně a ponechala ho s dcerkou o samotě. | train |
Nikdy předtím jsem na kole nejel a málem jsem se vysekal, než se mi podařilo ten vápencový královský podstavec objet, ale ta zázračná kombinace vachrlaté rovnováhy a rychlosti mě naplňovala skvostným pocitem a já si hned stoupl do fronty na další kolečko. Krátce po mně nasedl na kolo i Václav Havel. Bylo na něho trochu moc velké, ale kluci mu ho podrželi, rozstrkali ho a už se vrávoravě rozjel po nádvoří. Vykodrcal se z brány a brzy projížděl kolem sochy. Jenomže neprovedl tu předepsanou otáčku a zuřivě šlapal dál. | train |
" Co s tím budeš dělat? " Před odpovědí mě zachránila Erika, vracející se z procházky i s Leošem. Vypadala jako vždycky výborně. Fialkový kostým měla rozepnutý a vlasy trošku rozcuchané větrem. Leoš měl na sobě široké kalhoty, tričko bez rukávů a rozpuštěné vlasy trochu zmaštěné. Místo očí uzounké škvírečky, svědčící o nevyspání. V náručí držel svoji dceru, která spinkala. " A, paní Hartmanová, " vypravila ze sebe ledová královna pohrdavě. " Přijměte moji upřímnou soustrast. " Podala mi ruku, ale sotva jsem se dotkla špiček jejích prstů, protože ihned ucukla, jako by se mě štítila. | train |
Napadlo mu nejdřív, že by se mohl dát naverbovat k námořníkům, třeba by ho vzali jako plavčíka, jenomže neumí žádnou cizí řeč, jak by se domluvil s kapitánem? A pak taky Máša. Máša a Veronika, jediné dvě bytosti, které by nerad opustil. Ve škole nastalo nové pololetí, nové zkoušení prozatím probíhalo v poklidu, jakoby v příměří. Učitelka ho nezkoušela, snad mu popřávala klid a čas, aby se vzpamatoval, snad ji už omrzelo věčné psaní nedostatečných. Bylo to tak jako tak skoro jisté, že do vyšší třídy už Láďa nepostoupí. Copak by dokázal, copak by vůbec mohl všechno opravit? | train |
To je v pořádku! hlaholili ti dva pokrytci a nakonec všichni tři odkráčeli směrem na náměstí. Bylo už skoro půl sedmé a s Martou jsem se měl sejít ve staré oboře na protější straně řeky. Vzal jsem to sprintem přes náměstí, střihnul to za roh k mostu a tak tak že jsem se před ním stačil zastavit. Uprostřed mostu totiž stál profesor Hrubý a klábosil s naší krásnou češtinářkou. Otočil jsem se na fleku, zapadl do vchodu u nejbližšího domu a proklínal svou smůlu. | train |
Na dvorku za hospodou se otevřely dveře kůlny a z nich vyšel malý chlapec a vedle něho - anděl. Anděl? Tak mi to připadalo. Vysoká světlovlasá dívka v bílých šatech. Dítě vedlo toho anděla za kůlnu a anděl byl pěkně rozpačitý. Zaslechl jsem, jak chlapec vesele zavýskl : " Věř mi! " Potom vzal krabici a vešel s ní i s andělem do kůlny. Snad nikdy do té doby jsem necítil tak jasně, že jsem udělal opravdový dobrý skutek. A když jsem na Štědrý večer usínal, ve snu byl se mnou ten světlovlasý anděl a opustil mě až ráno, když jsem se probudil. | train |
Pamatuj na to i ty. " Řešení " Vůbec nic nemá smysl, " stěžoval si žák. " Skoncuji se životem. " " To není řešení, " řekl mistr. Žák zadumaně odešel a po několika dnech přišel k mistrovi znovu. " Dlouho jsem přemýšlel, " řekl. " A teď je mi jasné, že máš pravdu. Chtít zemřít není žádné řešení. Rozhodl jsem se žít. " " To není řešení, " řekl mistr. " Nejdřív říkáš, že smrt není řešení. Teď tvrdíš, že ani život není řešení, " rozčílil se žák. " Co je tedy řešení? " " Ty myslíš, že existuje nějaké řešení? " zeptal se mistr. Změna kurzu | train |
Člověk by chtěl vrátit čas. Vznikla o tom spousta povídek, romány i hry - cestování strojem času je dávná lidská touha. Onehdy se mluvilo o takovém cestování. A přítelkyně K. řekla, že ona by si přála cestovat strojem času kvůli své blůze. " Kvůli blůze? " " Přesně tak. A řeknu ti, proč. Bylo mi šestnáct, když jsem dostala překrásnou látku na blůzu. Zašla jsem k babičce, která mi šila modely do tanečních, a poprosila ji, aby mi tu blůzu přes neděli ušila. Chtěla jsem v ní jít na oslavu narozenin jedné kamarádky. | train |
" Ten rámus ale malou probudí, " protestovala jsem tiše a pohodila hlavou ke hlučnému stroji. " Tak ji vezmi nahoru. Za chvíli to budu mít hotové. " Vzala jsem korbičku se spící vnučkou a po schodech vyšla na terasu, odkud jsem chvíli sledovala, jak se Leoš činí. Ale především jsem si s libostí prohlížela, jaké má silné ruce, chlupatou hruď, pevné ploché břicho, tuhý zadek a svalnaté nohy. Potom jsem vešla do jejich ložnice, lehla si na postel vedle kočárku a poslouchala, jak kdesi v dálce zahřmělo. Připravovala jsem si k večeři ovocný salát. | train |
rozhovořila se o sobě a z jejích slov měla vyvstat před Eduardem ta, jíž se chtěla zdát : rozumná žena středních let, nepříliš šťastná, a přece důstojně vyrovnaná se svým údělem, žena, která ničeho nelituje, a dokonce si chválí, že není vdaná, protože jen takto přece může plně vychutnat zralou chuť své samostatnosti i radost ze soukromí, jež jí poskytuje krásný byt, kde se cítí dobře a kde snad i Eduardovi teď není nepříjemně. " Ne, je mi tu moc fajn, " řekl Eduard, a řekl to stísněně, protože právě v té chvíli mu přestalo být fajn. | train |
Tohle, co budu vyprávět, se stalo, když mému synovi byly necelé tři roky. Šli jsme po ulici, vál strašidelný vítr, který přinášel šumění větví, tajemný skřípot, tajuplné svisty. Syn se mě pevně držel za ruku, občas ke mně vzhlédl. Uměl jsem si představit, jak je pro malého chlapce tahle cesta nocí dobrodružná. Pro mě to byla obyčejná cesta za špatného počasí. Pohledy ustrašeného chlapečka mě dojímaly, snažil se vypadat statečně, věděl jsem však, že se bojí. Jsou takové dětské pohledy, které si člověk pamatuje celý život, pohledy plné bezměrné důvěry. A pak, když vítr zašelestil zvlášť strašidelně, syn promluvil. | train |
Strýc, korpulentní a dobrosrdečný, hned uvítal svého asketického synovce bohatou hostinou, ale ten se nedotkl ani ryb ani husí pečínky, ani bílého ani červeného vína, spokojil se jen s trochou zeleniny a sklenicí vody. Nevšímal si ani pohledné kuchařčiny dcery, i když po něm při obsluhování nápadně házela očima. Stejně málo vlídných slov našel pro krásný park, ušlechtilé koně a naleštěný chrom strýcových aut. Poklady vinného sklepa, sbírky starých mincí, starožitné stříbro a přepychové šperky mu nestály ani za pohled. Strýc ale dál neúnavně nadšeně hovořil a vyprávěl a pak vyzval synovce, aby si s ním před večeří šel zaplavat. | train |
" Dvanáct říkáš? " Teď spočítala pytle i matka a zakřičela : " Starosto! " Ruch se utišil a starosta se vynořil z davu. " Starosto! Tady stojí dvanáct pytlů mouky. Takže se muselo vrátit dvanáct mužů. Přesně tolik, kolik jich odešlo. " Pak počítal osobně sám starosta a došel ke stejnému výsledku. " Skutečně! Dvanáct pytlů! Ten ztracený se musel vrátit! " uzavřel nekompromisně. " Opravdu! Přemohl medvěda úplně sám! " křičeli rolníci. " Vrátil se! Úplně beze zbraní, jen holýma rukama a vlastní silou zabil nejmocnějšího medvěda v tmavém lese! Ať žije přemožitel medvěda! Jaká čest pro naši vesnici, že má ve svém středu takového hrdinu! " | train |
Byl to můj milenec číslo jedna a nikdy na něj nebyl spoleh. " Kde je? " ptám se dotčeně, s velkou chutí té holce vyškrábat kukadla, lemovaná modře namalovanými řasami. Soustředěně nakrčila malý nosánek. " Musel odejít. " To bylo všechno. Posadila se ke stolu a věnovala se psaní. " Kam šel? " naježila jsem se výhružně. Dívka ustala ve své činnosti. " Odvolali ho k nutnému případu. K sebevrahovi, co chce skočit ze železničního mostu, " pokračovala vážně. Doufám, že si ta holka ze mě nedělá legraci. Takže co dál? Vyšla jsem na denní světlo, na ulici, která se mi ještě ráno zdála příjemně podzimní. | train |
" Dala nedala, to není vůbec tak důležité, Alžběto, jak si myslíte. Je známo, že Abelard byl vykastrován, a přece zůstali, on a Heloisa, nadále věrnými milenci, jejichž láska je nesmrtelná. Paní George Sandová žila sedm let s Frederykem Chopinem nedotčena jako panna, a kam se hrabete na jejich lásku! Ostatně nechci v této vznešené souvislosti uvádět případ kurvičky, která mi udělila nejvyšší milostnou poctu tím, že mne odmítla. Zapište si to za uši, má milá Alžběto, láska souvisí s tím, na co vy tak ustavičně myslíte, mnohem volněji, než se lidem zdá. Přece nepochybujete o tom, že Klára Flajšmana miluje! | train |
Dítě se zděšeně na mě zadívalo, jako by všechny hrůzy světa byly obsaženy ve větě, kterou vyslovilo. " Ale že pak obživnul, viď, viď. " Často jsem uvažoval o tomhle rozhovoru, nenápadném, jako tolik hovorů, které má člověk s dětmi. Obvykle na ně rychle zapomeneme, nebereme je vážně, jsou to " dětské " hovory. Nerozeznáváme v těch slovech velké životní sdělení. Ten čistý pohled dítěte, které ještě nic neslyšelo o desítkách milionů zabitých tatínků a maminek ve válkách - jen ve dvacátém století - ten čistý, nezkušený pohled dítěte není přece vůbec směšný, nese v sobě jakousi andělskou zkušenost, andělské poznání. Jaká je to hrůza... | train |
" Musím už jít, " oznámila jsem mu. " Nemůžu ji nechat dlouho samotnou. " " Mohl bych ji vidět? " Zaváhala jsem jen pár sekund. Je to přece jen její otec. " Tak pojď! " vybídla jsem ho a dívala se, jak si sundává drahé botasky. Všimla jsem si, že má ostříhané vlasy. Měl je nyní zastřižené a sčesané z čela. " Kde máš brýle? " zajímala jsem se. " Mám místo nich kontaktní čočky... " " Ach tak, " přerušila jsem ho. " To dá děsnou práci, si je nasazovat, ne? " Nasadil přemýšlivý výraz. " Na to si brzy zvyknete. " " Vypadáš úplně jinak. " " Líp? Nebo hůř? " " Jinak. Dospěleji. " | train |
A proto vás nic viny nezprošťuje, a já prohlašuju, že jste vůči ženám sprosťák, i když to popíráte. " Chvála platonické lásky " Jestlipak jste už obstaral slečně Kláře ten podnájem, co jste jí sliboval? " zaútočil na Flajšmana Havel, připomenuv mu jeho marné dobývání jisté ( všem přítomným známé ) dívky. " Neobstaral, ale obstarám. " " Náhodou Flajšman je vůči ženám džentlmen. Kolega Flajšman nevodí ženy za nos, " zastala se medika doktorka. " Nesnáším surovost vůči ženám, protože k nim cítím lítost, " opakoval medik. " A stejně vám Klára nedala, " řekla Alžběta Flajšmanovi a velmi nevhodně se rozesmála, takže primář byl znovu nucen se ujmout slova : | train |
Vždyť tě vidím, jak v tom okně vysedáváš jako mlsnej kocour. Měla ze mě legraci, ale slíbila, že Moravské oči přivede na lavičku u jezera v osm večer. Večer jsem obvykle hrával karty s partou starších kamarádů, a tak jsem se jim letěl omluvit. Pardon, pánové, ale já mám dneska rande. Nekecej! A s kým? Všimli jste si tý modelky z Moravy? Hele, třeba z tebe konečně udělá chlapa, co? smáli se. Třeba, řekl jsem a odešel. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě. Vypral jsem si propocené kalhoty a triko, vydrbal tenisky a přihnal se k jezeru s půlhodinovým předstihem. | train |
A tam najednou objevil mezi jmény dvanácti zatčených Češek také jméno paní Formanové, té Formanové, pro kterou on, příslušník nadřazené rasy, kdysi pracoval jako polír. Zřejmě tuto vzpomínku neunesla jeho národní hrdost, a tak ke jménu mé matky připsal dvě slova : NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ. S maminkou jsem se pak viděl už jenom jednou. Jistého časného podzimního rána roku 1942 jsme se strýcem Boleslavem nasedli v Náchodě na vlak a vydali se ji navštívit do vězení, což zdaleka neznamenalo, že ji opravdu uvidíme. Měli jsme sice všechna lejstra a razítka, ale člověk si nemohl být nikdy jist. | train |
Přijel a pozoruje mě - hned první večer se na mě zkoumavě dívá - jak si zapaluju. A povídá, že nemám kouřit, že to je nezdravé. " Já vím, " říkám. " Proč tedy kouříš? " ptá se. " Tak, " a hledám důvod. " Dědečku, " on na to, " ale ty můžeš být nemocný nebo dokonce... " Za tím slůvkem dokonce jsem slyšel ticho, veliké černé ticho, které můj vnuk, který mě má moc rád, ani nechce pojmenovat - jako kdyby se bál, že ho tím přivolá. " Hm, " vydechuju kouř. " Dědečku, já budu plakat, " řekl vnuk. Řekl to docela prostě, oznamovacím tónem. " Proč? Proč? Proč budeš plakat? " | train |
" Ach, ten můj měchýř! ", a vrhnuv pohled na doktorku, vyšel ze dveří. Plyn Jda chodbou vybavoval si s potěšením, jak doktorka ironizovala po celý večer oba muže, primáře i Havla, kterého právě teď velice případně nazvala podvodníkem, a byl užaslý nad tím, jak se znovu opakuje to, čemu se pokaždé znovu diví právě proto, že se to tak pravidelně opakuje : líbí se ženám, dávají mu přednost před ostřílenými chlapy, což v případě doktorky, která je zřejmě mimořádně náročná žena, inteligentní a trochu ( ale příjemně ) povýšená, je triumf veliký, nový a nečekaný. | train |
" Já vím, bratře, že jsi přímý člověk a že si na tom zakládáš. Ale polož si jednu otázku : Proč vlastně mluvit pravdu? Co nás k ní zavazuje? A proč vůbec pravdomluvnost pokládáme za ctnost? Představ si, že se potkáš s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. Budeš se s ním hádat? Budeš se před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve? Budeš mu říkat do očí, co si myslíš? No řekni! " Bratr mlčel a Eduard pokračoval : | train |
Otevřela jsem zrezivělou branku, prošla zahrádkou a odemkla dveře. Ještě že nosím klíč od chalupy na svazku klíčů od domu i od kanceláře. Jinak bych musela snad rozbít okno, abych se dostala dovnitř. I přesto, že mě ovanulo ovzduší plné plísně a vlhkosti, zamkla jsem za sebou dveře a nenechala je dokořán, jako vždycky. Otevřela jsem jen zadní okna do dvorečku. Nemusí hned každý vědět, že jsem přijela. Nemám vůbec náladu se s někým bavit. Vypnula jsem mobilní telefon, jelikož v těchto místech stejně nemá operátor pokrytí, a posadila se v botách do pokoje za kuchyní. | train |
" Ale je tady jedna možnost : předtím, než se rozhodneš, představíš si, že bys jednala tak, jak nechceš. A domyslíš si tohle svoje jednání co nejdál, jak to jen jde. " Odmlčela se. Já jsem chvíli přemýšlela a zdálo se mi, že začínám chápat, dosadila jsem si svoji situaci do tohoto vzorce a rázem se mi jevila jako srozumitelnější. " Kolikrát poznáš, že když budeš jednat, jak nechceš, že bude výsledek správný. A že když budeš jednat tak, jak se ti chce, dostaneš se jen a jen k tragedii. " Pak sestra opět vstala, vzala nůžky a pustila se do růží. | train |
V pracovně usedá do starého nepohodlného křesla, nově opraveného a vyčalouněného. Padá na něho únava, kterou není schopen překonat, klesá mu hlava a se zděšením pozoruje, jak se mu třesou ruce. Kdysi se sám sobě zařekl, že jakmile na sobě začne pozorovat příznaky stáří, odejde. Skutečné stáří se nepozná jen podle přibývajících let. Celý život prožil v těchto zdech, v téhle budově. Dny i noci. Obraz stáří a samoty ho až do dnešního dne děsil, bál si to sám přiznat, bál se podívat do zrcadla. | train |
Malebné zákoutí uprostřed borového hájku asi dvacet metrů nad hladinou vybral otec. Bylo to jeho místečko, kam od dětství jezdíval tábořit. Jezeru se odedávna říkalo Velké jezero, ale otci ten název připadal moc fádní. Napsal článek do místních novin, v němž navrhoval, aby se jezero přejmenovalo podle slavného romantického básníka, pro něhož se stalo inspirací k jeho nejlepšímu dílu. Místo začínalo zrovna táhnout jako módní letovisko, nápad se uchytil a od té doby se mu říká Máchovo jezero. Se stavbou hotýlku se začalo v roce 1927 a byl to bezesporu největší podnik v životě mých rodičů. | train |
Pokud mi řekne, že jsem na tom dobře, budu mít zas na nějakou dobu klid. Vyzvedl jsem tedy zalepenou obálku, kterou jsem měl nazítří příteli odnést. Jenže od chvíle, co jsem to měl doma, byl jsem rozčilený. Co jestli... Napadlo mne, že ani minulé výsledky nemusely být tak dobré, jak přítel tvrdil... Co když... Je to starý kamarád, mohl použít zbožnou lež, aby mě uklidnil. Kdo ví, jestli v té obálce není diagnóza úplně jiná. Vím toho z medicíny dost na to, abych byl úspěšný hypochondr. A já jsem to nevydržel. Obálku jsem otevřel. | train |
Vtom Máša vykřikne : " Někdo chybí! " V nastalém zmatku se všechny rychle počítají. Skutečně, je jich jen pět. Šestá dáma chybí! Paní Ilona! " Zradila nás! Naštěstí nemá o tajné chodbě ani tušení. Neví, že se snadno dostaneme až do kláštera za městem. Ale honem, musíme si pospíšit! " Dvířka se otvírají na stisknutí knoflíku a před nimi se prostírá tmavá, vlhká, avšak rozlehlá chodba, která vede podzemím hradu. Láďa kráčí v čele, s pochodní v ruce. Až je dovede do bezpečí a předá do spolehlivé ochrany pátera Bernarda, vrátí se okamžitě zpět, aby s ostatními bojoval a bránil hrad proti nepřátelům. | train |
A proto Eduard touží po Bohu, neboť jedině Bůh je zbaven rozptylující povinnosti se jevit a smí pouze být ; neboť jedině on tvoří ( on sám, jediný a nejsoucí ) podstatnou protistranu tohoto nepodstatného ( leč tím víc jsoucího ) světa. A tak Eduard sedává občas v kostele a dívá se zadumaně ke kupoli. Rozlučme se s ním právě v takovou chvíli : je odpoledne, kostel je tichý a prázdný. Eduard sedí v dřevěné lavici a trápí se lítostí, že Bůh není. A právě v tuto chvíli je jeho lítost tak veliká, že se mu náhle z její hlubiny vynořuje skutečná, živoucí boží tvář. | train |
Na uvažování neměl mnoho času ; zastavil v několika vteřinách, stopař nastoupil a favorit se opět rozjel. Profesor si ho jedním okem prohlížel : voják základní služby, vrací se do kasáren, ujel mu autobus - odhadoval mlčky. " Ani nevíte, jak jsem vám vděčný, že jste mi zastavil, " ozval se voják, když se osmělil a začal rozmrzat. Třel si zkřehlé dlaně a dýchal do nich. " Už jsem se viděl, jak tu stojím ještě v poledne. V takovémhle mlíku si málokdo troufne zastavit. " Zmlkl, protože profesor nereagoval a voják nevěděl, zda ho svou řečí vlastně neruší. Chvilku trvalo ticho. | train |
Proto, že nepochopily podstatu. Děti se nám většinou vůbec nesmějí. Jen nás obdivují, obdivují zvláštním způsobem. A my ten obdiv nechápeme, považujeme jej za posměch, považujeme jej za něco, co si zaslouží trest. Porozumět znamená spřátelit se. Ze strachu, abychom nebyli směšní, se chováme tak, že si nás naši bližní přestávají vážit. A stáváme tím se skutečně směšnými. Dodržka Chlapeček sedí ve vaničce, šplouchá vodu a najednou se podívá na babičku velkýma něžnýma očima : " Babičko, chceš do držky? " Zatrnulo vám, co? Ale dítě se takto opravdu ptá. Ten drzý chlapeček je můj syn. Babička strne. " Cos to říkal? " " Kdo? " " Ty. " | train |
Během lovu se král ztratil svým průvodcům a celé hodiny jezdil lesem, aniž potkal jediného člověka. Pak mezi stromy uviděl stoupat tenký proužek dýmu a zamířil k němu. Přijel k domu drvoštěpa, který se zrovna chystal k jídlu. Král sesedl z koně, přistoupil ke starci a řekl : " Já jsem tvůj král a budu tvým hostem, protože jsem hladový. Co to vaříš? " " Fazole, " řekl stroze drvoštěp. " Rozdělíš se se mnou? Konec konců jsem král a rád se ti odměním. " " Ne, " odpověděl muž, " protože je jich dost jen pro jednoho, a kdybych se nenajedl, nemohl bych dělat svou práci. | train |
Před kolika neviditelnými výstřely může zachránit bližní náš dopis, před kolika smutky, před kolika bolestmi je může zachránit třeba jediný dopis, který pošleme dnes, v míru. Dopis, který pošleme dnes někomu blízkému, někomu, kdo na náš dopis čeká. Často na to myslím, když se dívám na krabici s rozstřílenými dopisy, uloženou ve vitríně knihovny. Skotská loď " Tenhle příběh mi vyprávěl můj skotský přítel za jedné větrné noci v jeho domě na pobřeží, " řekl dr. B. T., který nám slíbil na dobrou noc příběh s posláním. " Prý se v jejich rodině traduje, předává se z pokolení na pokolení... " | train |
Natolik jsme už rezignovali, že jsme prostě vytáhli něco ze skladu v divadle ve Slaném a postavili to na scéně. Začalo se hrát, ale prokletí pokračovalo. Byli jsme ze všeho tak nervózní, že někteří z nás nastupovali dřív, než měli, jiní zas odcházeli dřív, než měli. Vráželi jsme do sebe, a abychom zamaskovali, že někdo, kdo má být na scéně, už je dávno pryč, blábolili jsme hrozné pitomosti. A navrch ke všemu se ta zplichtěná scéna celá zřítila. Obecenstvo ve Slaném se přišlo podívat na elán a vervu hereckého mládí, ale rychle prokouklo, že na jevišti vládne zmatek. | train |
" Já teď nemám čas. Musím do kuchyně. " Hlavní sestra zmizela za dveřmi, ale mně bylo jasné, že neodešla daleko a poslouchá náš rozhovor. Dala jsem ukazováček na rty, vzala ho tiše za předloktí a táhla za ohyb chodby, kam nebylo ze skladu vidět. Možná mi chce říct něco nepříjemného o Valentýně a každý to nemusí slyšet. Za rohem jsem jeho paži pustila. " Co se děje? " zeptala jsem se potichu, protože jsme stáli nedaleko proskleného okénka z kuchyně, kudy se vydávaly obědy, a mohl za ním někdo stát. " Táta ti vzkazuje, že s tebou musí nutně mluvit! " " Filip? | train |
" Můžu vás poprosit? " prosebně se pichlavýma očima dotkla výtahu, čímž jasně naznačila svoji žádost. Neochotně jsem přikývla a křečovitě k ní došla. Dotkla jsem se knoflíku, který se červeně rozzářil, a otevřela beze slova dveře. " Děkuji, " usmála se měkce. " Hledáte někoho? " Odměřeně jsem pohodila rozcuchaným účesem a přála si, aby odjela a nechala mě v klidu uskutečnit můj plán. Vracím se k oknu a dotknu se otlučené kliky. Musím to udělat rychle, než zase někdo vyjde ven a bude mě otravovat či chtít zachraňovat. V životě jsem udělala spoustu špatných věcí, a přitom jsem jen chtěla najít lásku. | train |
" Mistře, mistře, teď jsem viděl draka jako živého! " " To je skvělé, " gratuloval mu mistr. " A teď mi řekni : Taky tě tak ohromil jeho řev? " Vzácnost Dva chudí beduíni se svými dvěma velbloudy putovali nekonečnou pouští již dlouhá léta. Bída a strádání je provázely každým dnem a jen zřídkakdy se jim podařilo s karavanami, které potkali, vyměnit vlastnoručně upletená lana z palmových vláken za pár datlí. Někdy chytili malou ještěrku, která žila ve skalní dutině, ale většinou si na malém ohníčku z velbloudího trusu pražili hmyz a červy a pili poloslanou vodu ze starých studní. | train |
Něco z toho kmenového pocitu prosáklo i do mě, a když jsem se najednou ocitl daleko od své země, kultury - a také od rodiny, která uvízla v Praze, pořád mě to táhlo zpátky. Jsem natolik sentimentální, že nemůžu být dost dobře sám sebou, když mě cokoli odřízne od krajiny mého dětství a já si nemůžu ověřit vzpomínky na to, co mě utvářelo. Cítil jsem se podivně neúplný, když jsem ztratil kontakt s místy, kde jsem dal svůj první gól nebo první pusu, kde jsem se naučil vařit guláš, kde jsem se prvně opil a kde poprvé zakřičel : Stop! | train |
" Vězte, že teď Všemohoucí a jeho nebeské zástupy obestoupili krejčího, aby ho vyslechli a že se celý svět raduje z jeho slov! " Dračí síla Představený zenového kláštera pověřil malíře, aby vyzdobil střechu chrámu co nejvěrnějším obrazem draka. " Ale já jsem ještě nikdy neměl to štěstí vidět draka! " naříkal malíř. " Jak ho tedy můžu namalovat v jeho pravé podobě? " " Však tady kolem nás je draků dost! " odpověděl představený. " Musíš se jenom umět dívat kolem sebe! " Aby se naučil vidět jako představený, cvičil se malíř v zenové meditaci. Po několika letech trpělivého učení pospíchal jednoho rána k představenému a vzrušeně křičel : | train |
snad je to ta část její bytosti, která je jindy držena pod zámkem a kterou teď záminka hry vypustila z klece ; dívka si možná myslí, že hrou zapírá sama sebe ; ale není to právě naopak? nestává se teprve ve hře sama sebou? neosvobozuje se hrou? ne, naproti němu nesedí žádná cizí žena v těle jeho dívky ; je to jen jeho dívka, ona sama, nikdo jiný. Díval se na ni a cítil k ní rostoucí nechuť. Avšak nebyla to jen nechuť. Čím více se mu dívka psychicky vzdalovala, tím víc po ní fyzicky toužil ; cizota duše ozvláštnila dívčino tělo ; | train |
Všichni nevědoucí a nenasytní se honem seběhli, aby prodali hrozny za zlato. " Rovná práva pro všechny! " křičeli. " Vyhoďte všechny ty šejdíře, pokrytce a ziskuchtivce ven! " rozkázal vládce. " Ti, kdo ničemu nerozumí a ani nejednají čestně, mi nesmí na oči! " Lidé byli rozhořčeni, nadávali na utrpěné bezpráví a nikdo se neptal na pravý důvod. Zmatení Stonožka byla se svým životem docela spokojená. Každý den pochodovala svým revírem a hledala něco k jídlu, a protože vždycky našla dostatek potravy a nehrozilo jí žádné nebezpečí, neměla důvod si stěžovat. | train |
" Je už tady, v plném proudu. " " Jak to? Přece se vždycky ohlásí dopředu..., " zděsila jsem se. " No ale tohle není kontrola pravidelná, ale namátková. Takže laskavě hněte zadkem. " Potlačila jsem chuť rozbít vzteky telefonní sluchátko, které za nic nemohlo. Hodila jsem na sebe čisté bílé šaty a vyběhla z kanceláře. Sklad potravin byl vzdálen pouhých třicet metrů. Klepáním jsem se neobtěžovala, neboť dveře byly dokořán. Skladnice počítala kompoty a oddělovala jich dvě plata na stranu. Při mém příchodu zvedla zoufale oči a provinile jimi zakroutila. " Něco není v pořádku? " otázala jsem se hlavní sestry. Čišel z ní chlad. | train |
Vydal se za mistrem a vyprávěl mu o svém trápení. " Řekl jsi, že tvůj syn rád a hodně pije, vydržuje své přátele, lehkým holkám se nevyhýbá a mimo to je velmi prchlivý, ale na druhou stranu tě nikdy neobelhal. Proto ti dám tři rady, kterými ať se tvůj syn řídí. Když ti tohle slíbí, můžeš na své starosti zapomenout. " Stařec si zapamatoval mistrovy rady a poděkoval mu za pomoc. Už teď mu spadl kámen ze srdce, protože znovu našel víru v budoucnost svého syna. | train |
V poslední chvíli se však ovládl ( na žádost o sňatek je vždycky dost času ) a řekl jen toto : " Alžběto, Alžběto, děvčátko. Ty růže jsem donesl pro tebe. " Alžběta civěla na Flajšmana a řekla : " Pro mne? " " Ano, pro tebe. Protože jsem šťasten, že jsem tu s tebou. Protože jsem šťasten, že vůbec jsi. Alžbětko. Možná, že tě mám rád. Možná, že tě mám velice rád. Ale snad právě proto bude lépe, zůstaneme - li tak, jak jsme. | train |
Uvažoval jsem, co říct, jak se přiznat k tomu, že NEDOVEDU UDĚLAT DEN. Ale nemusel jsem nic vysvětlovat, všiml jsem si, že chlapeček po dni plném zážitků už spí. Pevně mne svíral rukama kolem krku. A tvářičku mi tiskl k vousaté tváři. Jakou důvěru v nás mají děti, jakou sílu v nás vidí a jakou moc v jejich očích máme! Jsme všemocní obři, kteří se, jak dítě roste, zmenšují... zmenšují. " Tatínku, udělej den. " Tuhle větu si připomínám léta. Děti brzy pochopí, že nevládneme slunci a tmě. | train |
" Myslíte, že jsem se vzdal celého svého majetku, svých domů a zahrad, ba dokonce i své rodiny, aby se ze mě kvůli dvěma starým oslům stal lhář? " Poslové Jedné noci se chudému muži zdál zvláštní sen : Spatřil v něm, jak se otevřely dveře jeho pokoje a jak se k němu blíží postava, celá černě oděná, obklopená září zlatých křídel. V ruce nesla planoucí meč. " Kdo jsi a co ode mě chceš uprostřed noci? " zeptal se muž zvláštního návštěvníka. " Jsem anděl smrti a přišel jsem, abych tě odvedl s sebou. " " Pane, slituj se! " zvolal ten chudý muž. | train |
Zamkli jsme dům, nasedli na vlak a vyrazili směr Náchod. MAMINKA Sedmého srpna 1942 zatklo gestapo v Čáslavi dvanáct žen a moje matka byla jednou z nich. Všechny byly váženými zákaznicemi místního hokynáře pana Havránka. Počátkem toho týdne kdosi zastrčil za roletu Havránkova krámku protiříšské letáky a pan Havránek nesplnil svoji povinnost a nenahlásil to úřadům. Byl to hrozně upovídaný člověk a každému, kdo k němu přišel do kšeftu, historku s letáky vyklopil. Brzy se objevili pánové od gestapa a chtěli ji taky slyšet. Není jasné, co gestapáci panu Havránkovi udělali, než jim prozradil jména oněch dvanácti žen. | train |
Alžběta je přitom zralá žena a lezlo jí to na mozek. A možná, že jí lezlo nejvíc na mozek právě moje odpírání, protože o mně je přece známo, že beru vše. Jenomže mně byla móda dražší než Alžbětin mozek. A máte pravdu, primáři : Věděla, že má krásné tělo, a pokládala tedy svou situaci za čirý nesmysl a nespravedlnost a protestovala proti ní. Vzpomeňte si, jak po celý večer ustavičně poukazovala na své tělo. Když mluvila o Švédce na vídeňském striptýzu, hladila si svá ňadra a prohlásila, že jsou hezčí než Švédčina. | train |
Vysvětlilo se, že ztroskotal na malém ostrůvku a přežíval na něm, pil dešťovou vodu, jedl všechno, co se jíst dalo. Musel čekat, až vlny k ostrůvku přihnaly trosky z jiného plavidla, těmi svou loďku vyspravil a pak vyplul nazpět. Bloudil, ale nakonec spatřil záři na útesu, záři z ohně, který každou noc zapalovala jeho žena, ta, již v osadě kvůli jejímu chování považovali za pomatenou. Přežil díky světlu, jež rozsvítila ta, která ho milovala, i když jí to kdekdo rozmlouval a někteří se jí dokonce kvůli tomu i posmívali. | train |
To jsem ráda, že se ti nic nestalo. Chápete? Jsou to jiná slova. Je to ale i něco víc, vytvoří to jinou atmosféru, náladu. Lidé z pohodlnosti jiná slova nehledají : ta nejiná jsou připravená, a tak po nich sáhnou. Jenže ta jiná slova jsou kouzelná, otevírají uzamknuté brány. Nevymýšlím si, přesvědčila jsem se o tom mnohokrát. Stačí si dát pozor a přeříkat si v duchu, co chcete vyslovit. A hned víte, jestli tím toho druhého potěšíte. Hned víte, že asi ne... A tehdy se nabízejí jiná slova, formulace, které nesou stejný obsah, ale nesou ho vlídně. | train |
Ale kamkoli přišla, všude se jí lidé svěřovali se svým těžkým osudem : někde byla špatná úroda, jinde někoho porazil strom, tam někdo zůstal na moři, někde shořel dům, jinde zemřel živitel rodiny - a ona, která sama nesla svůj těžký úděl a rozuměla bolesti ostatních, se snažila pomáhat a utěšovat. A pozvolna cítila, že se vyrovnává se svým zármutkem, a ve svém srdci pro něj udělala místo vedle šťastných vzpomínek. Když se vrátila domů, všichni užasli nad klidem v její duši a rádi k ní chodili na návštěvu a pro radu. Zpráva | train |
Ať mu říkáme jakkoli, věřme, že o nás ví v každém okamžiku. O tom kotěti v zapomenuté srbské samotě, o vás, vážený univerzitní profesore, o mně, světoběžníkovi. Že ví o každé pěšince i cestě, kterou procházíme pod těmito hvězdami. A doufejme, že když nás osud uzavře do krabice a hodí do dravé řeky, že nás proud donese pod rameno bagru. Já alespoň, i když se nehlásím k žádnému náboženství, mám velikou důvěru v onoho Pána koček i lidí. A v té důvěře jsem se ještě nikdy nezklamal. " Nechtěné dítě | train |
Do osady Krásná zbývalo sotva padesát kilometrů. V ulicích okresního města ještě svítily novoroční girlandy s barevnými žárovkami, fábory a jehličím. Kaluže špinavé vody záludně lemovaly okraje chodníků a rozstříkávaly se daleko i při největší opatrnosti. Drobně sněžilo a mezi vločkami sněhu padaly i kapky vody a všechno na zemi se hned mísilo do špinavé, tající kaše. Z města vyjel Havlena bez dlouhého bloudění a neomylně si to namířil správným směrem, k zasněžené zřícenině na kopci, která dominovala krajině jako maják. Ostatně, městem už projížděl několikrát a nebylo nesnadné si zapamatovat cestu. Favorit se vyšplhal uklouzaným sněhem až k chalupě. | train |
Do obchodu v Krásné se vcházelo přes chodbu, kde si zákazníci odkládali lyže nebo saně, podle toho, odkud přicházeli. Profesor si oklepal boty na dřevěné rohožce, obral i z nohavic kousky přimrzlého sněhu. Chodbou protahoval nepříjemný průvan, někde vzadu bouchaly nezavřené dveře. Profesor otevřel dveře do krámu a nahlédl dovnitř. Přivítal ho mlčenlivý pohled deseti párů očí. Ženy netrpělivě podupávaly, snad čekaly právě na mléko... Havlena zaváhal. Obchod připomínal koloniál nebo smíšené zboží ; na regálech se tísnilo všechno od domácích potřeb po drogérii a cukrárnu. " Pojďte dovnitř, táhne, " zabručela stařena stojící těsně u pultu a mrzutě pohlédla na příchozího. | train |
Tohle je tedy kus mého nového světa, říkal si v duchu. V Praze do hospody jakživ nezašel, nezbýval mu čas na vysedávání u piva - a nic ho tam netáhlo, nelákalo. Tady měl času ještě víc, než potřeboval, ale zatím se s tím nedokázal vyrovnat, vytvořit si nový stereotyp životního programu. Uklidňoval se, že na všechno si musí člověk zvyknout, a věřil, že i tyhle pocity se nakonec zlomí. Hleděl teď zamyšleně na neumělou fresku, zachycující historický motiv, místní legendu. V duchu uvažoval, zda silueta namalovaného hradu opravdu připomíná hradní zříceninu, jak ji vídá z okna své chalupy. | train |
Lítostivá žárlivost opustila však dívku tak rychle, jako ji přepadla. Měla přece rozum a věděla dobře, že to vše je pouhá hra ; přišlo jí teď dokonce trochu směšné, že muže odstrčila z žárlivého vzteku ; nebylo by jí milé, kdyby to poznal. Měla naštěstí zázračnou schopnost měnit dodatečně smysl svých činů ; využila tedy této schopnosti a rozhodla se, že ho odstrčila ne ze zlosti, ale proto, aby mohla pokračovat dál ve hře, která svou rozmarností se tak dobře hodí k prvnímu dni dovolené. | train |
Přesto jsem doufal ve vítězství, ale tak tajně, že bych to snad nepřiznal ani sám sobě. Sice jsem krátce předtím získal cenu Amerického sdružení režisérů, která s výjimkou dvou let předcházela Oscara po všechna ta léta, co tyto dvě ceny existovaly vedle sebe, jenže já si tu historickou statistiku vykládal leda tak, že stát se může cokoli. Otíral jsem si zpocené dlaně do hebkého potahu křesla, a pokaždé když se na pódiu zrovna nic nedělo, jsem si v duchu drmolil řeč, kterou jsem si pracně sesumíroval. | train |
To přece vůbec není pravda, že by Kanada válčila se Spojenými státy. " " Chceš ze mě před tím dítětem udělat lháře? Jen se snažím něco vysvětlit, a ty jen kritizuješ a nic se ti nelíbí. Když myslíš, že bys to zvládla líp, vysvětli mu to sama. Já už neřeknu ani slovo. " " Jak to se mnou mluvíš před tím dítětem? Neumíš se ovládat? Vždycky musíš. " " Přestaňte se hádat! " přerušil je syn. " Už si dovedu představit, jak vznikají války. " Hodnota Dvě sousední knížectví spolu byla ve sporu, protože si obě dělala nárok na přehradu, která jejich země chránila před záplavami. | train |
Svět na nás může metat pumy a domy se mohou kácet a lidé mohou křičet v úzkosti - a děťátko bude ležet a spát mezi vší hrůzou. Protože On nás miluje, On ví, jak jsme slabí a zranitelní, a On ví, co potřebujeme. Podívejte, tohle je jeden z těch střepů, schovávám si ho od té doby, ležel dva centimetry od hlavičky mého syna, je ostrý jako nejostřejší dýka. " Milostné dopisy Babička jedné mé známé se dozvěděla, že sbírám staré deníky a dopisy. A vzkázala mi, zda bych o některé z jejích papírů neměl zájem. | train |
Myslel jsem, že bude lepší tu ženu utěšit a při tom děkovat Bohu, než odříkávat zbožné verše a při tom myslet na hezkou ženu. " Mistr se zvučně rozesmál a už věděl, jaké téma bude své žáky vyučovat druhý den. II. Budoucnost vytvářejí sny Perspektiva Nejprve letěli dvanáct hodin letadlem, pak celý den strávili v autě. Následující dva dny v pěkném hotelu s nádherným bazénem chlapci sotva stačily k zotavení. Kdyby mělo být po jeho, nejraději by se spřátelil s několika dalšími chlapci, kteří v bazénu dováděli, a byl by ve vodě pořád. Tak to ale nešlo. | train |
Malé chomáče kvítků vyrůstají přímo z větví. Plodem jilmu je zploštělý oříšek ve velké poletující skořápce. JAVOR POLNÍ Kůra : hnědá Plod : Křídlaté semeno ( od července do září ) Javor polní má rád písčitou půdu. Často vyrůstá jen jako veliký keř. Má troj - nebo pětilaločné listy, které jsou na koncích zakulacené. Plod javoru vypadá jako malá vrtulka. VLAŠSKÝ OŘECH Kůra : stříbrošedá, popraskaná Plod : ořech ( v říjnu ) Ořech má rád teplo. Jeho kočičky připomínající párek kvetou v květnu. Ořechy zrají v tlustých, zelených slupkách, které se při dopadu rozbijí. Když promneš listy ořechu v ruce, ucítíš silnou vůni. ŠÍPKOVÁ RŮŽE Kůra : světle hnědá | train |
Mohla jsem si spočítat na prstech jedné ruky, že při mně rozhodně nebude. Láďa stál mezi námi a točil hlavou jako na tenise. Hovoru se prakticky neúčastnil. " A kde jste tedy vzaly tohle maso? " ukázala rukou na kastrůlek, který jsem držela v ruce. " Když to máte tak přesně spočítané na osobu, jak je možné, že najednou přijdete s pěti porcemi masa? " Na to jsem odpověď neměla. Copak mohu říct, že kuchařky nakrájely porce masa opravdu menší, jako vždy, aby vykrájely pro sebe na oběd? Dělalo se to tak pořád a všude. To není ani novina, ani z mé hlavy. | train |
Doktor udělal odmítavé gesto, ale doktorka pokračovala : " Vy domýšlivý Done Juane. Samozřejmě. Všechny ženy, které vás uvidí, nemyslí na nic jiného než na to. A vy unuděně a ztrápeně vykonáváte své smutné poslání. " Havel udělal znovu odmítavé gesto, ale doktorka, když si zapálila cigaretu a nonšalantně vydechla dým, pokračovala : " Vy ubohý Done Juane, nebojte se, nepřišla jsem vás obtěžovat. Nejste totiž vůbec jako smrt. To jsou jenom bonmoty našeho drahého primáře. Neberete všechno, protože ne každá vám dovolí, abyste bral. Ručím vám, že například já jsem vůči vám docela imunní. " " To jste mi přišla říct? " " Třeba to. | train |
" A ty bys to uměla? " ptám se zvědavě. " Přece jsi dietní sestra, ne zdravotní. Ve škole jsme se injekce píchat neučily. " " Dodělám si školu, " řekla lhostejně. " Tříletou nástavbu. Získám tím větší kvalifikaci, než máte vy. Je to Vyšší odborná zdravotnická škola. " " Hm. A to je denní studium? " " Ne. Dálkové. Jezdí se každý čtvrtek na celý den. Od rána do večera. Může ji studovat každý, kdo má maturitu. " " Na zdravotní škole? " " Ne. Na jakékoliv. " " Třeba na zemědělské? " divím se a mám pocit, že mi všechno uniká. " To také. " | train |
Šišky se zbaví svých semen, ale zůstávají dál viset na stromě. BRUSINKA Plod : bobule ( v září ) Brusinky najdeš často spolu s borůvkami. Nízký keřík se stále zelená. Jeho listy jsou kožnaté a na krajích stočené. Někdy brusinky na podzim kvetou podruhé. Marmeláda a kompot z brusinek obsahují hodně vitaminů. MALINÍK Kůra : hnědá až zelená Plod : souplodí ( v červenci ) Maliník dává plody teprve druhý rok. Na jeho větvičkách jsou trny. Ze zralých plodů se dělá šťáva nebo marmeláda. Ze sušených listů si také můžeš uvařit dobrý čaj. JALOVEC Kůra : červenohnědá Plod : bobule ( v září a říjnu ) | train |
" Když už nemůžu tolik dělat na zahradě, " řekl, " bude dobré, když ten čas nebudu mařit a budu se učit. Chtěl bych za Johnem. " John byl dědečkův mladší bratr, letec z české perutě v Britanii. Po roce 1948 se rozhodl žít se svou anglickou manželkou v Londýně. Často zval bratra k sobě, ovšem úřady nikdy dědečka za hranice nepustily a teď, po revoluci, když už by to bývalo bylo možné, zase dědeček stonal. Díval jsem se na dědečka nadšeně - potěší, když máte silné předky. | train |
Otevřela jsem tiše svoji černou kabelku a vyndala krabičku léků od Filipa. Vyloupla jsem jeden prášek z plata, nalila minerální vodu z modré plastové láhve, kterou jsem měla postavenou na stolečku, a už jsem ho chtěla vstrčit do úst, když jsem si vzpomněla na léky z Valentýniny torny. Otáčela jsem pilulku v prstech a pečlivě ji prohlížela. Co když to není Neurol? Co když to je zcela jiný lék? Přečetla jsem si nápis na papírové krabičce. Byl stejný jako na hliníkové folii z druhé strany plata s léky. Stejně jsem se neodvážila ho spolknout. | train |
Poslali ho dozadu ke schodišti, kde za zasklenými dveřmi seděla obstarožní blondýna pod tabulí plnou klíčů ; s potížemi získal klíč od jediného volného pokoje. I dívka, když osaměla, shodila ze sebe svou roli. Nepociťovala však mrzutost, že se octla v neočekávaném městě. Byla mladíkovi tak oddána, že nepochybovala nikdy o ničem, co udělal, a svěřovala mu s důvěrou hodiny svého života. Zato se jí znovu vynořila myšlenka, že snad právě tak jako teď ona, čekávají na muže v jeho autě jiné ženy, s kterými se potkává na služebních cestách. Ale kupodivu ta představa tentokrát nijak nebolela ; | train |
Pár dní nato, co Hitler spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu a Čáslaví se prohnala Rudá armáda, vyhlédl jsem jednou oknem naší plynárny a spatřil div podobný tomu, že válka je konečně za námi. Plynárna stála na kraji města a já měl z okna výhled na šťavnatě zelené pole táhnoucí se až k obzoru. A na tom poli se pokojně ládoval čerstvými výhonky pšenice dvouhrbý velbloud. Zvířena v zemi byla silně zdecimována válkou a třeba prase jsem už léta neviděl. Vzácností byl i pes. | train |
Dívám se a žasnu, byl to báječný kousek, empírová litografie, a na ní Jeruzalém a velbloudi a krásná oblaka.. " Deset tisíc, " povídám. " Cože? " " Deset. " " Tisíc? " " Deset tisíc. " Dívá se na mě, jako by čekal na pointu vtipu, čekal, že se každou chvíli dám do smíchu. " Vy že mi dáte deset tisíc? " " Dám. " " Za tohle? " Chápal jsem, že si myslel, že to je něco bezcenného, a je z toho teď pořádně sejmutý. Tak snad se teď chlap zaraduje? Podle toho, jak vypadal, bylo pro něj deset tisíc hodně peněz a bylo divné, proč tak zoufale třeští oči. " Je vám to málo? " | train |
" Co to čtete? Ta tabule tam ještě vůbec nevisí! " Reklamace Ráchel svého syna Arona pečlivě natřela krémem, nasadila mu lehkou čepičku, aby její miláček nedostal úpal, vtiskla mu do ručiček kyblíček a lopatičku a uložila se s objemným svazkem brakové literatury na deku pod slunečník. Pokaždé, když otáčela stránku, podívala se na Arona, který byl při okraji vody zabrán do hry. Na vlastnoručně vybudovaných kanálech pouštěl lodičky ze dřeva. Jak se to všechno seběhlo, si už později nemohla přesně vzpomenout. Uběhly dvě pokojné hodiny na pláži, moře bylo klidné, obloha modrá, všechno nádherné. | train |
Paměť je krátká a nevděčná, věnuje se obvykle jen tomu, co je " užitečné " - a málokomu připadá užitečné zabývat se tím, co zmizelo. Patřil jsem do tváří starých i mladých lidí, do tvářiček dětí. Babička mé přítelkyně se nad nimi bezmocně skláněla - ani ona už nevěděla, komu ty podobizny patří. Kdysi je všichni znali, bylo tedy zbytečné fotografie popisovat z druhé strany. Dnes ty dávné obličeje už nikdo nepamatuje, staly se z nich dojemné obrazy lidí stejně zapomenutých, jako jsou dnes jejich hroby. Probíral jsem se dopisy, tu se zavlnilo slovo nářku, vyšlehlo slovo výčitky, slovo smutku zašeptalo. | train |
Německy jsem neuměl, žádné z dětí jsem neznal, a tak jsem tam jen tak seděl a snažil se pochytit, o čem je řeč. Celá třída třeba vyprskla smíchy a já nevěděl proč. Ještě štěstí, že si mě nikdo nevšímal. Stýskalo se mi po Čáslavi. Myslel jsem na to, co asi dělá Rek. Pak konečně zazvonilo a bylo po vyučování. Šel jsem domů cestou, která se kroutila mezi vysokými borovicemi. Loudal jsem se, kopal do šišek a díval se do země, když mě zničehonic bodla v rameni prudká bolest. | train |
Při pronásledování divoké zvěře došel lovec do kamenitého údolí, kde nikdy předtím nebyl. Za chvíli narazil na ceduli, na které bylo velkým písmem rukou napsáno : Jíst kameny je zakázáno! Udiven tímto podivným zákazem hledal lovec další příkazy, až konečně došel k jeskyni poustevníka. " Ano, tu ceduli jsem psal já, " přiznal poustevník. " Tvůj zmatek pramení z toho, že jsi ještě nikdy před tím takový nápis neviděl. Myslíš si, že psaní takových zákazů je naprosto zbytečné, protože by beztak žádného člověka ani nenapadlo jíst kameny. No, možná je to jen nějaký špatný zvyk lidí, nejíst kameny. | train |
" Kolik mám nechat natisknout parte, jestli tam mám nechat napsat v úzkém kruhu rodiny, jakou mám vybrat r... " Slovo rakev nedopověděl, jelikož jsem mu skočila do řeči. " Zařiď vše podle svého. " Odmlčel se. Strčila jsem skleničku s léky do kapsy u šatů a s hračkou v ruce jsem se šla převléknout do něčeho tmavého. V sousední vile jsem zastihla pouze Filipa nad nějakými papíry. Prošla jsem odemčenými dveřmi až do jeho pracovny. Kočárek jsem nikde nespatřila. Skláněl se nad lejstry a byl tak zamyšlen, že sebou pěkně cuknul, když jsem pozdravila. " Dobrý den. " | train |
Jednou týdně navštěvoval ředitelku ( zvyk zbavil jeho tělo počátečních úzkostí ) a byl odhodlán ji navštěvovat, dokud se jeho postavení na škole docela nevyjasní. Kromě toho se pokoušel ulovit s postupujícím zdarem i leckteré jiné ženy a dívky. V důsledku obého si pak počal mnohem víc vážit chvil, kdy byl sám, a zamiloval si samotářské procházky, které někdy spojoval ( prosím, tomu věnujte ještě poslední pozornost ) s návštěvou kostela. Ne, nemějte obavy, Eduard nezačal věřit v Boha. Mé vyprávění se nemíní korunovat efektem tak okázalého paradoxu. | train |
Krásné mladé ženy tam přede mnou pobíhaly v podprsenkách, podvazkových pásech a kalhotkách a vůbec se nežinýrovaly blýskat bělostnými prsy a zadnicemi, když se v tom kalupu převlékaly z jednoho načinčaného kostýmu do jiného. Všichni vtipkovali, smáli se, vládla tam atmosféra kamarádství a dělného zmatku. Ze scény zaznívala živá muzika a já nevěděl, kam se dřív koukat. Ten erotický náboj i sama atmosféra by stačily, aby mě nadosmrti vtáhly do světa show - businessu, ale bylo v tom i něco navíc. Snad ta vůně make - upu, která dočista přebila vůni pražené kávy, jíž jsem se kdysi hodlal upsat. | train |
A divíme se pak, velice se pak divíme, když to s námi dopadá, jako by to dopadlo s automobilistou, který by si nevšímal dopravních značek. Nikdy není pozdě - prý - Tohle je jedno z těch úsloví, která často bereme jako fráze. Ale já vám to povím jinak. Když bylo mému dědečkovi čtyřiaosmdesát, vypadalo to s ním tak špatně, že už se s ním rodina v duchu rozloučila. Byl tři měsíce v nemocnici. Také lékaři a sestry se tam k němu chovali, jako by už měl zemřít, skončit - vlídně, to ano, s odstínem zvláštní šetrnosti k umírajícímu. | train |
Letní nocí pluly vůně květin a slova " vinen ", " sobectví ", " milován ", " smrt " stoupala vzhůru Flajšmanovou hrudí a naplňovala ho povznášející slastí, takže měl dojem, jako by mu ze zad vyrůstala křídla. V přívalu melancholického štěstí si uvědomil, že je milován jako nikdy dosud. Zajisté, již několik žen mu projevilo svou náklonnost, ale bude teď k sobě ledově pravdivý : byla to vždycky láska? nepodléhal někdy iluzím? nenamlouval si někdy víc, než byla pravda? třeba Klára, nebyla opravdu víc vypočítavá než zamilovaná? nezáleželo jí opravdu spíš na bytu, který jí sháněl, než na něm? Ve světle Alžbětina činu všechno bledlo. | train |
Ohlížím - li se dnes zpátky, uvědomuju si, že mi škola dala právě to, co dávala mým učitelům, šanci přečkat za větrem stalinské běsnění, které jinak v zemi rozvracelo všechny a všechno. Můj tehdy nejmladší profesor Milan Kundera byl jen o pár let starší než my, ale už si získal jméno jako básník. Byl elegantní, vtipný a holky po něm šílely. Učil literaturu a měl rád Francouze. Jednou nás nechal číst román v dopisech od autora, který sloužil pod Napoleonem jako generál při jedné italské výpravě. | train |
Jak jsme si razili cestu dlouhou řadou podél dřevěných lavic, byl jsem blíž jejich naleštěným botám než slavnostním tvářím. Usadili jsme se, světla v sále zhasla a tmu protnul svazek ostrých paprsků. Vycházel z dírky v zadní stěně, tak malé, že by ji snad ucpala mince, a rozšiřoval se v mohutný kužel světla, který na bílé plátno vpředu dopadal v podobě podivuhodných obrázků. Popelavé tváře velké jako dům otevíraly ústa zvíci vrat a opět je zavíraly, ale nevydaly ani hlásku. Nebylo slyšet nic víc než vrčení mašiny odkudsi zezadu. | train |
Když řekla " Amen ", zvedl ji prudce ze země a vlekl na gauč. 9 To bylo tedy ve čtvrtek, a v sobotu odjel Eduard s Alicí na venkov za svým bratrem. Bratr je přivítal láskyplně a půjčil jim klíč od nedaleké chaty. Oba milenci odešli a celé odpoledne se toulali po lesích a lukách. Líbali se a Eduard spokojenýma rukama zjišťoval, že myšlená čára, vedená v rovině pupku a rozdělující sféru nevinnosti od sféry smilnění, přestala platit. Chtěl v první chvíli stvrdit slovy tuto tak dlouho očekávanou událost, ale pak pochopil, že je lépe mlčet. Usuzoval, zdá se, docela správně : | train |
Slavný syn města, český král z patnáctého století Jiří z Poděbrad, seděl na bronzovém hřebci uprostřed náměstí a pod nosem mu čadily autobusy. Škola sídlila přímo ve starém královském zámku nad řekou a mostem. Snažil jsem se udělat dojem na dobrosrdečného pana Jahodu, který školu založil, a zřejmě s úspěchem, protože mě pozvali, abych se na podzim vrátil jako student. Když jsem v září 1945 přijel do Poděbrad, překvapilo mě, kolik žáků školy pro válečné sirotky má tátu i mámu. | train |
Byli šťastni, že se o jejich malé vesničce ve světě ví a že jim výdělky z letních měsíců zajišťují obživu na zbývajících osm měsíců. A od té doby, co jeden z cestovních průvodců pocítil potřebu napsat o tomto místě něco nového a originálního, proslavil se místní blázen daleko za hranicemi svého bydliště a zajistil si slušné příjmy. Průvodce totiž informoval o tom, jak je vesnička romantická, výhled velkolepý, jídlo znamenité a ceny tak nízké, že si dokonce vesnický blázen Mirco raději vybere minci v hodnotě čtvrt dináru, protože je na pohled větší než mince v hodnotě půl dináru. | train |
I když viděl, že voda není průzračná, jak byl zvyklý, a ani mu nechutnala, nedal na sobě nic znát. Potom přerušil ticho plné napjatého očekávání a rozkázal strážným, aby beduína zatkli a vsadili do vězení. A nesmí nic vidět a nikomu přijít na oči. A tak vyděšenému beduínovi zavázali oči a zavřeli ho do temného sklepení. Později, když kalif zůstal o samotě se svým vezírem, odpověděl na jeho otázku, proč tak podivně rozhodl. " Pro beduína znamená ta voda všechno, pro nás nic. Co on považuje za vodu ráje, je pro nás nechutná břečka. | train |
Netušil jsem, co se s ním děje, ale někde nějak existoval. Mluvili jsme o něm, posílali mu balíčky, slavili jeho narozeniny, on ke mně promlouval svými dopisy, a tak se citový dopad jeho zmizení zvláštním způsobem rozchodil. Je paradoxní, že všechny velké ztráty mého dětství mají nádech jakési otupělosti, postupné rezignace, zatímco když mě odtrhli od jezevčíka, cítil jsem čiročirou bolest. Fyzicky jsem se o něj pral, ze všech sil, se svou matkou, kterou jsem miloval, a nakonec mi ho stejně vyrval nějaký cizí člověk, kňučícího Reka si vrazil do podpaždí a odnesl navždycky pryč. | train |
Tatínek se nejspíš z Kolína vrátí vlakem, tvrdila. Musíme mu jít přece naproti, kdyby přijel. Čáslavské nádraží nebývalo nikdy příliš frekventované. Je tu pár nástupišť překlenutých lávkou. Každý den sem z Kolína, nejbližšího železničního uzlu, přijížděly tři vlaky. Organizaci železnice převzali Němci, a tak lesknoucí se černá parní lokomotiva s pěti vagony v barvě khaki přijela vždy na minutu přesně. Maminka mi svírala dlaň, zatímco lokomotiva se zaskřípěním zastavovala. Dívali jsme se, jak vedoucí soupravy vyhazuje na peron pytel s poštou, dívali jsme se, jak se otevírají dveře a z nich vystupují pasažéři. Nakonec z vlaku vyskočil poslední. | train |
Uvidíš, co jich tu roste. " Opékala jsem si vzadu na dvorečku buřt k večeři a relaxovala. Když se objevila Renáta, nepřekvapila mě příliš. Prošla zahradou a beze slova se posadila na špalek proti mně. Držela jsem prut v ruce a sledovala, jak jeho konec začíná doutnat. " Dáš si taky? " kývla jsem hlavou k talířku, na němž ležel ještě jeden, pěkně tlustý a pečlivě nakrojený špekáček. " Ne, " zašklebila se. " Uzeninu nejím a taky už jsem večeřela. To je dítě Valentýny? " ukázala rukou ke kočárku. Neochotně jsem přisvědčila. Copak asi ještě všechno ví? " Tys věděla, že se Valentýna vdávala? " tipla jsem nenápadně. | train |
Přepsal jsem seznam na čisto a zrovna se nad ním začal zamýšlet, když zvonil telefon. Mám to vzít? V tu chvíli mi byla každá vteřina drahá, vzácná, přímo mnohakarátová. A panečku, jak jsem je dřív ztrácel, bezstarostně. A když jsem telefon nakonec přece jen zvedl, měl jsem velkou chuť říct : nerušte mne, umírám! Ve sluchátku se ozval hlas mého přítele lékaře. Aha, blesklo mi hlavou, řekli mu moje výsledky a on mi chce lhát, uklidňovat mě. " Ano? " řekl jsem proti své vůli pateticky, vznešeně. | train |
Záleží na tom, že by se objevilo tolik nenápadných a tolik potřebných radostí, které by svět rozsvítily... Čokoládové bonbóny se nemají počítat, mají se vychutnávat, mají těšit toho, kdo je dává, i toho, kdo je dostává prostřednictvím TOHO NAHOŘE. Čokoládové bonbóny jsou zázračný revoluční recept. K čemu dělat revoluce zbraněmi, násilím, když se můžou dělat takovýmihle sladkými bonbóny. Sladké revoluce by mohly změnit svět. Co kdyby se tak ustavilo Hnutí čokoládových bonbónů? Je tolik stran, hnutí, společností. Tolik nudných stran. Taková strana nebo hnutí čokoládových bonbónů by jistě mohla získat spoustu přívrženců. | train |
Došla jsem do kuchyňky a spatřila " oheň " na stole, kde jsem ho zřejmě zapomněla dopoledne, když jsem " šmírovala " Valentýnu. Pečlivě jsem si zapálila a labužnicky vdechla kouř. Stále jsem vstřebávala informaci, kterou mi dcera sdělila a kterou jsem odmítala přijmout. Vrátila jsem se do obýváku a posadila se naproti ní. Popel z cigarety jsem odklepla do prázdného hrnečku od čaje. " Cože jsi to říkala? " ptám se, abych se přesvědčila, že jsem vesele slyšela anebo že si Valentýna dělala legraci. Příliš srandovně tedy nevypadala. " Jsem těhotná, " opakovala a nehnula přitom ani brvou. V mozku se mi ozval varovný signál. " Jak dlouho? " | train |
Když se o tom dozvěděl král zvířat, byl tou opovážlivostí velmi pobouřen a vyzval regenta k vysvětlení. Diskutovali už drahnou dobu a vychloubačně se snažili jeden druhého trumfnout svými schopnostmi, zásluhami, silou a milosrdenstvím. Pak regent ukázal k oknu na obraz, na kterém holýma rukama škrtil lva. " Pcha! " řekl král zvířat pohrdavě. " Kdyby lvi uměli malovat. " Důkaz Zoolog zkoumal blechu. Posadil ji na misku a zavelel : " Skoč! " Blecha vyskočila. Vědec si poznamenal : Poručíme - li bleše nahlas a zřetelně, aby vyskočila, skočí. Pak vzal pinzetu a utrhl bleše všechny nohy. A znovu poručil : " Skoč! " Blecha se ani nepohnula. Vědec si poznamenal : | train |