Datasets:

CZLC

/

CNC_fictree

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 23

Zdá se mi, že se tam něco pálí. " Chápavě se usmál. " To máte asi pravdu. Smrdí to až k nám na oddělení. " Prudce jsem vyskočila, ale chytil mě za ruku a pevně ji stiskl. Nevím proč, ale bodlo mě nějak divně u žaludku. Stála jsem, dívala se do oříškových očí a říkala si, bože, už se zase na mě tak podezřele dívá! Proč? " Proč se tak díváš? " tykla jsem mu. Okamžitě moji ruku pustil. " Promiňte. Víte, že jste si s Valentýnou hrozně podobné? " Tlak u žaludku zesílil. " Jsme přece matka s dcerou, ne? "

train

Já byla tehdy mladá švadlena, měla jsem dva pokoje, a tak jsem ten druhý pronajala třem nocležníkům, z toho, co mi platili, jsem si zaplatila činži i za sebe a ještě mi zbylo. Tehdy byla velká nouze o byty, přišlo sem hodně vyhnaných Čechů z pohraničí i emigrantů ze sousedních zemí. Izáček se u sousedů ubytoval, jenže moc u nich nepobyl. On vám byl neklidný, že nevydržel sedět, celé dny i dlouho do noci jen tak přecházel na schodech od domovních dveří do prvního patra. Čekal na listonošku, neměl co na práci, jen čekat.

train

Byla si tedy absolutně krásná. Vzrušila se tím a ulehla lačně na gauč. Ale spánek ji přepadl patrně dřív než rozkoš. " " Určitě, " vzpomněl si teď Havel, " vždyť já jsem jí dal prášky pro spaní! " " To je na vás podobné, " řekla doktorka. " Tak je vám ještě něco nejasné? " " Je, " řekl Havel. " Vzpomeňte si na ty její řeči : Já ještě neumírám! Já žiju! Já zatím pořád žiju! A ta její poslední slova : říkala je tak pateticky, jako by to byla slova na rozloučenou : Kdybyste věděli. Vy nic nevíte. Vy nic nevíte. "

train

Její bílé květy mají tmavě červené tyčinky. Dužina jako by někdy obsahovala zrnka písku. Hrušky se skladují ve velmi vlhkých prostorách. MERUŇKA Kůra : červenohnědá Plod : peckovité ovoce ( od července do září ) Meruňka pochází z Číny. Peršané a Římané ji k nám dovezli před dvěma tisíci lety. Květy jsou růžové a jsou posazeny přímo na větvích. Zralý plod má sametovou slupku a lehce se zbavuje jádra. BROSKEV Kůra : červenohnědá Plod : peckovice ( v červenci a srpnu ) Domovem broskve je Arménie. Strom není tak choulostivý na mráz jako meruňka. Dosahuje proto většinou vyššího stáří.

train

Klid, který hledal, ho nyní začal unavovat a pozvolné míjení času ho dráždilo i provokovalo. Musím se bránit, uvědomoval si. Rozhodl se proto najít nové přátele. Dlouho se k tomu osměloval ; v sedmdesáti člověk nemá odvahu navazovat nové známosti jako ve dvaceti. Toho únorového odpoledne začalo tát a sníh na cestě vlhl. Profesor Havlena vzal hůl, staré galoše a vyšel před domek. Na okamžik se zastavil, jako by zvažoval, a pak zamířil cestou k ohybu silnice. Cesta dvakrát zatáčela a jejím středem tekly proudy tající vody, sníh na okrajích sesedal.

train

" Ne, " ubezpečím ho potichu a napadá mě, že by měl odejít. Hned teď by se měl zvednout. Jinak se možná stane něco, co se stát nesmí a čeho budu litovat. Nemám však dost odvahy mu to oznámit. Sedím a dívám se, jak se naše oči přibližují. Otevřela jsem ústa, ale umlčel mě polibkem. Nechám se hladit po vlasech jeho rukou, která sjíždí na můj krk a ramena. Je to překrásné a opojné. Pocit, jaký jsem už léta nezažila a byla přesvědčená, že už nezažiji. Jeho ruka sjíždí na moje ramena a hruď, kde rozepíná knoflíky sesterské uniformy.

train

" Tak, " říká a já v tom slyším okopírovaný svůj přízvuk. A už začal natahovat. Tak jsem zhasil cigaretu a dělal, že už nebudu kouřit, a šel jsem do svého pokoje, škrtl, zapálil jsem si a nadechl. Ty první tři doušky kouře jsou nejlahodnější... Dveře se pootevřely. " Dědečku, já budu plakat. " Tak si plač, plač, vyděrači, chtělo se mi vykřiknout. Místo toho jsem ho pohladil po ustarané hlavičce. Má tě rád. Nechce, abys byl nemocný, abys vešel do toho černého ticha... A tak za mnou chodil celý měsíc. Hlídal mě. Vydíral. A plakal.

train

" Bude zas krásný den. Venku je tak modro. Co tomu říkáte, Flajšmánku? " Ještě před chvílí si Flajšman málem vyčítal, že jednal chytrácky, když všechno odbyl jen kyticí růží a několika pěknými slovy, ale teď byl rád, že se neunáhlil. Slyšel doktorčin signál a znamenitě mu rozuměl. Nit dobrodružství se navazuje na tom místě, kde byla včera přestřižena, když jeho setkání s doktorkou zmařil plyn. Neudržel se, aby se na doktorku neusmál i před tváří žárlivého primáře. Příběh tedy pokračuje tam, kde včera skončil, a přece se Flajšmanovi zdá, že do něho vstupuje mnohem starší a mnohem silnější.

train

Pomlouvání primáře " Netušila jsem, " řekla doktorka, " že se od vás doslechnu tak vřelé ódy na přátelství. Dostáváte pro mne, doktore, docela novou, nečekanou podobu. Nejenže máte přece jen proti všemu očekávání schopnost citu, ale věnujete jej ( a to je dojemné ) starému, šedivému, oplešatělému pánovi, který je už pozoruhodný jen svou komičností. Všiml jste si ho dnes? Jak se ustavičně předvádí? Pořád se snaží dokázat několik věcí, které mu nikdo nevěří : Především chce dokázat, že je duchaplný. Všiml jste si?

train

Dělat přesčas jsem odmítl, nechal jsem se vyvézt nahoru, a přestože ještě svítilo slunce a přestože jsem byl špinavý jak prase, naládoval jsem se knedlíky, plácnul sebou na slamník a spal tak dlouho, dokud mě neprobudili, že zase musím jít fárat. V Rakovníku jsem snad ani nežil. Pořád mě něco bolelo a veškerý volný čas jsem prospal. Do města jsem si troufl vyjít až v neděli odpoledne. V zahulené hospodě, která byla temnější než šachta, jsem urazil několik piv a usnul rozplácnutý na stole. Vystřídal jsem na šachtě několik prací, ale pokaždé jsem si pohoršil.

train

Jsou sami. Láďa ji přivine k sobě, cítí v tu chvíli sílu muže i lovce a šeptá : " Já tebe taky. Až se uzdravíš, vezmeme se, chceš? " I šepot se ozvěnou vrací v kamenném klenutí jeskyně. Máša se opírá o lokty, zvedá hlavu, dívá se mu do očí a říká jenom : " Chci. " A zase zesláble klesá do kožešin. Vchodem do jeskyně je vidět poletující sníh, tancující vločky, které se nad ohněm ztrácejí, rozplývají. Jeskyni objevili před měsícem na lovu. Není v ní chladno, stěny hřejí. Skála vypadá z dálky jako obrovský kotel, z něhož stoupá dým. " Není ti zima? " napadá Láďu.

train

Pojďme se podívat na film, navrhl Frejka a odhalil mi tak další nevídaný luxus - promítací sál ve vlastním domě! Promítač nám pustil nějaký přírodovědný film, krátkometrážní, ale k nepřečkání. Bylo po půlnoci a já už zoufale toužil být doma. Rozloučil jsem se, a jak jsem čekal u dveří na kabát, viděl jsem, jak se dospělí s rozepnutými saky a povolenými kravatami hrnou na svoje promítání. Dva z nich už byli natolik opilí, že se motali. Náhle mi padla do oka tvář, kterou jsem znal z novin. Ten odulý obličej s pleší patřil Václavu Kopeckému, ministru kultury.

train

Pak tu ruku položil na koleno a prsty druhé ruky poslal Alžbětě polibek. Po chvíli dalšího vrtění a tančení se Alžběta vypjala na špičky, ruce ohnula v lokti a dala je za záda, snažíc se prsty dosáhnout co nejvýš po páteři ; pak tanečními pohyby vrátila ruce dopředu, pohladila se pravou dlaní po levém rameni a levou dlaní po pravém rameni a zase udělala plavný pohyb rukou, tentokrát směrem k Havlovi, který také nepatrně a rozpačitě pohnul rukou. Nyní se Alžběta vzpřímila a začala kráčet vznešeně po místnosti ;

train

Moje oči sledují tu roztomilou věcičku blankytné barvy, kterou vláčí Valentýna po zemi. Významně jsem zakašlala, ale nereagovala. Zkusila jsem to hlasitěji a nyní se na mě dcera obrátila s odmítavým výrazem v drobném obličejíčku. Ukazuji prstem, aby se podívala dolů, ale vrtí hlavou. A tak se dívám na podvazek a vybavuje se mi vzpomínka, jak moje maminka říkávala, že modrá barva na oblečení nevěsty přináší smůlu. Tisknu k sobě křečovitě kabelku a je mi příšerné horko. To, že se Valentýna vdává, v této chvíli ustupuje do pozadí.

train

Nahoře na povrchu se mohlo odehrávat cokoli : bouře, požár, letecký nálet, ale my tady dole bychom o tom nevěděli vůbec nic. Seděli jsme tam dvě hodiny a žádný z nás nepromluvil, alespoň pokud si to dobře pamatuju. Nakonec se dveře otevřely a jiný Němec v civilu přivedl maminku. Měla na sobě šaty, které jsem znal. Vypadala hrozně unavená. Zjevně jí neřekli, co ji čeká, a tak na moment překvapením ztuhla, jenže pak se ke mně vrhla, objala mě a vší silou tiskla v náručí po celou dobu, kterou nám dopřáli. Ne víc než deset patnáct minut.

train

Vejral přímo na mě a dost dlouho, takže jsem se už hotovil, že seskočím, když kupodivu pohled odvrátil a mně došlo, že mě proti světlu lampy zřejmě neviděl. Musel mě ale nad sebou nějak vycítit, protože vzápětí jeho pohled zas putoval vzhůru, a to už by mě byl určitě objevil, kdyby mě v tu chvíli nezachránilo zavrzání brány. Z brány vyšla profesorka dějepisu. Byla to starší dáma a pohybovala se těkavě jako ptáček. Odpusťte mi! Netušila jsem, že mi to bude tak dlouho trvat. Nic se neděje!

train

Do telefonu projevila upřímnou soustrast nad tragickou smrtí mojí dcery. " Je to osud, " dokončila svoji dojemnou řeč. Mně do hovoru nebylo. Ani jsem se nezajímala, kdo mě bude zastupovat po dobu nepřítomnosti. Ale zřejmě už někoho našli dopředu. Patrně byli ve špitále informováni dříve než já a počítali s touto eventualitou. Sbalila jsem si tašku a rozhodla se, že těch několik dní do Valentýnina pohřbu strávím na chalupě. Nechtěla jsem trávit volný čas zalezlá ve svém pokoji, ani se na chodbě či zahradě potkávat s Leošem.

train

Bylo mi tehdy asi dvaadvacet, ano, a hrozilo mi, že mě vyhodí z fakulty - když se nad tím zamýšlím, musím uznat, že by to žádná křivda nebyla, zasloužil bych si to. Žil jsem všelijak, mladý kluk, co se dostane z otcovského dohledu a z maličké vesnice do velikého města. Jednou jsem si vyšel po flámu ještě za svítání na procházku, třeštila mi hlava. Ani už nevím, proč jsem se zatoulal na hřbitov, náhodou byl otevřený, tedy otevřený : někdo vylomil vrata a ještě je neopravili.

train

Nezapomínejte, že sebevrahové se u nás posílají na léčení do blázince. Tam se nikomu nechce. " " Vám se zalíbilo v sebevraždách, primáři, " řekla doktorka. A primář se zasmál : " Chtěl bych jednou pořádně obtížit Havlovo svědomí! " Havlovo pokání Havlovo špatné svědomí uslyšelo v primářově větě zašifrovanou výčitku, kterou ho tajně napomínají nebesa, a řekl : " Primář má pravdu. Nemusel to být sebevražedný pokus, ale mohl. Ostatně mám - li být upřímný, nezazlíval bych ho Alžbětě. Řekněte mi, kde je v životě taková hodnota, pro niž bychom mohli považovat sebevraždu za zásadně nemístnou! Láska? Anebo přátelství?

train

Babička už většinou nevěděla, kdo byl odesílatel a kdo adresát, jen že to byl někdo z předků, z příbuzných - a konečně, teď už nezáleželo na dávném vlastnictví, dávném žalu nebo radosti. Pro mne z listu dýchala poezie. Neviditelní psali neviditelným, mrtví psali mrtvým. Kdo ví, kdo se kdy bude takhle probírat našimi dopisy netuše, kdo vlastně byl odesilatel, kdo adresát. Potom jsem narazil na starou secesní skříňku zdobenou růžovou papírovou krajkou. " Podívejme, na to jsem málem zapomněla, " řekla babička. Vzala mi krabičku z rukou a opatrně, opatrně z ní vyňala rozpadlé papíry.

train

Na podzim roku 1949 jsem držel svůj život pevně v rukou. Věděl jsem, že za pár měsíců odmaturuju, na čtyři roky půjdu studovat na Divadelní fakultu AMU a stanu se divadelním režisérem. Vůbec mi nevadilo, že se v Praze neuváděla jediná hra, kterou bych chtěl vidět. Revoluce nastolila temnou éru socialistického realismu a četná pražská divadla hrála většinou před prázdnými hledišti, což díky štědrým státním dotacím nevadilo. Vláda povolovala pouze agitky, kterých se hrálo na kila. Většina z nich byla sovětské provenience a pojednávala o radostném budování přehrad na Sibiři, o převýchově lumpenproletariátu nebo překračování výrobních plánů.

train

" Milí pánové, " ozvala se teď doktorka, která dosud mlčela a pozorně naslouchala oběma lékařům, " pokud to mohu jako žena posoudit, mluvili jste oba logicky. Vaše teorie samy o sobě byly přesvědčivé a udivující hlubokou znalostí života. Mají jedinou chybičku. Není na nich zbla pravdy. Alžběta totiž nechtěla spáchat sebevraždu. Ani skutečnou, ani demonstrativní. Žádnou. " Doktorka vychutnávala chvíli efekt svých slov a pak pokračovala : " Milí pánové, čiší z vás špatné svědomí. Když jsme se vraceli zpátky z interny, vyhnuli jste se Alžbětinu pokoji. Ani jste ho už nechtěli vidět.

train

Je sice pravda, že když se tu stavěla trať, trochu hrad opravili, ale jen vyspravili nosné zdi, aby se nesesul do údolí. To byl pravý důvod. Zavalil by jim koleje! Ve středověku to byla strážní hláska, na to můžete vzít jed! " ujišťoval vehementně a hlas se mu chvěl rozčilením. " Když se od hranic blížil nepřítel, zapálili nahoře oheň a vystřelili z děla na výstrahu. A tak to šlo od hradu k hradu, až do Prahy. " Druhý stařík se posupně zasmál. " Pohádky! " " Dobře, tak zavoláme Pinkase! "

train

Vztekle jsem jimi mrskla do kouta a vyhrabala v botníku kotníčkové boty z loňské zimy. Musím si koupit nové. Dveře do ordinace byly dokořán. Nakoukla jsem zvědavě dovnitř a spatřila okatou Kateřinu, jak něco zapisuje do karty pacienta. Hned mě poznala a okamžitě vyskočila na své dlouhé štíhlé nožky. " Pan doktor tu již není! " oznámila mi prostě a napjatě očekávala moji reakci. Tahle odpověď mě znechutila. Jak to? Před chvílí jsem s ním mluvila! Že by přede mnou prachsprostě utekl? To by mu bylo podobné! Znám Filipa dost dobře. Než se moje dcera narodila, chodili jsme spolu.

train

Vešel jsem na to zasněžené bílé pole a procházel se a kolem mě bylo jasněji a jasněji, svítalo. Už byla čitelná i jména na náhrobcích. Četl jsem ta jména mechanicky, tak jako se podroušení lidé často upnou na nějakou jednoduchou činnost, kterou do omrzení opakují, procházel jsem uličkami mezi hroby v nedotčeném sněhu, taková podivná chvíle, skoro bych řekl mystická, jen jas a ticho... A pak jsem na jednom náhrobku uviděl jméno. Svoje vlastní jméno. Ano, ležel tam někdo, kdo se kdysi jmenoval stejně jako já, někdo, koho jsem vůbec nikdy neznal a kdo neznal mě. Náhoda řeknete, náhoda. Jistě.

train

Kluziště se rozsvítilo několika lampami podél plotu. V létě tu hraje místní tenisový oddíl, v zimě se červená antuka polévá vodou ze stejné hadice, kterou se v létě terén kropí, aby se neprášilo. Jakmile začne mrznout, tenisové dvorce pokryje vrstva ledu a každé odpoledne se odtud ozývá křik a povyk, svištění bruslí, kroužících po ledě. Od loňska navíc přibyl zavěšený amplión, donekonečna vyhrávající páska s ryčnou dechovkou. Dvorce tělovýchovné jednoty jsou blízko řeky, v údolí na okraji města, kde se silnice kroutí a je z jedné strany lemována vysokým stromořadím topolů.

train

" Už se netrap, ženo! " řekl pán, když vešel do pokoje. " Vím, jak se ten mrňous jmenuje - - Martínek Klingáč! " Potom jí vyprávěl, kudy chodil a co v lese viděl a slyšel. Hanička byla radostí bez sebe. Objala muže a šla do komnaty, kde měla čekat na mužíčka. Chtěla ještě naposledy upříst trochu zlatých nití. O půlnoci se otevřela stěna a do komnaty vešel mužíček v červené čepičce a modré zástěrce a před sebou tlačil zlatý trakař. Začal běhat kolem Haničky a křičel z plných plic : " Když uhodneš moje jméno, tak tě nechám být. Ale jestli neuhodneš, musíš se mnou jít.

train

Náhle jsem zaslechla kroky na schodech. Potichu jsem spustila nohy na zem, vsunula do pantoflíčků s bambulkou. Procházela jsem bytem, kde vládla tma. Na schodiště dopadlo světlo z ulice a já spatřila stín, který stál na předposledním schodě. Nežli jsem stačila vykřiknout úlekem, přiskočil ke mně a sevřel mě do náručí. Cítím Honzův parfém, který používá celá léta. Má rád rutinu a málokdy něco mění. " Simono, " zašeptal. Zvedla jsem varovně prst k ústům. " Kde jsi se tu vzal? " Ptám se, i když vím, že má od tohohle domu klíče. Nikdy je nepoužívá. " Chci s tebou mluvit. " Zašeptal.

train

" PRÁVĚ PROTO TO MUSÍME UDĚLAT POŘÁDNĚ, ŽE O TOM VÍME MY. " Snažil jsem se ještě něco namítat a přesvědčovat mistra, že si tak práci zkrátíme o hezkých pár hodin, možná i dní... " Věci děláme, " řekl mi mistr a zahleděl se daleko za obzor, jako by chtěl dohlédnout až na to místo, kde žijí mrtví, kterým je všechno už jasné, " věci děláme ne jen kvůli lidem, chlapče, děláme je kvůli tomu, abychom se za sebe nemuseli stydět. " Příští dny jsme pokračovali a byly to krásné dny.

train

" Jestli chceš do držky? " " Ano. Takové věci se přece babičce neříkají. " Chvíli rozpačitě sedí ve vaničce, mlčky šplouchá kolem sebe nožičkama i ručičkama. Pak opět pozvedne velké něžné oči. " A babičko, co je to dodržka? " " Cože je co? " " Dodržka. Mě se jeden chlapeček ptal, jestli chci dodržky. " Tenhle rozhovor si často připomínám, když jsem ve styku s malými dětmi. I s dospělými. Kolikrát míváme sklon se rozčilit pro to, co zaslechneme, pro pár slov, pro něco, co se nás dotkne překvapivě a bolestně, co cítíme jako nepřístojnost, nehoráznost. Nebývají to často spíš dodržky?

train

A ta zbývající byla způsobena něčím, co bylo mimo mě a co jsem nemohla ovlivnit, s čím jsem se jen musela vyrovnat. A na tuhle zbývající třetinu platila jiná slova oné dívky. " Víš, ona i bolest má smysl. " Kdyby mi to řekl nějaký zdravý filosof, tak mu nebudu věřit. Ale od téhle dívky to znělo jinak. " Proto jsi tak slabá, abys slyšela to, co ti silní neslyší, " řekla mi jednou, když jsem si stěžovala, jak se mě všechno dotkne a jak ostatní spokojeně žijí jako pod pevným krunýřem.

train

Ráno chalupník poděkoval a šel dál. Toulal se cestou necestou, až se octl v úzkém údolí, které leželo mezi vysokými vrchy. Šel dál, ale údolí jako by nemělo konce. Už se mu zdálo, že snad nikdy nevyjde ven, když vtom uviděl, jak proti němu kráčí šedovlasý stařeček s dlouhými vousy na bradě a s velkou železnou holí. Stařeček se zeptal, kam jde, a chudák mu vyprávěl, jak zasil poslední žito a jak mu nevzešlo. A tak si myslí, že ho o něj připravili zlí duchové, a jde je hledat. " A víš, kde ti zlí duchové žijí? " zeptal se stařeček.

train

Jak mohla tušit, že se z ničeho nic přižene mohutná vlna a smete Arona s sebou? Probral ji až jeho přidušený křik. Chtěla se vrhnout do vody, ale pak si uvědomila, že neumí plavat. V panice vztáhla ruce k nebi a zvolala : " Vrať mi mého syna! " Aron se vynořil a znovu potopil. Jeho matka křičela zkamenělá hrůzou : " Ty víš, že neumím plavat. A že nejsem zrovna zbožná. Ale když mi vrátíš syna, polepším se a už tě nikdy o nic nebudu prosit! " Když se Aron vynořil potřetí, malá vlnka ho něžně donesla až na břeh.

train

Strčila jsem ho zpátky do kapsy a s jistotou, že už mi nikdo volat nebude, jsem ho nevypnula. Chvilku jsem otálela a pak se naklonila z okna. Telefon v kapse cinknul. Přišla textová zpráva. S největší pravděpodobností mi píše Filip. Když sebevraždu ještě na chvilku odložím, dozvím se, co ode mne potřebuje. " Simono, zavolej mi!!!! " zněla textová zpráva. Hm. Volat ti nebudu, myslím si, nevím, proč bych měla. Protáhla jsem se oknem a telefon se znova rozezpíval. Pěkně mě to dohřálo. Člověk nemá kousek klidu! Zvědavost byla silnější. Poslechnu si, co mi Filip chce, a zabiji se potom.

train

Ze všeho nejdřív sešel do sklípku. Kbelík za kbelíkem odnosil navlhlou zem, odhrabal hlínu až na kamennou podlahu, odkryl ji a vyčistil, vybílil stěny i strop a vyměnil prasklé žárovky. Opravdu, sklípek se k nepoznání změnil, a to profesora hřálo. Uvnitř svítil bělobou a voněl čistotou, která vytlačila původní pach zatuchlosti. Mohl by se tu zřídit vinný sklípek? Nebo raději udírnu? Obojí profesora Havlenu lákalo. Jenže pěstovat vlastní víno v podhůří, to je holý nesmysl, nedozrálo by. Vinná réva potřebuje úrodnou půdu a slunečné svahy, tady je příroda mnohem drsnější. A chovat nějaké domácí zvíře? Třeba prase?

train

Za pár dní jsem opět přijel na návštěvu. " Kde je děda? " Babička bezradně mávla rukama. " Na zahradě. " " Na zahradě? " Žasl jsem. Čekal jsem, že najdu milovaného stařečka, jak se chvěje v posteli slabostí a mdlým hlasem prosí o sklenici vody. Dědeček stál na žebříku a trhal jonatány. " No dost, že mi jdeš pomoct, " zažertoval a hodil mi z výšky jablko. Ano, smál se ve výšce, plný radosti a síly. Je tohle to, čemu se říká nový start? Druhý dech? Babička stála vedle mě pod jabloní.

train

Kolem stolku běhal mužíček v červené čepičce a modré zástěrce, před sebou tlačil zlatý trakař a prozpěvoval si : " Devět jídel navařím, za nevěstou poběžím. Chystej se, zlatá přadleno, přijdu se zeptat na jméno. Martínek Klingáč jméno mé, nic se ti, panenko, nestane. Jestli ho uhodneš, nechám tě být, a když ne, tak musíš se mnou jít. " Víc pán nepotřeboval slyšet. Rozběhl se zpátky za sluhou, a že se trochu vyčasilo, našli cestu z lesa a pospíchali domů. Žena byla ještě uplakanější a utrápenější než předtím. Bála se, že se se svým mužem ani nestačí rozloučit.

train

A najednou kde se vzal tu se vzal tenhle exotický tvor z asijských pouští a dlabe mi pod oknem. Hodil jsem na sebe šaty a letěl ven, celý vyděšený, že vidím fatu morganu. Ale kdepak. Velbloud byl skutečný. Opatrně jsem se k němu přikradl. Zdálo se, že je na lidi zvyklý a dál si cpal hubu lahodnou pšenicí. Běžel jsem tedy za svým kamarádem Karlem Bochníčkem a přibrali jsme i další kluky. Všichni byli tím objevem nadšeni. Dáme ho do zoo, navrhl kdosi. Byl to prima nápad, který měl pouze jedinou vadu.

train

Zprvu jen občas, pak již stále častěji vyvstávaly myšlenky, že někde udělal chybu. Na venkově se žilo krásně, klidně. Avšak pro něho až příliš klidně a přechod do této dobrovolné samoty byl nesnadný. Těžko zapomenout ze dne na den ; odhodit návyky víc než čtyřiceti dlouhých pracovních let nelze okamžitě, nelze je vygumovat, zrušit. Zbývala po nich teď podivná nostalgie. Mnohokrát se Havlena ve vzpomínkách vracel na kliniku, na operační sál, prožíval opakovaně své nejtěžší a nejsložitější operace, znovu krůček po krůčku je hodnotil. Byly živé a zřetelné, jako by probíhaly před očima, zaznamenané na citlivý filmový pásek.

train

" Já bych chtěl, abys umřela a tatínek aby umřel, sešli bysme se v nebíčku a byli bysme spolu a povídali a měli se rádi a byli pořád spolu... " Zajíkl se, nadechl, zahleděný někam do svého ráje. Pak na mě upřel očka. Vzala jsem ho do náruče a nepouštěla. Vypnula jsem počítač. Bude malér, bude, zítra neodevzdám, bude malér, jenže kdybych umřela, taky bych nic neodevzdala. A kdybych umřela, nemohla bych už chlapečka k sobě přitisknout... " Co bys rád? " " Malovat si s tebou, " vydechl. A tak jsem vzala pastelky a celý večer jsme si malovali. Chovala jsem se jako blázen?

train

Ta chvíle, kdy ke mně hovořil v mládí, se do mě zaryla. Už vím, že nejsou marné a zbytečné práce, kdepak, nejsou, nebyly a nebudou, jsou jen marní a zbyteční lidé. A pak jsou ti, kteří se mohou spokojeně usmát, když se ohlédnou za svým životem. Ti, kteří sedí na vížce a dělají to, co vědí, že dělat musí. Každý přece víme, co dělat musíme, že? Řekl bych, že devět desetin našich potíží je z toho, že i když to víme, neděláme to.

train

" Můj otec mě učil, " křičel pasažér, " že se vždycky mám přidat na stranu silnějšího! " Hrdina Dvanáct sedláků z vysočiny se vydalo na namáhavou cestu do města, aby si tam nechali semlít obilí. Teď se vraceli zpět do své rodné vesnice, každý s plným pytlem mouky na zádech. Došli k hlubokému lesu, jehož stín lákal k odpočinku. Protože život není jen těžký a plný strádání, ale také plný nebezpečných lupičů a medvědů, napadlo jednoho z nich, že ověří, jestli je jejich malá společnost ještě kompletní.

train

Děti překvapují stále, jenže kolem čtyř let mívají svérázný, zarážející způsob překvapování. " Ty bys chtěl, abychom s tatínkem umřeli? " " Ano. " Počítač bzučel, svítil a vyzýval, ovšem výzva od synka byla mocnější, tohle mi musí vysvětlit. Litovala jsem, že musím přerušit práci zrovna v tak důležitém bodě, ztratím koncentraci... kdyby tu aspoň byl manžel, jenže zdržel se ve firmě a říkal, že přijde hodně pozdě. Malý stál přede mnou s plyšáčkem, kterého držel za nohu, a zrovna jsem mu na očích viděla, že si to, co vyslovil, opravdu myslí! ALE CO JSEM UDĚLALA, ŽE CHCE ABYCH UMŘELA?

train

Musel ještě jednou vstát a celé přední sklo oškrábat. Motor se rozběhl spokojeným klidným brumláním a větrák brzy začal vyfukovat teplý vzduch. Než profesor Havlena dojel na okraj Prahy, přední i zadní sklo bylo dokonale suché a průhledné. Mlha však spíše houstla, útočila na auto v plujících chomáčcích, obchvacovala. Lednové ráno připomínalo kulisou dobrodružný film natočený na šumavských blatech. Havlena seděl za volantem svého favorita a ani se nepohnul - z jeho tváře se nedalo vyčíst napětí či vzrušení, ba ani lhostejnost. Soustavně svíral volant a stále stejnou rychlostí se pohyboval kupředu.

train

Nevzpomínám si, že bych v těch dnech vůbec chodil do školy. Připadá mi, jako bych nekonečnou řadu týdnů doprovázel matku denně na nádraží, což zřejmě nebyla pravda. Snad jsem tam chodil až po škole, nebo už začaly prázdniny. V každém případě se otec neobjevil a mě už ty nezáživné cesty na nádraží začaly nudit. Už jsem nečekal vedle maminky, až vlak zastaví a všichni vystoupí. Hned jak jsme přišli, vyběhl jsem po schodech nahoru na lávku a postavil se nad hlavní kolej. Ani pasažéry jsem moc nezkoumal.

train

( Primář je ovšem ženatý a právě před chvílí pronesl svou oblíbenou sentenci, která má svědčit nejen o jeho duchaplnosti, ale i o jeho záměrech : " Drazí kolegové, největší neštěstí, jaké vás může potkat, je šťastné manželství : nemáte nejmenší naději na rozvod. " ) Kromě jmenovaných čtyř je tu ještě pátý, ale ten tu vlastně není, protože jako nejmladší byl právě poslán pro novou láhev. Dále je tu okno, důležité tím, že je otevřené a že jím ze setmělého venku nepřetržitě vstupuje do pokoje vonné a teplé léto s měsícem.

train

Začal jsem tam chodit i do školy a mohl jsem si tam odvézt i svého psa. Byl to hrubosrstý jezevčík, kterého jsem dostal od Ježíška poslední rok, kdy jsme ještě jako rodina byli všichni spolu. Vzpomínám si, jak tehdy tatínek usedl k pianu a chystal se s celou rodinou zpívat koledy, což byl štědrovečerní zvyk, který jsem vášnivě nenáviděl, protože jen oddaloval tu krásnou chvíli, kdy se začnou rozbalovat dárky. Tatínek zvedl víko, zahrál první akord a vyloudil z piana drásavý jek.

train

Když přešlo období smutku a syn se vrátil ke svému běžnému životu, dostal jednoho večera chuť zajít do hospody a vypít s přáteli pár skleniček. Vzpomněl si ale na svůj slib a počkal, a až ve dvě hodiny po půlnoci vstoupil do své oblíbené hospody. Jeho radostné očekávání se rázem proměnilo v pravý opak, když viděl své kamarády z mokré čtvrti namol opilé válet se v rozích a na podlaze. Znechucen odešel pryč a přísahal si, že už tam nikdy v životě nevkročí. Pár dní mu trvalo, než se s tímto zážitkem vyrovnal, ale potom ho napadlo navštívit nevěstku.

train

Jezdily tu tramvaje, o nichž jsem snil už jako malý kluk, procházely se tu krásné ženy, byli tu cizinci, taxíky, sportovní bouráky, elegantní černé limuzíny politiků a estébáků, byly tu kavárny, prostitutky, muzea a divadla. Paní Klímová se jedním okem mrkla na Honzův vzkaz a rovnou mi šla ukázat, jak se obrovské křeslo v malé pracovně dá rozložit, až je z něho postel. Na první pohled to byla andělská bytost. Zůstal jsem u ní celé dva roky. Mým druhým úkolem bylo najít v Praze gymnázium, kde bych dokončil poslední ročník a odmaturoval, abych mohl jít dál na vysokou.

train

A se svátečním pocitem, jaký mívá umělec při otevření životní expozice ve velké galérii v hlavním městě, postupně každou z desek zaplnil. Na půdě se tak objevila skutečná galérie vzácných rytin, dopisů a kreseb, obrázků a črt, studií, leptů a suchých jehel, všelijakých drobností a miniatur - snad z celého světa. Uprostřed postavil profesor Havlena starou dřevěnou židli. Nejméně jednou denně obešel každý kousek své sbírky vzpomínek. Přicházel s jakousi pravidelností ; chvílemi měl snad i pocit, že se chová pošetile a dětinsky, hledal tu však spojení s vytrženými kořeny, tápal a snažil se zachytit. Stále se mu nedařilo najít správný směr.

train

Byla to po dlouhé době první a byla to také možná poslední květina, kterou dostala, odmyslím - li pohřební kvítí, a to se jaksi počítat nedá. Pokud vím, dostala během života květin spousty. Nebožtík její muž, boháč, ji zbožňoval, a jistě jí nosil dražší kytice, než byla tahle od prasynovce, sedmnáctiletého studenta. Nepamatuji se však, že by měl někdy někdo větší radost z takové drobnosti jako tenkrát prateta. Proč se tak radovala, jsem pochopil až později - přijala kytičku ne jako rostlinu, nýbrž jako přítele.

train

Chtěla se k němu přisát ústy. Ale mladík jí odstrčil hlavu a opakoval, že líbá jen ženy, které má rád. Rozplakala se hlasitě. Ale ani pláč jí nebyl dopřán, protože mladíkova zuřivá vášeň si postupně získávala její tělo, které pak umlčelo nářek její duše. Na loži byla proti sobě brzy dvě těla dokonale spojená, smyslná a sobě cizí. Bylo to nyní právě to, čeho se dívka celý život nejvíce děsila a čemu se úzkostlivě vyhýbala : milování bez citu a bez lásky. Věděla, že přestoupila zakázanou hranici, ale pohybovala se za ní nyní už bez odmluv a v plné účastnosti ;

train

Hádej, panenko, zlatá přadlenko. " " Zkusím hádat, " usmála se Hanička. " Jmenuješ se Martínek Klingáč. " Jak to řekla, mužíček praštil čepičkou o zem, popadl trakař a byl tentam. Stěna se zavřela a Hanička si konečně oddechla. Od té doby už zlato nepředla, ale co na tom? Víc zlata už ani nepotřebovali. Hlavně že se měli s mužem rádi a že jim synáček rostl jako z vody. Koupili si krávu, té krávě dali zvonec a naší pohádce je konec. Obušku, z pytle ven! Bylo nebylo. Za Černým mořem žil v jedné vesnici chudý chalupník.

train

" Mohl by ses ráno, až půjdeš z noční, stavit u hlavní sestry a dát jí tenhle dopis? " " Samozřejmě. Můžu se zeptat, co to je? " " Ehm, je to moje pracovní neschopenka. " " Myslel jsem si to. Co je ti? " zeptal se a prapodivně si mě prohlížel. " Nevypadáš zdravě. " " Mám chřipku, " zalhala jsem instinktivně. " Fakt? " ozval se ustaraně. " Tak to musím dát malou k mámě. Mohla bys ji nakazit! " Možná by bylo pro mě lepší, kdybych se zase jednou v klidu vyspala. Ale pokud bych ho nechala při tom výmyslu, mohl by svoji výhružku uskutečnit. A já nechci být sama.

train

Od chvíle, kdy jste se objevil na našem oddělení, není s ní k vydržení. Jsou to už dva měsíce. " Flajšman se podíval ( dlouze ) na primáře a řekl : " To já opravdu nevím. " A pak dodal : " A taky mě to vůbec nezajímá. " " A co ty vaše ušlechtilé řeči? Co ty všechny vaše kdáky o úctě k ženám? " předstíral Havel velkou přísnost. " Působíte Alžbětě muka a nezajímá vás to? " " Cítím k ženám lítost a nemohl bych jim nikdy vědomě ubližovat, " řekl Flajšman. " Ale co působím bezděčně, mě nezajímá, protože je to mimo můj vliv, a proto taky mimo mou odpovědnost. "

train

Poděkoval jsem Klímovi, bafnul kufr a pospíchal ze zámku pryč. Ani jsem se s nikým nerozloučil. Dorazil jsem na nádraží a vzal to prvním vlakem do Prahy, kam už jsem měl stejně léta namířeno. ČÁST TŘETÍ PRAHA LOAJÁLNÍ KOMUNISTA Pro studenta z maloměstské internátní školy, který po šesté nesměl vytáhnout paty z baráku, byla Praha zjevením. Všude světla, ruch a shon, pořád něco nového a vzrušujícího. Neměl jsem peníze, ale stačilo mi jen tak se procházet po ulicích centra a valit oči na všecko kolem.

train

Já ta jiná slova užívám už dva roky a musím říct, že za tu dobu se mi podařilo dosáhnout spousty věcí, o kterých se mi ani nesnilo. Lidé jsou za jiná slova vděční. Já také, dostane - li se mi jich. Jednu věc lze povědět dvojím způsobem. Jednak pichlavým a jednak hladivým způsobem, při tom prvním si možná ulevíme, jenomže při tom druhém docílíme víc, prosadíme, co chceme. Je možné říct : Jsi hroznej. Čekala jsem na tebe hodinu a pak jsem to vzdala. Je ale také možné říct : Takový strach jsem o tebe měla.

train

Modlil jsem se, abych na schodech zaslechl zase ty nejlehčí ze všech kroků, modlil jsem se, aby se dveře otevřely, objevila se maminka a sevřela mě v náručí. Nic. Dlouhé, dlouhatánské nic. Ticho. Nakonec zadrnčel zvonek dole u domovních dveří. Ležel jsem nehnutě a ani nedýchal. Slyšel jsem, jak zvonek vyzvání, a z celého srdce jsem si přál, abych zaslechl maminku, jak jde otevřít. Místo toho se ale dál ozývalo to dlouhé přerývané zvonění, promlouvalo ke mně, jako by vědělo, že jsem v domě a že moc dobře slyším. Ano, ano, už jdu!

train

Teď se nad tím usmívám, tehdy jsem to brala jako naprostou katastrofu. Snila jsem o tom, že se spolužák do mně zamiluje, a bylo mi jasné, že dívku s nemožným límečkem nikdo prostě milovat nemůže. Babička se mě snažila uklidnit, ukazovala mi, že límeček, jak ho ušila, je daleko hezčí. Ale já jsem od ní celá ubrečená vyběhla, ani jsem se s ní nerozloučila. Ani jsem si tu " zkaženou " blůzu neodnesla. " Přítelkyně chvíli mlčela a já viděl, že má v očích slzy. " Když jsem druhý den přišla ze školy, řekla mi matka, že babička je v nemocnici.

train

Rozplakal se a naléhavě prosil, aby ho pustil dovnitř. Otec v zajetí svého smutku jen křičel : " Zmiz konečně a nech mě o samotě! " Zklamaný a vyčerpaný vzdal nakonec chlapec své snažení a pomyslel si, že bude možná lepší přijít znovu ráno. Uložil se do rohu mezi domy a po několika hodinách spánku znovu zaklepal na dveře otcovského domu. Volal a prosil, ale otec byl neoblomný, v domnění, že s ním někdo z vesnice chce hrát podivnou hru. " Dej mi konečně pokoj a koukej, ať už jsi pryč, " opakoval stále dokola.

train

Nejstarší strom se nachází ve Velké Británii a je starý dva a půl tisíce let. Tis je prudce jedovatý!

train

Zdálo se, že ve vesnici hluk nikdo nezaznamenal. Dojel jsem k malé autoopravně. Majitel seděl před svým domem, pokuřoval a ani nezvedl hlavu. Došel jsem k němu a zeptal se ho, jestli mi výfuk opraví. Přikývl. A mohlo by to být zítra? Je to naléhavé, zdůraznil jsem. Pomalu otočil hlavu a přes rameno zavolal do domu : " Kolik máme ještě peněz? " Okna i dveře byly otevřené, aby jimi mohl proudit svěží večerní vítr. Slyšel jsem tak uvnitř jeho ženu, která vevnitř poklízela, jak na něj zavolala nějakou částku. " Zítra ne, " odpověděl. " Za dva, za tři týdny. "

train

A už jsem se připravovala, že mu to vrátím, jenže pak mě napadlo, že schválně řeknu JINÁ SLOVA. Jiná než ta, co chci vyslovit. A udělala jsem to. Viděla jsem na něm, když udiveně zvedl hlavu, že tohle nečekal, tohle teda rozhodně ne, byl připravený na jinou odpověď a už měl odpověď pro mě taky připravenou. Teď musel odpovědět jinak. Na jiná slova se odpovídá jinými slovy. Zkusila jsem to ten den ještě párkrát. Když jsem chtěla něco říct zostra tchyni, neřekla jsem jí to způsobem, jakým jsem to dělávala vždycky, řekla jsem to samé - ale jinými slovy.

train

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ten děsivý zvuk nevychází z piana, ale z krabice, která ležela tatínkovi u nohou. Ten jezevčík byl nejlepší dárek, jaký jsem kdy k Vánocům dostal. Pojmenoval jsem ho Rek a stali jsme se velkými kamarády. Když jsme se přestěhovali do Rut, nehnul se ode mě na krok. Za války bylo Máchovo jezero podivnou končinou. V Sudetech nezůstala jediná česká škola, takže jsem musel chodit do německé, v níž mě učitel vykázal do poslední lavice.

train

A tak jsem si vzala tebe. " " Ženo moje, na tebe si nikdo nepřijde! " usmál se muž a zase bylo dobře. Přichystali se i s otcem na cestu a pan soudce si svou chytrou ženu pyšně vezl domů.

train

My kluci z Čáslavi jsme ho měli odvést do Kutné Hory a předat místním skautům, kteří s ním měli jít do Kolína a tak dále až do klece v pražské zoo. Já s Karlem a ještě další dva kluci jsme velbloudovi přehodili kolem krku provaz a táhli ho z pšeničného pole. Byla to dřina. Museli jsme všichni čtyři makat ze všech sil, než se nám ho podařilo dostat na silnici. Kdykoli uviděl nějaký listnatý keř, byli jsme nahraní. To jsme pak museli čekat, až obere pár větví, a až potom jsme mu mohli odervat hlavu pryč.

train

Rozhodl se, že si bude život užívat a svým bohatstvím prospěje i druhým. V jeho usedlosti se často scházeli praví i samozvaní přátelé. Veselé slavnosti, nádherné koncerty, hlučné plesy a grandiózní hostiny střídaly jedna druhou. Peníze utrácel plnými hrstmi, neodmítl žádnou prosbu, přispíval dobročinným organizacím a jeho dary pomáhaly mnohým zmírnit jejich bídu. Na majetku mu nezáleželo - až mu jednoho dne ze všeho zděděného bohatství zůstal pouze dům a zahrada. Minula také doba plná veselí, kdy si u něj přátelé podávali dveře.

train

Krabička spart, celá zvlhlá a zmáčená, zbarvená vylouhovaným tabákem ležela na dně. " Copak je s nimi? Nejsou dobré? " postřehl profesor vojákovy rozpaky. " Dal jsem je tam před měsícem, někdo si je u mě zapomněl, já už cigarety skoro nekouřím, " vysvětloval. Voják pokrčil rameny, nemusí se přeci ospravedlňovat, nic se nestalo. " Asi vám zatéká zepředu. " " Možné to je. Nenapadlo mě, že je tu nemůžu nechat, " povzdychl profesor, " nezlobte se. Ale jiné nemám. " " To přece nevadí, " rozzářil se svobodník, " smím vám nabídnout? Ale jsou silnější! " Profesor něco zabručel, ale znamenalo to přitakání. Svobodník vysoukal z uniformy otevřenou krabičku gauloisek a nabídl Havlenovi.

train

Stalin zabíral všechny oblasti, které osvobodila Rudá armáda, a proto vyslal do Prahy své poradce, aby na to dohlédli. V Itálii Vittorio de Sica dokončoval svého Zloděje kol. V Praze komunistický ministr kultury Václav Kopecký, který mi pak v životě ještě několikrát zkřížil cestu, burácel ve svém projevu na adresu české buržoazie do rádia : Zatneme jim žílu rovnou u pytlíku! Předznamenal tím tón politických debat na příštích čtyřicet let. V Poděbradech si člověk sotva všiml nějaké změny. Jako by snad žádná revoluce ani nebyla.

train

Bazén zabíral celé přízemí v postranním křídle. Voda se třpytila jako mušle z leštěného mramoru. Protože koupel si nezakázal, položil mladík svou pečlivě složenou bederní roušku na okraj bazénu a vklouzl do vody. Strýc se nechal chvíli unášet po hladině a pak lehkými tempy zamířil k plovoucímu podnosu s připraveným sektem a pamlsky. Každé pobídnutí, aby ochutnal, synovec mlčky odmítl. Strýc právě nechával na jazyku rozplynout ručně vyrobenou pralinku, když v tom se rozezněl požární alarm. Plameny šlehaly z okna v hlavní budově, sloužící chvatně pobíhali sem a tam.

train

Byl s tím vším smířen, přesto ho však občas přepadala hrozná představa silnice, po které je hnán, na níž je všemi viděn a ze které nesmí odbočit. Ta představa se mu vybavila i nyní ; podivným krátkým spojením se mu ztotožnila obrazná silnice se skutečnou silnicí, po níž jel - a to ho přivedlo k náhlé ztřeštěnosti. " Kam jste říkala, že chcete jet? " zeptal se dívky. " Do Banské Bystrice, " odpověděla. " A copak tam budete dělat? " " Mám tam schůzku. " " S kýmpak? " " S jedním pánem. " Auto přijíždělo právě na velké rozcestí ; řidič zmírnil rychlost, aby si mohl přečíst tabule označující směry ; pak odbočil doprava.

train

" Já ale nechci jít na mateřskou dovolenou, " prohlásila jsem rezolutně. Sestra natáhla kouř dlouze do plic a civěla na mě dosti primitivním pohledem. " Ne? Jak to? My jsme s tím počítali! Přece jste už na mateřské dovolené byla pár týdnů před prázdninami. Když nyní vaše vnučka přišla o svoji matku, tak jsme se domnívali, že... " " Budu chodit do práce, " sdělila jsem jí andělsky a radovala se z jejího přitroublého výrazu. Ale co bude dál? Která z nás dvou, dietních sester, dostane " padáka "? Leoš mě poprosil pouze o jednu věc. Jestli bych si mohla brát Janičku na noc k sobě.

train

Obě ženy se na sebe s úsměvem podívaly a ruku v ruce se vrátily domů. Snadný úkol Jeden zlomyslný muž pozval mistra na oběd. Když ale mistr přišel, poslal ho sprostě zase pryč. Mistr se beze slova obrátil. Ale sotva ušel pár kroků, zavolal ho muž zpátky. Mistr šel opět k němu, ale on ho opět škodolibě vykázal. Tak to šlo několikrát za sebou a mistr stále nic neřekl. Najednou muž zanechal své zvrhlé hry. Pohnula s ním mistrova trpělivost a laskavost, jak se domníval, a na kolenou jej prosil o odpuštění. " Ničemu nerozumíš, " řekl mistr.

train

Už teď se nedočkavě těší na chvíli, kdy poprvé dosedne na lavičku pod košatým javorem. A dovede si představit takový večer : z louky za domem zavoní jetel a mateřídouška, z mezí a strání donese vítr lehounké, ale pronikavé cvrčící muzicírování, a než slunce zapadne za protější kopec, celé rudé, nebe se zbarví červánky a rozestře je obzorem. Unavený po celodenní manuální práci si bude jistě připadat stejně šťastný a spokojený jako dříve po dlouhotrvající náročné operaci. A možná, že i šťastnější.

train

Bylo mi stejně špatně, jako když jsem čekala první dítě, pouze s tím rozdílem, že při těhotenství s Valentýnou jsem měla chuť na sladké. Nyní jsem neměla apetyt na nic. Nechutnal mi ani ten čokoládový puding. Ležel mi v žaludku jako kámen a pěkně tlačil. Dokázala jsem sníst pouze starou housku, nebo pár dětských piškotů. Doufám, že ta nevolnost brzy přejde. V prvním těhotenství během několika měsíců polevila. Přemýšlela jsem nad jménem. Jak se bude děťátko jmenovat? Můj tatínek se jmenoval Milan, ale to jméno se mi příliš nelíbilo. Docela by se mi líbilo jméno Kristián.

train

To exotické zvíře, které se mi v květnu 1945 objevilo pod oknem jako zázračný symbol míru, který spadl z nebe, jako má dvouhrbá holubice, dokonale překrylo mé vnímání historie. Až později jsem přišel na to, že ten můj symbol míru z nebe nespadl. Ke konci války se do Ruska vypravil malý německý cirkus, aby pozvedl náladu zdecimovaných vojáků. Když se ale východní fronta přeměnila na debakl, cirkus vyrazil úprkem zpátky do Říše a živil se příležitostnými vystoupeními po vesnicích. Za kousek chleba, vajíčko, otýpku sena nabízel pár akrobatických výstupů, drezuru vychrtlých koní, bezzubého medvěda, opičky a dvouhrbý koráb pouště Gobi.

train

Měla tvar staré lucerny a trčela přímo nad branou. Přestože už bylo uprostřed zimy, počasí bylo nepřirozeně vlahé. Smrákalo se a já se zrovna spouštěl z vrcholu zdi na držák lampy, když se mi pod nohama ta lampa rozsvítila. Než jsem se z toho šoku stačil vzpamatovat, vrzla brána a otevřela se pode mnou dokořán. Ztuhl jsem. Dva profesoři vypochodovali ven a postávali na chodníku, hlavy pár desítek centimetrů od mých bot. Kde ta stará drbna může zase vězet? povzdechl si jeden z nich. Možná zase zapomněla. Poslední dobou je čím dál senilnější, nevšim sis? pravil druhý.

train

Strávil jsem u strýce Boleslava rok, ale on pak přišel o starého podnájemníka z malého bytu naproti přes chodbu, kde jsme bydleli, a vyvěsil do okna ceduli : K PRONAJMUTÍ. Zakrátko se objevili dva němečtí mladí mužové, místo si prohlédli a okamžitě byli ochotni platit mnohem víc, než kolik strýc dosud dostával. Neodvážil se jim odmítnout, takže se brzy nastěhovali. Ti Němci neměli skoro žádný nábytek a často se v noci ani nevraceli domů. Možná to byli homosexuálové, možná je tam nasadilo gestapo. Možné bylo vše a strýc Boleslav dostal strach.

train

" Primář na vás žárlí. Primáře by to mrzelo. " " Vy máte morální zábrany? " smála se doktorka. " Víte, " řekl Havel, " měl jsem za život přece jen dost pletek se ženskýma, a to mne naučilo vážit si přátelství mezi mužem a mužem. Tento vztah nepocákaný blbstvím erotiky je ta jediná hodnota, kterou jsem poznal v životě. " " Primáře pokládáte za přítele? " " Primář pro mne mnoho udělal. " " Pro mne rozhodně víc, " namítla doktorka. " Možná, " řekl Havel, " ale vždyť nejde o vděčnost. Mám ho prostě rád. Je to výborný chlap. A na vás lpí. Kdybych o vás nějak usiloval, musil bych se považovat za darebáka. "

train

" Ty jsi ale chytrá hlavička! " zaradoval se sedlák. " Máme vyhráno! " Na chudého sedláka doma čekala jeho jediná dcera. Hned otci na očích poznala, že se mu nevedlo nejlépe. " Co je vám, tatínku? Snad jste neprohrál? " " Ještě jsem neprohrál, ale nevím, jak to dopadne, " řekl otec a vyprávěl dceři, co bylo u soudu. " Netrapte se, tatínku, já to do rána vymyslím, " těšilo sedláka děvče a s tím se uložili ke spánku. Ráno dcera otci něco pošeptala, sedlák se zaradoval a pospíchal k soudu. Bohatý hospodář už tam na něho čekal. Předstoupil před soudce a chlubil se, co se ženou vymysleli.

train

Zaparkoval u plotu. Vítr tu navál sníh do náspu a uhladil celý val tak, že se tyčil jako gotická hradba středověkého opevnění. V nízkých polobotkách se profesor okamžitě propadl do hlubokého sněhu. Vylovil ze zadního sedadla cestovní kabelu s nejcennějšími písemnostmi, které vezl s sebou, uchopil aktovku a chystal se zavřít vůz. Vtom spatřil provlhlou krabičku cigaret, kterou voják odložil na palubní desku, zamyšleně ji sebral a odhodil do sněhu. Vyjímala se paradoxně na čistém, bílém koberci. Mimoděk se opět sehnul, zvedl krabičku a schoval ji do kapsy u kabátu.

train

Jde to. Je mi sice pořád zle, ale už to není tak strašné. " " Co to čteš? " otázal se při pohledu na cedulku v mojí ruce, kterou jsem stále zamyšleně svírala. Podala jsem mu ji. " Filip se bude ženit. Víš o tom? " " Slyšel jsem něco, ale tohle vidím prvně. " " Já dnes také. To jsme dva. Já mu to přeju. " " Vážně? " " Jo. " " A co ty? Budeš se vdávat? " " Ne. Jednou mi to stačilo. Chci dítě. Chlapa nepotřebuji. " " No, emancipovaná jsi bývala vždycky. A co kdybych tě požádal o ruku já, odmítla bys mě? "

train

" Pokud máte tolik práce, napíšeme, že jste nebyla účastna, ale vyrozuměna, " souhlasila paní Kvapilová. S úklonou jsem vyběhla ze skladu a vběhla přímo Leošovi do náručí. " Pardon, " omluvila jsem se, dříve než jsem ho poznala. " Nic se nestalo, sestřičko, " poznamenal svým zabarveným hlasem a já si všimla, že hlavní sestra za mnou vykoukla ven, aby zjistila, s kým hovořím. " To jsi ty? " zamumlala jsem rozpačitě. " Kde se tu bereš? " otázala jsem s očima upřenýma stále na hlavní sestru, které se ve tváři zračila senzacechtivost. " Slyšel jsem tvůj hlas, hledám tě, " prohlásil a ztišil hlas. Nerozhodně jsem si odkašlala.

train

Divoké myšlenky se mi honí hlavou a já přemýšlím, kde jsem ve svém životě udělala chybu. Valentýna stojí jako přibitá, krátké rezavé vlasy má ležérně rozcuchané a natužené. V účesu má přišpendlenou bílou kopretinu a tylový závojíček jí končí kousíček nad nenalíčeným rtem. Zamyslela jsem se tak, že neslyším ani její, ani Leošovo osudové ano. Jisté však je, že ho vyslovili oba, neboť nyní si již vyměňují masivní zlaté prsteny. Ženich jí zvedá závojíček a jeho oči se dívají přímo na mě. Oči má přivřené do uzounkých štěrbinek a pohled jeho oříškových očí se mi vysmívá.

train

" Pracovní neschopnost od zítřka, " opakovala Magda a tvářila se důležitě. " Už zase? " konstatuji udiveně a prohlížím si papír s barevným pruhem. " Proč? " " Říkala jsem to před chvílí, ale vy jste mi, jak vidím, opravdu nevěnovala pozornost, " zahuhňala a patřičně se zaškaredila. " Ano, už jsem se omluvila. Můžeš to zopakovat? " Čtu diagnózu napsanou číslem a zdá se mi velice povědomá. " Jsem v jiném stavu, " vítězně vyštěkla dietní sestra Nevěřícně jsem civěla a přemýšlela, jestli dítě čeká s Filipem. " Budeš se vdávat? " nadhodím nenápadně. " Ano, " špitla cudně. " Budeme se s Filipem brát čtvrtého září. " " Fakt? " vykulila jsem konsternovaně oči.

train

Když ten zloduch viděl, že s chudákem nepohne, dal mu mlýnek a chudák šel. Na zpáteční cestě zase potkal toho šedivého stařečka. Stařeček se ho ptal, jak pochodil, a chalupník mu ukázal mlýnek. " Co s ním budeš dělat? " vyzvídal stařeček. " Budu na něm mlít, když bude co. " Stařeček si vzal železnou hůl a prozradil chudákovi, že ten mlýnek je kouzelný. Když mu řekne : " Mlýnku, mel! ", namele mu zlaté dukáty. Stařeček domluvil a zmizel. Cestou domů se náš pocestný zase zastavil u té mlynářky. Mlynářka ho vlídně přijala a nabídla mu nocleh.

train

Jeho vysoká škola neměla s jazyky moc společného a já věděl, že firma, kterou zastupuje a u které má jistě skvělý plat, by ho nezaměstnávala, pokud by neuměl opravdu hodně jazyků. " Jaks to všechno mohl zvládnout? " Uvědomoval jsem si, jak mě, nejlepšího žáka třídy, tenhle člověk předběhl. Já uměl s bídou jakžtakž anglicky. " Bylo to jednoduchý. " " Jednoduchý? " " Víš, " vysvětlil, " já jsem bydlel na druhým konci města, než byla naše škola. " "??? " " Cesta mi trvala třicet minut tramvají a metrem. Někdy dýl. " " A? " " No a já si řekl v prvním semestru, že tyhle cesty využiju. " " A? "

train

" Kdybyste něco potřebovali, přijď, ano? " opakuje paní Mourková. Láďa přikývne a ani nepozdraví, jde, jako by se ponořil do hlubokého rozjímání. Paní Mourková vzdychne a otočí se za ním. Láďa proběhne škvírou mezi zaparkovanými auty a je pryč. Jenže ve škole to s ním vypadá hůř, škola ho nebaví. Pořád poslouchat o pětkách a učení, snášet posměšky, koho by to bavilo? Jde to pořád dokola a Láďa všemu čím dál míň rozumí : jak má počítat, když neví jak? " Nemysli si, že tě nechám projít s takovými znalostmi! " vyhrožuje učitelka. " Nebo bys raději chodil do zvláštní školy? " Třída se směje.

train

Je jedno, jak jim tu stupnici hodnot podá. Falešná bude vždycky. Dívám se na dceru, která mi vykládá radostným hláskem, co zase Samuel a co Andrejka, a já si říkám, kéž by jí tenhle pohled vydržel, a uvažuji, jak dlouho jí asi vydrží. Barvy jsou hezké. Jak je to přirozené. Barvy jsou hezké a to je vše. Pes " Tenhle příběh, " začal vyprávět dr. K. M., " se mi stal za války. Bylo mi tehdy deset let a při jednom rozhoukání sirén, které oznamovaly začátek náletu, jsem se dostal do sklepa nějakého domu v ulici, kde jsem dosud nikdy nebyl.

train

Dívka prohlásila, že není mizera ona, nýbrž právě on ; bůhvíkolik dívek ho zastavuje na silnici, když jezdí autem sám! Mladík vzal za jízdy dívku kolem ramen a políbil ji lehce na čelo. Věděl, že ho má ráda a že na něho žárlí. Žárlivost není ovšem nijak příjemná vlastnost, ale není - li jí nadužíváno ( je - li spojena se skromností ), má v sobě kromě své nepohodlnosti i cosi dojemného. Mladík si to aspoň myslil. Protože mu bylo pouze osmadvacet let, zdálo se mu, že je stár a poznal vše, co může muž u žen poznat.

train

Poznal jsem teď, jak umíš být věrna Bohu! Ale kdo umí zradit Boha, člověka umí zradit stokrát snadněji! " Ještě stále nacházela Alice pohotové odpovědi, ale neměla je raděj nacházet, protože jimi jenom rozdražďovala Eduardův mstivý vztek. Eduard mluvil dál a dál a mluvil tak dlouho ( použil nakonec slova hnus a tělesné zošklivení ), až nakonec dostal z té klidné a něžné tváře vzlyk, slzy a nářek. " Sbohem, " řekl jí na nádraží a zanechal ji v pláči. Teprve doma za několik hodin, když z něho opadl ten divný hněv, došlo mu v plném dosahu, co udělal ;

train

Navíc jeho rodina - snad znáte tu reklamu, nevím už na co je, objevuje se však v televizi často, je na ní takzvaná " šťastná rodina ", takový kýčovitý obrázek, všichni sedí u stolu a děti se zamilovaně dívají na rodiče, kteří se zamilovaně dívají na ně, manžel se dívá zamilovaně na manželku a manželka zase na manžela. Dalo by se říci reklama na manželské štěstí. Tak takhle jeho rodina opravdu vypadala. Měl tři děti, krásné a chytré - jako by jeho děti byly výjimkou, která potvrzuje nepříjemné pravidlo, že s dětmi jsou starosti.

train

Všechno tu bylo nové, nezažité. Nízký trámový strop, kovová postel, malé okno a v rohu kulatá kamínka. Vydechl a jeho dech se ihned změnil v páru. Oheň v noci vyhasl a syrově vlhký prostorný dům opět se proměnil v chladnou rezervaci ledových květů na okenních tabulkách. Profesor cítil svůj prokřehlý obličej, čelo i tváře, cítil, jak mu omrzá i špička nosu, vyčnívající nad přikrývku, ven z teplé duchny, z úkrytu vyhřátého vlastním tělem. Neměl ani za mák chuť vstávat, došlápnout na studenou podlahu a začínat nový den.

train

S Alžbětou nechtěl spát nikdo. Když jste se mne dnes ptal, proč nechci brát Alžbětu, říkal jsem vám jakési nesmysly o kráse libovůle a o svobodě, kterou si chci uchovat. Ale to byly jen hloupé duchaplnosti, kterými jsem zastíral pravdu, která je právě opačná a vůbec není lichotivá : odmítal jsem Alžbětu právě proto, že vůbec neumím být svoboden. Nespat s Alžbětou, to je totiž móda. Nikdo s ní nespí, a kdyby se s ní i někdo vyspal, nikdy by to nepřiznal, protože by se mu všichni smáli. Móda je strašný zupák a já jsem se jí otrocky podrobil.

train

Já dopřeji ostatním ještě méně než ty. Když mě někdo pozve a je tam ještě jeden host, pak se ptám, proč byl pozván i on. " " Ale to je přece všechno neškodné, " mínil třetí mrzout. " Jsi jen nejistý. Ptáš se sám sebe, jestli se ten druhý náhodou netěší větší vážnosti a jestli pán domu nabídne dost, abys nepřišel zkrátka. Nic druhému nedaruješ, abys ty sám nevyšel naprázdno. Jak to tak slyším, můžu s klidným svědomím říct, že ostatním lidem dopřeji ještě míň, než vy dva. " " Teď se ale vychloubáš. Za tak nepřejícího jsme tě tedy nepovažovali.

train

Ani si nedovedl představit, co starostí vydá takový tučný Vincek, než doroste patřičných rozměrů. Kdepak, zatím musí všechno přijímat po malých dávkách a rozmyslem, aby se nezahltil. Na venkovský život si přece teprve zvyká. Hned po sklípku přišla na řadu kuchyňka v patře. Když pak došel až k půdičce, připadal si jako opravdový údržbář : samostatně udělal všechno, co se dalo a co bylo zapotřebí. Výsledek ho těšil, cítil zvláštní hrdost z každého řemeslnického zásahu. Kdovíproč mu trámy na půdičce a světlo, které pronikalo symetrickými vikýři, od prvního okamžiku připomínaly nějaký ateliér.

train

Blízké okolí už prošel a pořád jen číst se za určitou dobu také omrzí. Dostal chuť být sedlákovi také trochu užitečný a šel se ho zeptat, s čím by mu mohl pomoct. Ten nechtěl dát najevo svou nedůvěru vůči soudcovým zkušenostem se zemědělstvím a jeho schopnosti vykonávat fyzicky namáhavou práci. Ale potom vymyslel vhodný úkol a zavedl soudce do stodoly. " Brambory se musí roztřídit, " vysvětlil svému hostu, přitáhl několik pytlů a jeden z nich vysypal. " Jednoduše udělejte tři hromady : na první hromadu dejte malé brambory, na druhou střední a na třetí velké! "

train

Než profesor dopil svůj ranní čaj, zčervenal i plechový komínek ; vzduch, proudící místností, dorážel na okna a stěny a přinášel příjemné teplo. Ještě než sešel po dřevěném schodišti do přízemí, naložil do kamen a uzavřel dolní dvířka, aby oheň trávil pomalu a co nejdéle vydržel. Voda v nedokončené koupelně byla ledová. Jen si ošplíchl obličej, ale i tak se cítil osvěžený. Mrzlo a hluboký sníh obklopoval chalupu ze všech stran. Musel procházet cestičku ke dveřím. Pak roztopil kachlovou pec v přízemní sednici.

train

Ostatně právě tu neděli v kostele si všiml, že Alice je jakási jiná : hned jak se sešli, vsunula mu ruku pod paži a i v kostele se ho tak držela ; kdežto jindy se chovala skromně a nenápadně, tentokrát se rozhlížela kolem dokola a pozdravila s úsměvnou úklonou aspoň deset známých. To bylo zvláštní a Eduard tomu nerozuměl. Když se pak o dva dny později spolu procházeli ztemnělými ulicemi, Eduard užasle konstatoval, že její polibky, kdysi tak nepříjemně věcné, zvlhly, zteplaly a zhoroucněly. Když se s ní na chvíli zastavil pod lucernou, zjistil, že se na něho dívají dvě zamilované oči.

train

Nevinné, nepochopené, neúmyslné věty, činy, pohledy, něco, čemu přikládáme jiný smysl? Děti se začínají orientovat ve světě. Nechápou tolik zákonitostí, tolik vztahů. I dospělí se však orientují těžko v citovém vesmíru, neuvědomují si skutečné významy slov, tedy takové významy, jaké jejich slovům přikládají jejich blízcí. Bylo hezky řečeno, že mnoho rozpadů vztahů, stejně jako mnoho válek nevzniklo kvůli velkým rozporům, nesmiřitelnosti, nenávisti - vzniklo jen a jen kvůli nedorozumění. Hovoříme s přáteli, s blízkými, s nadřízenými, s lidmi, kteří za našimi slovy vidí něco jiného než my.

train