Datasets:

CZLC

/

CNC_fictree

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 23

" Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé... " Pronášejíc slova modlitby, vzhlížela k němu vzhůru, jako by on sám byl Bůh. Pozoroval ji s rostoucím požitkem : byla před ním klečící ředitelka, tupená podřízeným ; byla před ním nahá revolucionářka, tupená modlitbou ; byla před ním modlící se paní, tupená nahotou. Tento trojnásobný obraz potupy ho opojil a stalo se náhle cosi neočekávaného : jeho tělo odvolalo svou pasívní rezistenci ; Eduard byl vzrušen! Ve chvíli, kdy ředitelka říkala " a neuveď nás v pokušení ", shodil ze sebe rychle všechny šaty.

train

Nebyl jsem zrovna na tahu, ale potřeboval jsem posílit křídlo a předpokládal jsem, že si toho nenápadného obchvatného manévru nevšimne. Strýc se vrátil a sedl si na židli. Přelétl očima šachovnici. Pak se na vteřinu zadíval na mě. Sklonil hlavu a další vteřinu věnoval hře. Načež jedním zlostným gestem ruky smetl všechny figurky. Víc už jsme spolu šachy nehráli. Další partii mi už nikdy nenabídl a já sám si netroufl o ni požádat, ale taky jsem už nikdy takhle drze nešvindloval.

train

Ale většinou našli jen pár datlí nebo otepi slámy, které prozkoumali kousek po kousku, ovšem nic zakázaného v nich nenašli. " Jen počkej, ty šibale, jednou tě dostaneme, " bručeli mrzutě, když ho stejně jako vždycky předtím museli nechat projít. Omar ale zároveň bohatl a to dráždilo jejich ctižádost ještě víc, protože si nikdo neuměl vysvětlit, jak si může dovolit život na vysoké noze, který si dopřával. Jakmile Omar vydělal dost peněz, přestěhoval se do sousední země. Postavil si velký dům s překrásnou zahradou a žil tam příjemně a spokojeně.

train

Doufám, že budeš mít v životě více štěstí než já. Mám tě ráda. Máma Z krku jsem sundala zlatý řetízek se starodávným přívěskem, na němž se skvěla madona s děťátkem v náručí, a přiložila ho. Olízla jsem lepidlo na přehybu obálky a pečlivě ji zalepila. Psaní jsem položila na stůl a zatížila skleněnou vázou, když někdo zaklepal. Otevřít jsem nešla. Nechci s nikým mluvit. Vzpomněla jsem si, že jsem včera za sebou nezamkla, ale snad dotyčný návštěvník nebude mít tolik drzosti, aby zkoušel dveře otevřít.

train

Nechali mě přespat ve stavení, nebyla tam ani elektřina ani vodovod - ale bydleli tam dobří lidé. Ráno mě probudil dětský pláč. Ptal jsem se hospodáře, proč jeho syn plakal. " Utopil jsem mu kotě, " řekl hospodář. Chlapec odkudsi přinesl kotě - jenže hospodář usoudil, že jedna kočka na dům stačí, a hodil kotě do řeky. Ujížděl jsem ráno klikatými horskými cestami a bylo mi smutno, když jsem si vzpomněl na dítě, jež tam v dálce pláče kvůli lásce k malému bezbrannému tvorečkovi, kterého zabili.

train

" To je ta pravá. " " Ale jak jsi poznal? " zeptala se nanejvýš zaskočená dáma. " Není vždy snadné být považován za mistra a nazýván moudrým. Ale mnohem těžší je být včelou a neomylně poznat to pravé - stejně jako tato včelička, která přiletěla a usadila se na květu této rostliny. Ale nejtěžší ze všeho je být pravou květinou. " Argument Mladý muž znal ve svém sousedství starého pána, který nepřetržitě četl. Jednoho dne ho mladík oslovil : " Vidím tě sedět dnem i nocí nad knihami. Řekni mi, proč pořád tak vytrvale čteš? " " Čtu proto, abych se dostal do nebe, " odpověděl muž.

train

Je zkoušen u tabule každou hodinu a pětek vůčihledě přibývá, už je ani nepočítá. Je mu to jedno, vzdorovitě mlčí. A jako každé ráno : nejdřív s Veronikou do školky. Naučila se sama svlékat i zouvat, snaží se. " Láďo, přijdeš pro mě brzy? " drží se ho pevně za ruku a svírá, jako by hledala oporu, " já nechci odpoledne spát. " " To víš, že přijdu. " " Ale brzo, určitě! " Do školky jdou kolem kina ; visí tu barevné obrázky z filmu, který právě hrají. Dvakrát týdně promítají odpoledne pohádku. " Já bych chtěla jít na Sněhurku, " říká Veronika. " Nemáme peníze. " " A proč? " diví se holčička.

train

" Tu dalekou cestu sis mohl ušetřit, " odpověděl mistr, " a stejně tak i dlouhou cestu k osvícení. " " Jak tomu mám rozumět? " koktal znejistělý žák. " Místo tisíců kroků až sem by stačil jeden jediný. " " Jen jeden krok? " " Ano, " odpověděl mistr. " Udělej krok vedle sebe. " Cizinec " Táhni odsud! Zmiz! Koukej, ať už jsi pryč! Co tu chceš? Nikdo tě tu nezná! " Celý dav se obrátil proti cizinci. " Nevadí, že mě tu nikdo nezná. Znám sám sebe, " řekl klidně cizinec. " Naopak by to bylo horší, kdyby mě všichni znali a já bych o sobě nevěděl nic. " Obraz

train

Byl jsem sotva pár metrů od její tváře a nespouštěl z ní oči. Ale ona kráčela dál, pohupovala svými sladkými boky sevřenými bledě šedou látkou a zírala upřeně před sebe, a já doufal, že je tam mezi těmi pevnými stehny vlhká, a přičichl jsem ke konečkům prstů, až se mi zazdálo, že cítím slabou dívčí vůni, a říkal jsem si, jak je v tom životě všecko zvláštní, a ptal jsem se sám sebe, proč po mně ta dívka, se kterou jsem právě prožil tu nejdráždivější chvilku svého života, ani okem nehodila. VÁCLAV HAVEL

train

Jedna žena měla, jak se říká, stále slzy na krajíčku. Celý život se utápěla v slzách. Plakala tak dlouho a tak silně, až se jí oči zanítily, což pro ni znamenalo další důvod k pláči. Zavolali k ní lékaře. " Paní, mohu ti pomoci jedině tehdy, když mi něco slíbíš, " řekl lékař. " Co mám slíbit? " vzlykla žena. " Přestaň konečně plakat! Jinak nemohu tvoje oči zachránit! " " Ale, " zaúpěla žena, " k čemu jinému by oči byly, když ne pro pláč? " Způsob myšlení Mistr navštívil ženu, které ve vsi přezdívali " ubrečená ženská, " protože neustále plakala a naříkala.

train

" Mám - li rozsoudit, jsem - li Don Juan či smrt, musím se přiklonit, i když nerad, k mínění primářovu, " řekl Havel a pořádně se napil. " Don Juan. To byl přece dobyvatel. Dokonce s velkými písmeny. Veliký Dobyvatel. Ale prosím vás, jak chcete být dobyvatelem na území, kde se vám nikdo nebrání, kde je všechno možné a všechno je dovoleno? Éra Donů Juanů skončila. Dnešní Don Juanův potomek už nedobývá, nýbrž jen sbírá. Postavu Velkého Dobyvatele vystřídala postava Velkého Sběratele, jenomže Sběratel, to už právě vůbec není Don Juan. Don Juan byl postavou tragédie. Byl obtížen vinou.

train

Stál u křesla a nehnul se. " Posaď se přece, " vybídla jsem ho. Poslechl mě. Uchopil džbán a nalil horkou voňavou tekutinu nejprve mně a posléze sobě. " Cože jsi přišel? " " Přišel jsem, protože mě o to požádala Valentýna. " " Cože? " táži se dutým hlasem a nechápu. " O co tě požádala? " " Přišel jsem tě pozvat na svatbu. " " Budeš si brát Eriku? " ptám se užasle, i když by mě to vlastně ani překvapit nemělo. Žijí spolu již nějaký čas. On je vdovec, ona rozvedená, děti v péči nemají, tak proč si neříct ano? " Ne, kdepak. Já se ženit nehodlám. " " Tak kdo teda? "

train

Křik těch dvou žen, které si vyrazily na výlet a končily v dravých vlnách, byl stále zoufalejší, srdceryvnější - a lidé na hoře stále uchvácenější. Ty ženy utonuly. Nevím, co se stalo s turisty, kteří přihlíželi jejich zápasu o život, asi dali uspokojeně své fotoaparáty do pouzder - budou mít o čem vyprávět, něco takového se nevidí každý den! - a šli na svačinu. Víte, to co se stalo na té magické hoře a u jejího úpatí, je vlastně jeden veliký příměr. My všichni jsme turisty, kteří se rozhlížejí. Vidíme tonoucí. Slyšíme jejich křik, často bezhlesý křik, mlčení je někdy ještě výmluvnější.

train

Klid nastal až někdy k ránu, kdy horníci tak na hodinu na dvě odpadli, než zase začala další směna. Mí spolubydlící byli horníci na celý život. Sjeli se do Rakovníka ze všech koutů země jenom na léto, ale nezdálo se, že by kdekoli kohokoli postrádali. Dokázala je rozehřát snad jedině zoufalá snaha udělat bugr a vykřesat trochu srandy z té věčné otročiny, ale jediným způsobem jejich zábavy byl alkohol a rvačky. Já se o nikoho nestaral a horníci mi dali pokoj. Nevěděli, co si o mně mají myslet, a já měl strach se jim nějak přiblížit.

train

Přivezli ji, bohužel, příliš pozdě. Věřím, že brzy dostihnou toho, kdo ji zabil. " Zní to možná suše a vyprahle. Ale profesor Havlena už skutečně nemá sílu mluvit. Cítí, že potřebuje být chvíli sám. Tiskne rodičům soustrastně ruku a pak míří do ambulance v přízemí. Stařenka tam už není. " Zrovna pro ni přijeli, mám vás pozdravovat, " vzkazuje sestra, " Prý si z toho nemáte nic dělat. " Sestra v tom možná cítila žert, chtěla profesora potěšit. Ale profesor na ni hledí vážně. " Děkuju vám. Půjdu teď zase chvíli nahoru. " Hodiny na protější věži právě odbíjejí třetí hodinu ráno.

train

Tehdy se tam prodávaly spíš bylinky, různé čaje a koření než syntetické léky a já se procházel podél regálů a střídal zóny omamných vůní, jako bych proplouval nějakým gigantickým pohárem naplněným tropickým koktajlem. Býval bych trávil v lékárně spoustu času, ale takovou volnost jako u strýce Boleslava jsem tady neměl. Pan Sládek obstarával obchod zcela sám a ještě mu vybyl čas na hodinový šlofíček po obědě. To byla moje nejoblíbenější doba. Zatímco pan Sládek spal, každý v tom malém domku si musel najít nějaké tiché zaměstnání. Já se pokaždé natáhl na pohovku a četl si.

train

Modelky musely být spíš uvědomělé než krásné a umělci tloustli, jen když se vzdali vlastního výrazu. Jenže postupem času si člověk přestal paradoxů všímat a naučil se s nimi žít. Zvláštní postupně zevšednělo a nakonec se stalo normou. Všechny práce, kterými jsem počátkem padesátých let v Praze prošel, byly tak trochu podivné. Balada z hadrů mi přinesla první, i když nepravidelný příjem jen proto, že české divadlo bylo ochromeno doktrínou socialistického realismu, a jestli jsem takhle z komunismu nepřímo profitoval, bylo jasné, že se mi to příště zase vymstí.

train

Stejnou rukou jsem přešaltoval na druhou stranu, ale ať jsem se činil sebevíc, na Anču to nedělalo pražádný dojem, zatímco její plné, horké, hlaďounké prsy učinily na moje pubertou zvichřené hormony dojem toho největšího kalibru. Byla to však dívka zásadová, a proto mi nedopřála zajet jí rukou i pod sukni, ačkoli jsem vyhrožoval, že na ni strýci povím bůhvíco. Netlačil jsem na pilu. Byl jsem šťastný a spokojený i tak. U strýce jsem se nepřiučil pouze pubertálnímu vyděračství. Nasál jsem tu atmosféru krámu jako houba a hodně jsem z ní pak čerpal pro svůj první celovečerní film Černý Petr.

train

Jednou jsem postávala u dveří kuchyně a sledovala sál, když přišla stará dáma - říkám stará, no, nejspíš byla mladší než já teď... Ta dáma měla nejzoufalejší pohled, jaký jsem kdy viděla. Tak vypadaly oči zatracenců v pekle na freskách na zdech kostela, kam jsem chodívala jako malé děvčátko. Měla tváře plné načervenalých skvrn od pláče, nedokázala je zakrýt ani silná vrstva pudru. " Paní upila kávy a zahleděla se do prázdna, jako by znovu viděla tragickou tvář té ženy. " Nic jsem o životě nevěděla. Vůbec jsem netušila, co to je být zoufalou starou paní. Ale bylo mi jí hrozně líto.

train

Choval se ke mně laskavě, i když poněkud odtažitě, ale o mé učení se zajímal do všech detailů. Chtěl vždycky vědět, co zrovna probíráme, a já mu to docela rád vyprávěl, zatímco on mi pozorně naslouchal. Mí učitelé byli jeho žáky a zřejmě jsem tak trochu fungoval jako domácí inspektor. Na příchod Němců do Čáslavi si nevzpomínám, jen vím, že se to muselo stát krátce po mých sedmých narozeninách. Najednou tu prostě byli.

train

" V kolik hodin máte být v kasárnách? " " Ve dvanáct. " A jako by se voják chtěl ospravedlnit, okamžitě začal vysvětlovat další podrobnosti. " Byl jsem doma a vlak měl zpoždění, takže autobus z Prahy mi taky ujel, ani jsem neměl jinou možnost než riskovat stop. Abych nevlít do průšvihu. " Okna pomalu osychala. " Kam až s vámi můžu jet? " zeptal se konečně voják s jednou peckou na náramenících a se dvěma zlatými proužky, což znamenalo svobodník absolvent, tedy vysokoškolák, který slouží vojenskou prezenční službu hned po promoci. " Třeba ještě někde chytnu nějaké spojení, abych dorazil... "

train

Když se zvedám z postele, kolena z rosolu mi vypovědí službu a já se zhroutím zpátky - ale pak se mým tělem rozline nepopsatelná záplava blaženosti. A bizarní je, že tenhleten pocit je tak skvostný, že se mu žádné ovace bližních, žádné vavříny a odměny nemůžou rovnat. Ten večer si Amadeus vedl velice dobře. Peter Shaffer už dostal Oscara za nejlepší scénář podle předlohy, F. Murray Abraham si odnesl poctu za hlavní mužský herecký výkon a další Oscary jsme dostali za výpravu, kostýmy, zvuk a masky.

train

Dívala se na dědečka velice nespokojeně, raději by ho měla pěkně v pokoji a opečovávala jej. Jenomže byla už na " dědu " zvyklá, věděla, že on je prostě už takový, vždycky se dokázal ze všeho oklepat, tedy i teď. Čaj jsme si šli vypít do dědečkova pokoje. Seděli jsme u okna do zahrady a měkké světlo prosvěcovalo pokoj, stříbrnozlaté světlo plné harmonie - jako dědeček. " Už to není jako dřív, " řekl dědeček, " očešu jednu jabloň a abych si šel odpočnout - no, však já se dám dohromady, bude to dobrý. " Labužnicky nasál vůni skvělého čaje z babiččiných bylinek.

train

" Co tě to napadá, chtít zpátky peníze? Obelhal jsem tě snad? Otrok tě přece zachránil a poradil si se čtyřiceti muži, přesně tak, jak jsem ti říkal! " rozhorleně se bránil obchodník. " To je všechno pravda, " odpověděl kupec, " ale nemůžu podstoupit riziko, že mě někdy přepadne dvacet nebo třicet chlapů a bude mě chránit ten, kdo reaguje až na čtyřicátého! " Odvaha Po smrti svého správce hledal král na toto důležité místo nástupce, a svolal proto všechny dvořany. Dovedl je k mohutným dubovým dveřím, které byly pobity železnými pláty a opatřeny těžkým zámkem.

train

" Mlč, " řekla jsem prosebně. Chtěla jsem být sama a v tichu a vychutnávat tu zvláštní náladu, která mne prostupovala. Poprvé po kolika týdnech se mi ulevilo. Ne že by ta dívka hlásala nějaké nové, neznámé učení, kdepak. To, že byla křesťanka a nad postelí jí visel kříž, nemělo vlastně - v mých očích - nic společného s tím, jak na mě působila. Při prvním setkání ještě vůbec nemluvila o náboženství. Záleželo na tom, co v ní její přesvědčení způsobilo. Vydechovala ze sebe nějakou zázračnou lahodnou sílu, jistotu, že život je dobrý a že má smysl.

train

" Můj synu, život je dlouhá řeka, která počíná narozením. " " Ušetři mě těch nesmyslů! " vykřikl spekulant. " Myslíš, že jsem rozdal všechno, co mám, prošel jsem takovým strádáním a trmácel jsem se až sem, abych poslouchal takové otřepané žvásty, že život je dlouhá řeka? " Poustevník vyděšeně ucouvl, rukou si zakryl ústa, vytřeštil oči a zakoktal : " Cože, život není dlouhá řeka? " Nezávislost Jedné krásné měsíční noci seděli dva Japonci v zahradě a naslouchali zpěvu slavíka. Když líbezná melodie dozněla, jeden z nich přerušil ticho a řekl : " Tak mě napadá, že slavík zpívá každou noc na Nový rok. " " Co to říkáš? " zazněl hlas slavíka.

train

V kanceláři jsem se zdržela až do pozdních odpoledních hodin. Za prvé jsem měla doopravdy dost práce a za druhé jsem čekala, jestli se za mnou nestaví Leoš, aby se mi omluvil, i když vlastně nevím za co. Nepřišel. Odpoledne jsem uzamkla kancelář a vyrazila směrem k domu na konci města. Vešla jsem po širokém schodišti do sedmipatrového panelového domu, přivolala výtah a vyjela do posledního patra. Skoncuji se životem. Pro to, co jsem vyvedla, nemám omluvu. Jsem pevně rozhodnutá se zabít. Nemám odvahu žít dál. Tenhle dům znám nazpaměť. Vybrala jsem si ho po pečlivé úvaze.

train

Od dnešního dne tu tedy bude bydlet někdo jiný. Proto odjíždí tak brzy. Nechce se s nikým loučit. Prázdnou ulicí projelo plnou rychlostí nákladní auto, poskakovalo po dláždění jako splašený býk a hřmot jakýchsi plechů se nesl ještě z dálky jako vzdalující se vyzvánění. Profesor naposledy přejel očima po oslepených oknech a zatažených záclonách. Dům spokojeně oddychoval, dospával. Měl se snad s někým rozloučit? Vždycky býval uvážlivý, a když se rozhodl, rozhodl se. Přece však polohlasně něco zamumlal. Snad chtěl říci sbohem, kdoví. Pak rázně otevřel přední dvířka vozu a usedl za volant.

train

Okamžitě zastav a slez z toho kola! Pane profesore, když já neumím zatočit, omlouval se Havel. Už jsem chtěl mockrát zastavit, ale nedosáhnu na zem. Tak co mám dělat? Nohy měl krátké, zatočit se bál a ještě větší hrůzu měl z toho, že se vybourá, a tak prostě šlapal pořád dál. Hofhans musel jet napřed, odstavit mašinu a odchytit ho. Moderní česká historie by mu za to měla být vděčná. Pár let nato v Praze, když už náš věkový rozdíl přestal hrát roli, jsme se s Václavem skamarádili.

train

Norbert Lechleitner Vitamíny pro duši 100 překvapivých moudrých příběhů, které prosluní každý den Člověka činí krásným jeho duše. To je stále platná lidová moudrost. Jaké by to asi bylo, zapomenout na reklamní slogany, které nám stále nabízejí kosmetické krášlicí prostředky, důvěřovat této staré moudrosti a udělat něco pro svou vnitřní krásu? Místo neutuchající péče o tělo věnovat pozornost také duši? Moudré příběhy v této knize Vám v tom pomohou. Jsou to vitamíny, které Vaši duši osvěží, dodají odvahy, posílí a osvobodí. Jejich účinek je prověřen a osvědčen staletou zkušeností.

train

Kůra : hnědá, hladká Plod : bobule ( v srpnu a září ) Rulík je křovina dosahující výšky až dvou metrů. Květy a plod vyrůstají vždy mezi jedním velkým a malým listem. Bobule je skoro tak velká jako třešeň. Pozor : Je velmi jedovatá! ZIMOLEZ OBECNÝ Kůra : šedohnědá, ochmýřená Plod : bobule ( v září ) Zimolez je vysoký keř. Jeho větve a listy jsou měkké a ochmýřené. Lesklé, šarlatově zbarvené bobule zimolezu jsou umístěny po dvou na dlouhém stonku. Jsou jedovaté. VRANÍ OKO Plod : bobule ( v srpnu a září ) Vraní oko najdeš i v jehličnatém lese. Je nanejvýš třicet centimetrů vysoké.

train

Jenomže já jsem náhle procitl a díval se na to jméno a cítil jsem, že cosi se ve mně probouzí, že přestávám být opilý, že jsem střízlivý, krutě střízlivý, že se ve mně něco mění. Pojmenovat jsem to neuměl, bylo to ale tak silné, že jsem nic takového do té doby nepoznal, takový pocit hrůzy, marnosti a bezmoci, a zároveň mě zaplavila lítost. Nejen že se ten člověk jmenoval úplně stejně jako já - a já nemám přece moc běžné jméno - ten neznámý jmenovec dokonce zemřel právě v tom věku, ve kterém jsem tehdy byl já, dvacet dva let.

train

Tam se určitě k jídlu něco najde. Domů se nevrátím za žádnou cenu. Už nikdy! Cestou jsem zapnula mobilní telefon, abych zjistila, jestli mě Leoš nebo Valentýna nehledali. Na displeji jsem měla tři zmeškané hovory od Filipa. Vrtalo mi sice hlavou, co chtěl, ale nezavolala jsem mu. Možná ho o tuto službu požádal Leoš. Třeba má o mě strach. Co jiného mohlo Filipa přimět, aby mi telefonoval? Autobus mě hezky ukolíbal a já začala usínat, když v našem městě zastavil. Vůbec se mi nechtělo vystupovat. Neustále poprchávalo a zároveň foukal docela studený vítr.

train

Už řadu let mě pronásleduje pocit, že si všechno to bláznivé štěstí, všechny ty pocty a ceny nezasloužím a že na tomhle podivném kontě štěstí okrádám jiného o jeho podíl. Jedinou chabou odpovědí, která mě kdy v této souvislosti napadla, je věta, kterou kdysi kdosi řekl a která zní : Co tě nezabije, to tě posílí. Možná tady je ten důvod. Možná proto zrovna já. A protože se na vítězství vždycky dost namakám, hned druhá věc, která mi prolítla hlavou, zněla asi takto : Tak jsem vyhrál, fajn. Ale tím jsem taky skončil. Štěstí nikdy nevydrží.

train

Věřte, že na mne nikdy nezapomněla a dodnes nostalgicky vzpomíná, jak mne odmítla. Ostatně vyprávěl jsem ten příběh jen proto, abych uvedl analogii k Havlovu odmítání Alžběty. " Chvála svobody " Proboha, primáři, " zaúpěl Havel, " snad nechcete říct, že hledám v Alžbětě obraz svého lidského významu! " " Zajisté ne, " řekla doktorka kousavě. " Vždyť jste nám to už vysvětlil, Alžbětina vyzývavost vám připadá jako rozkaz, a vy si chcete ponechat iluzi, že si ženy vybíráte sám. " " Víte, když už o tom tak mluvíme, doktorko, není to tak, " zamyslil se Havel.

train

Kdybys ho měla, seděla bys doma a starala by ses o manžela a dítě. No kdo se bude o Janičku starat, když ty si pojedeš užívat a odpočívat? " Valentýna se zaškaredila. " Má snad taky tatínka, ne? Tak ať se stará on. Já už nemůžu. Mám toho všeho až nad hlavu. " " Manželství a mateřství není procházka růžovým sadem, je to dřina, " filozofovala jsem a Valentýna se na mě utrhla. " Můžeš za to stejně ty! " obvinila mě. " Za co? " zeptala jsem se opatrně. " Kdybys mi dala nějakou svobodu a nehlídala mě pořád jako mimino, tak by se to nestalo. "

train

" No jo, " řekla Alžběta, " když já jsem usnula. Postavila jsem si na kávu a usnula jsem jako blbec. " Flajšman zůstal na Alžbětu civět, protože takovou ušlechtilost neočekával : Alžběta ho nechtěla tížit výčitkami svědomí, nechtěla ho tížit svou láskou a zapřela ji! Pohladil ji po tváři a unesen citem, začal jí tykat : " Já vím všechno. Nemusíš lhát. Ale děkuji ti i za tu lež. " Chápal, že takovou noblesu, obětavost a ohleduplnost nenajde u žádné jiné ženy, a zaplavila ho strašná chuť podlehnout návalu zbrklosti a poprosit ji, aby se stala jeho ženou.

train

V potoce se někdo rozhání kosou a pak zase běhá po trávě se sítí na ryby. " Co to tu vyvádíš, ty starý blázne? " " Nenadávejte mi, pane soudce, do starých bláznů, " nedal se koňský handlíř. " Spíš ve vodě trávu nakosím a na trávě ryby nachytám, než se volovi narodí hříbě. " Soudce věděl, kolik uhodilo. Hned ho napadlo, v čí hlavě se ten nápad zrodil. " Tak ty tak? " obořil se na handlíře. " Ty se opovažuješ měnit můj rozsudek? To určitě nemáš ze své hlavy! Řekni, kdo ti to poradil? " " Ale, urozený pane, kdo by mi to radil?

train

Nestonaly, neodmlouvaly, neměly zájmy, s nimiž by nesouhlasil, prostě, pokud by člověk měl na téhle nebohé planetě někomu závidět, asi by byl první v nabídce na závist tento můj přítel. V době, kdy se rodiny rozpadají a podniky krachují, jeho rodina vzkvétala a jeho podnik byl, jak se zdálo, teprve na začátku skvělé mezinárodní kariéry. Ale za všechno se platí. Jednou se můj přítel šťastlivec vracel z obvyklé třináctihodinové pracovní doby ve svém podniku a náhle se jeho vůz zastavil na křižovatce, ačkoli byla zelená, a už se nehnul.

train

Ženy se umějí strašně stydět. Jenomže o tom vy, Alžběto, sotva něco víte. " " Anebo, " přispěchal Flajšmanovi na pomoc primář, " Klára je tváří v tvář Flajšmanovi tak zkamenělá úzkostí lásky, že se s ním nemůže vůbec milovat. Vy si, Alžběto, nedovedete představit, že byste milovala někoho tak strašně moc, že byste se právě proto s ním nemohla vyspat? " Alžběta prohlásila, že ne. Signál

train

" Když uvažuji o situacích, které mě v mládí nejvíc ovlivnily, " vyprávěl K. M., " vzpomenu si na svého mistra, pana Kondrejce, totiž na jeden krásný okamžik, kdy jsme seděli na střeše kostela v jednom malém městečku a opravovali kryt věžičky, posazené na větší věž. Otevíral se nám výhled daleko do kraje, takový nádherný " český " výhled, kdy vám náhle zazní v uších slova o zemi, která je " ráj na pohled ". Občas kolem nás přeletěli ptáci a člověk si připadal povznesený nad zmatky a potíže vlastního, tak pomíjivého života.

train

Místnost zalévalo bledé, načervenalé světlo, a pak uslyšel praskot, který ho také pravděpodobně vytrhl ze spánku. Zmocnil se ho strach a přál si být co nejdál odtud, doma, kde je všechno na svém místě, matka i jejich dům. Potom znovu uslyšel praskot. Nebylo to už mnohem blíž? Vstal a chtěl se podívat z okna, napnutý obavou, co asi uvidí. Ale malé okno bylo vsazeno tak vysoko, že zahlédl jen kousek nebe. A to jako by hořelo jasným, rudým plamenem. " Tati, tati, vzbuď se! Hoří! " A ranní ticho znovu rozřízl praskot a rachot. " Zemětřesení! Rychle, rychle, musíme utéct! "

train

Přišel rok 1953, Američani pořád nikde a Státní bezpečnost už jim začínala jít po krku, takže se rozhodli, že to vezmou přes kopečky. Chtěli se připojit k americké armádě a nechat se vysadit padákem zpátky do Československa, až studená válka přestane být studená a země se začne osvobozovat od komunistů. V té době už byla spuštěna železná opona, takže západní hranice byla takřka nepropustná a Mašínovi se rozhodli, že to vezmou do USA přes Berlín. Vzali s sebou Janatu a další dva mladíky a společně překročili hranice s NDR.

train

Oba obrazy stále prosvítaly jeden přes druhý a mladík chápal, že dívka se jen na povrchu odlišuje od jiných, ale ve svých rozsáhlých hlubinách je stejná jako jiné ženy, plná všech možných myšlenek, pocitů, neřestí, které dávají za pravdu všem jeho tajným pochybám a žárlivostem ; že dojem kontur, které ji vymezují jako individualitu, je jen klam, jemuž podléhá ten druhý, ten, kdo se dívá, on. Zdálo se mu, že ta dívka, tak jak ji miloval, byla jen výtvorem jeho touhy, jeho abstrakce, jeho důvěry a že skutečná dívka stojí teď před ním a je beznadějně cizí, beznadějně jiná, beznadějně mnohoznačná.

train

Vešla se na pouhé dvě stránky obyčejného dopisu a neměla právně o moc větší váhu, než kdybychom si jednoduše plácli. Oscar přináší milionové zisky, takže konkurence bývá mimořádná. S Amadeem jsem měl proti sobě tři skvělé režiséry : Roberta Bentona, Rolanda Jaffea a Woodyho Allena, a navíc, jako by to nestačilo, jednu skutečnou legendu filmového umění. V roce 1984 vytvořil David Lean výtečnou filmovou adaptaci klasického románu E. M. Forstera Cesta do Indie. Bylo mu dvaasedmdesát a z čistě sentimentálních důvodů by právě starý mistr měl být tím, koho si Akademie vybere.

train

" Jak to bude dlouho trvat? " zvolal na chlapíka v montérkách. " Minutku, " odpověděl chlapík a mladík řekl : " Tu minutku znám. " Chtěl si sednout zase do vozu, ale viděl, že dívka vystoupila druhými dvířky také. " Já si zatím odskočím, " řekla. " Kampak? " zeptal se mladík schválně, protože chtěl vidět dívčiny rozpaky. Znal se s ní už celý rok a dívka se stále ještě uměla před ním stydět a on okamžiky jejího studu velmi miloval ;

train

Jenže dělat na něčem dlouho, dávat do toho všecko, co v člověku je, okouzlit, dokopat, zmanipulovat lidi, aby do toho šli taky, a dokázat, že tomu taky uvěří a že se tomu taky upíšou, a pak najednou vidět, jak to zdechne na něčím psacím stole a provinilý hlas po telefonu, samozvaný cenzor a lhář, prostřednictvím překladatele či prostřednictvím úsměvu vám sdělí šmytec - tak tohle mě uvrhne do zimního spánku. Najednou nemám sílu ráno vstát, denní světlo mě pálí v očích jako mýdlo a já je od sebe neodlepím.

train

Dopřeji jim chvilku pro sebe. Zapálila jsem si cigaretu a odolala pokušení nalít si víno. Když hlídám Janičku, nikdy nepiji. Chci mít jasnou hlavu. Dokouřila jsem, napila se minerální vody z láhve a čekala, kdy se můj zeť zvedne k odchodu. Po čtyřiceti minutách dlouhého čekání jsem vstala a prošla chodbičkou do dětského pokojíčku. Leoš spal spánkem spravedlivých na Valentýnině posteli a Janička chrupala vedle něj. Možná je pan doktor po noční, komentovala jsem nynější stav. Nechám ho tady, než se probudí, a potom se uvidí. " Nezlob se, Marku, ale nejde to, vážně! " ztišila jsem do telefonu vlídně hlas.

train

To - - víte - - já - - " začal koktat handlíř. " Jen se nevymlouvej! Pěkně s pravdou ven, jinak to hříbě nedostaneš. Že ti to poradila moje žena? " Handlíř nevěděl kudy kam, a tak nakonec kápl božskou. Přiznal se, že mu to poradila urozená paní. " No vidíš, " povídá soudce. " Nemusel ses vymlouvat, stejně jsem to hned věděl. Teď běž za tím volařem a řekni mu, že mu vzkazuji, aby ti hříbě vrátil. " " Děkuji, urozený pane, " radostně poskočil koňský handlíř a upaloval pro hříbě. Ale soudci nebylo do skoku. Měl svou chytrou ženu čím dál raději, a teď ji musí poslat z domu, aby dodržel slovo.

train

" No a dnes jedeme na techno do Pudilova, " říká Aleš mladé kuchařce, která s obdivem zkoumala jeho pearcing. Kuchařky sedící v houfu u stolu a ládující se bramborovým salátem mu nevěnovaly přílišnou pozornost. Zaměřily se spíše na mě a já se nejistě rozhlédla. Na něco čekají, či jsem něco přehlédla? Aleše buď přestalo bavit blbnout mladou holku, nebo mi něco chtěl sdělit. Přesunul se ke mně. " Chutná vám ten salát? " hlesl a očima se dotkl velké nerezové mísy za mnou. Prohlížela jsem si malou pecičku z nerezové oceli nastřelenou v pravém křídle orlího nosu.

train

Svítilo jako poslední den v životě a dralo se svými paprsky skrz zavřené okno mojí ložnice. Místo vedle mě bylo prázdné. Odhrnula jsem pokrývku a uvědomila si, že nemám nic na sobě. Pomalu jsem se přibližovala k oknu a dumala, jestli to všechno nebyl jen sen. Rozevřela jsem okenní křídla dokořán a na svojí pravé paži spatřila znamínko lásky vášnivých Leošových rtů. Nebyl to sen. Byla to skutečnost. Stromy i tráva v zahradě se leskly a všude kralovalo ticho. Koukla jsem na hodinky. Ukazovaly něco po šesté. Kdepak asi spala Valentýna?

train

Byl jsem na dramaturgii a za celé čtyři roky studia jsem si jedinkrát nešáhl na kameru ani nepromluvil s herci. Místo toho se probíraly zásady expozice, typy dialogů, postav, katarzí apod. Napsali jsme hory rozborů, povídek a scénářů. Viděli jsme taky spoustu filmů a kecali o nich dlouho do noci. Škola byla, díky osudové ironii, pod vedením několika nejlepších českých umělců. Většina z nich by totiž za normálních okolností měla tolik práce s vlastním psaním, režírováním nebo točením filmů, že by na nějaké učení neměli čas, ale protože je komunisti k jejich pravé práci nepustili, živili se takhle.

train

S nimi odešel i učitel, který se mě před nimi snažil chránit. Vlastně zmizeli všichni Němci. Měli na to často jenom čtyřiadvacet hodin a namísto nich přicházeli čeští osadníci a zabírali domy, statky, nábytek, nářadí a všechno to, co Němci tak narychlo opustili. Mnozí z nich se chovali jako praví zlatokopové. Šlo jim o to nahrabat si a pak fofrem pryč. Pročesávali opuštěné vesnice a brali, co unesli. Neměli čas počkat, až nátěr zaschne. My s bratry viděli svou budoucnost jinak. Natírali jsme dům vrstvu po vrstvě. Na našem hotýlku muselo být všechno tip ťop.

train

Další kluk, Pavel, následoval po dvou letech, a já se narodil dvanáct let po Pavlovi. Léta jsem dumal, co jsem vlastně zač, jestli další omyl nebo pozdní nápad, prostředek k usmíření nebo výtrysk druhé mízy. Ta obrovská mezera mezi mnou a mými bratry mi byla vždycky podezřelá, a nakonec jsem se opravdu dozvěděl, že pro ni existovalo dosti dramatické vysvětlení. Matka byla nádherná činorodá energická ženská s černýma očima a smyslem pro kšeft. Byla o devět let mladší než otec a většinu svého elánu investovala do letního hotýlku, který rodiče postavili na břehu jezera v severních Čechách.

train

Frejku seniora brzy zatkla StB a v listopadu 1952 se společně s třinácti dalšími stranickými papaláši ocitl na lavici obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským, který kola stalinské justice sám roztočil. Většina z nich byli Židé. Po nekonečných měsících výslechů a psychického i fyzického mučení označili sami sebe za agenty CIA a doznali se k nejnemožnějším zločinům. Noviny a rozhlas byly plné rozohněných prohlášení a rezolucí pracovních kolektivů i významných osobností. Všechny volaly po krvi.

train

Ve všech cestovních průvodcích byla tato malá vesnička, ležící v malebné krajině při mořském zálivu, doporučována jako " tajný tip " a hosté sem proudili v zástupech. Z teras restaurací a z pouličních kaváren obdivovali nádherný výhled na moře, pochutnávali si na čerstvě ulovených rybách, vychutnávali místní suché víno a na pár hodin uvěřili tomu, že tady musí být krásný život. Přitom ale schválně přehlíželi těžkou práci místních obyvatel, kteří se v letních vedrech lopotili, jen aby turisté měli své pohodlí. Místní si ale nestěžovali.

train

" Jak mám vědět, kdy začíná nový rok? Zpívám, protože chci. A to je všechno! " Hledání Jednoho krásného letního dne uspořádalo pár přátel společně se svými přítelkyněmi piknik. Znali se už nějakou dobu, ale jedna dívka byla mezi nimi nová. Když se najedli a napili, bezstarostně se bavili různými hrami a čas jim příjemně utíkal. Jen ta nová dívka se nápadně držela stranou a nikdo si jí téměř nevšímal. Využila tedy příležitosti, popadla několik kolem ležících cenných věcí a zmizela. Když krádež konečně zpozorovali, vydali se mladí muži rychle za zlodějkou.

train

Všechno to byly dopisy prosebné, zoufalé, smutné, pořádně smutné, byly to dopisy od dětí, kterým matka odchází od jejich otce s někým jiným, dopisy od dětí, kterým se rozpadá domov. Milovaly matku a ona jim odcházela. Byly tam věty dýchající takovou úpěnlivou láskou, až mě mrazilo. Jistě, vím, každý máme právo na svůj život, na své štěstí, to ano, jenomže při tom svém usilování působíme často bolest tak velikou, že si ji ani neumíme a ani nechceme představit. Děti zůstaly u otce a matka odešla " za hlasem svého srdce ". A co hlas srdce jejích tří dětí?

train

Všechno se mi vymklo z ruky. Celý život. Ustavičně se zamilovávám do nesprávných mužů. Stále čekám, že mě někdo bude mít rád. Je pravda, že jsem nyní někoho našla, ale... Má to samozřejmě ale. On mě má rád, já jeho taky, ale nesmí to tak být. Mohu svojí láskou ublížit někomu, na kom mi v životě mnoho záleží, i když to třeba na první pohled tak nevypadá. Rozhodně otočím kličkou u okna. Moc lehce otevřít nejde. Silně jí zalomcuji, ale snažím se nepřerušit ticho kralující v domě. Trhnu vší silou.

train

A vzápětí mi podal depeši, jež právě přišla na nádraží a v níž se psalo, že vlak, co mi ujel, se srazil... Obyčejné neštěstí, o jakém často čítáme. Tak často, že ty zprávy přeskakujeme. Strojvedoucí byl nepozorný, selhání lidského faktoru a tak dále. Zíral jsem na depeši, zíral. " Tam bude kolik mrtvých... " Zaměstnanec vyslovil číslo. " A to nepočítám raněné, " dodal. " Sjíždějí se tam právě sanitky z okolí - i vrtulníky... " A já - poklekl. Byl jsem trochu opilý, to ano, ale byl bych asi padl na kolena i dokonale střízlivý. Klekl jsem a zíral na tom opuštěném peróně do šedé oblohy.

train

Třeba je jim to jedno. Třeba je pořád ještě nějaká naděje. Nic neříkali. Třeba jsou hodní, třeba jim je nás líto, třeba taky mají děti. Třeba bude opravdu všecko v pořádku. Zdola ještě chvíli zaznívaly tlumené hlasy, přecházení a bouchání dveří. Pak jsem slyšel, jak vycházejí z předsíně ven, hlavní dveře se zabouchly, branka před domem zavrzala, auto nastartovalo a odjelo pryč. Dům oněměl. Ležel jsem pod peřinou, ztuhlý strachem, propocený, horečka mnou lomcovala a snažil jsem se odehnat z mysli, co jsem věděl až příliš dobře, a představoval jsem si, že když se nepůjdu přesvědčit, všecko bude zase dobré.

train

A tak se mnoho hostů bavilo tím, že po dobrém jídle zkoušeli Mirca, který stále posedával v blízkosti restaurace. Jakmile některý z nich zavolal : " Hej, Mirco, pojď sem! ", aby mu nabídl mince na výběr, a Mirco se přihlouple zašklebil, lidé se už začínali pobaveně pochechtávat a předháněli se, kdo dá Mircovi dříve vybrat. Vesnický blázen si vždy bez zaváhání vybral tu větší z mincí, která ale měla poloviční hodnotu než ta menší. A také místní se pobaveně usmívali. Věděli totiž své.

train

" Navzdory všem svým penězům jsem si nemohl koupit ani jednu hodinu života navíc. Užívej, člověče, svého života a dbej na to, aby sis byl vědom jeho ceny. " Spravedlnost Dva přátelé celý týden tvrdě pracovali, a protože byl pátek večer, chtěli si užít pár hezkých hodin. " Pojďme nejdřív do lázní, smyjeme pot a odpočineme si! Potom půjdeme do mešity, pak něco sníst a pak domů. " " Ne, to mi připadá moc nudné. O víkendu si chci trochu užít. Můžeme jít nejdřív do lázní. Ale potom si koupíme láhev kořalky a půjdeme za ženskými, " navrhoval druhý.

train

Vlasta Fabianová, hvězda Národního divadla, byla tehdy nádherná ženská, které táhlo na čtyřicítku. Umluvili ji, aby to vzala, jen díky tomu, že ve stejné roli vystupovala v té době i v Praze. Objevila se v Poděbradech na jediné zkoušce a nezakrývala, že celá ta záležitost je pro ni prostě jen kšeft. Šel jsem se podívat na obě její vyprodaná představení a to, co jsem viděl, mě fascinovalo. Fabianová nahnala svým poděbradským kolegům takový strach, že snad poprvé v historii se místní soubor naučil text zpaměti.

train

Já neviděla, kolik mi tam toho daly. A to, že jsem jídlo neměla zaplacené, za to také nemohu. " " Ano? " Honza nehnul ani svalem v obličeji. Předvedl mi kamennou tvář, kterou jsem dobře znala. " Nestihla jsem ho zaplatit, protože mě rozbolel zub. Byla jsem akutně na ošetření. Ostatně, můžeš si to ověřit. Dokonce mám i potvrzenou propustku. Příště už se to nestane. " Vzal mě za ruku. Padla jsem vyčerpaně hlavou na jeho hruď a rozplakala se. Pustil moji ruku a pohladil mě levačkou chlácholivě po vlasech.

train

Tváře mi hořely studem. Podala jsem mu balíček a chtěla odejít. Chytil konečky mých prstů a já ucítila zase to zvláštní bodnutí u žaludku a mrazení v zádech. Nebyl to strach. Tohle značilo něco zcela jiného. Něco, co jsem si nechtěla v žádném případě přiznat. Mířila jsem tmavou suterénní chodbou ke skladu potravin, odkud mi před chvílí volala hlavní sestra. " Paní vedoucí, můžete na moment? " " Mám spoustu práce, nestíhám, " odpovídám pohotově. Je to pravda. Opravdu nemám nic hotovo. Počítač, místo aby mi pomáhal, tak mě zdržuje.

train

Zjistila jsem, že se tam dost hlučně baví kuchař Aleš s pomocnicí Blankou. Hodiny na zdi ukazovaly, že je něco po čtvrté ranní. Nikdy mě nenapadlo, že kuchaři chodí takhle brzy do práce. Pracovní dobu mají přece od pěti třiceti. Co tady dělají o více než hodinu dříve? Konvice cvakla, ztichla, a tak jsem si konečně zalila vyčichlou kávu. I přes to, že byla asi dvanáct hodin v hrnečku, chutnala mi jako rajská mana. Pomalinku jsem usrkávala moku a zahřívala se, když jsem uslyšela jakési šeptání na chodbě. Odemkla jsem, abych se koukla, kdo to tady zase straší.

train

" Nevím, " odpověděl chalupník, " ale snad mi dobří lidé poradí. " " Svoje zrno už asi zpátky nedostaneš, ale něco ti, synku, poradím, " řekl stařeček. " Vezmi si tuhle železnou hůl a běž na kopec, tam k té skále. Až tam přijdeš, udeř holí třikrát o skálu, skála se otevře a zlí duchové vyjdou ven. Uvnitř zůstane jen jeden kulhavý. Je v koutě přikovaný železnými řetězy k lavici. Běž za ním a řekni si o mlýnek, který mají nad ohništěm. Ten duch ti ho nebude chtít dát, ale ty nic jiného nechtěj. Až uděláš, co jsem ti řekl, vrať se stejnou cestou zpátky. "

train

Na kamna připevnil kovový bubínek s klikou a nahřál ho na určitou, pečlivě vědecky ověřenou teplotu. Nádobu pak naplnil ještě zelenými zrnky a pomalu a vytrvale otáčel klikou, takže se zrnka rovnoměrně zahřívala a zbarvovala do čokoládové hnědi. Krámek se začal naplňovat božskou vůní, která rázem zastavila obvyklý hon a shon. Uspěchaní zákazníci postávali teď očarovaně za pultem, jako by nevěděli, co si to vlastně chtěli koupit, a usilovně přitom nasávali tu slast. Jinou mojí oblíbenou zábavou bylo dívat se na prsa Anči, dívky, která pracovala ve strýcově domácnosti. Nevzpomínám si, kdy ve mně ten zájem o prsa propukl.

train

" Ne, to není pravda, tomu nesmíš věřit, to není pravda. " " Je, " řekl Eduard, a když Alice nepřestávala plakat, navrhl jí, aby v sobotu odjeli na venkov. V krásném údolí u řeky je bratrova chata, ve které budou moci být sami. Alice měla tvář mokrou od slz a němě přikývla. 8 To bylo v úterý, a když byl ve čtvrtek Eduard opět pozván do ředitelčiny garsoniéry, kráčel tam s veselou sebejistotou, neboť vůbec nepochyboval o tom, že kouzlo jeho bytosti definitivně rozptýlí kostelní aféru v pouhý obláček dýmu, v pouhé nic.

train

" Jako ty přece. " " Aha, " řekne Verunka a kroutí nedůvěřivě hlavou. Jdou kolem plotu zahrady až ke dvířkům. Školnice právě zametá čerstvě napadlý sníh. " Tak ahoj, " říká Láďa a utíká rychle pryč. Je totiž tři čtvrtě na osm a do školy trvá cesta právě deset minut, má co dělat, aby doběhl. Veronika za ním mává, ale ještě než půjde dovnitř, podívá se směrem do rohu zahrady. Musí na třešničku dávat pozor, každý se musí o něco starat. Láďa se stará o ni, ona se bude starat o stromek, tak je to spravedlivé.

train

Bránil se rukama nohama, ale marně, spolu s dalšími lidmi ho strčili do nějakého vozu a zavřeli do cely. Místo v moři štěstí se ocitl uprostřed bídy. Seděl uvězněný za mřížemi, všechny kosti ho bolely a nezbývalo mu než čekat, co přijde. O několik hodin později si zapsali jeho osobní údaje, vzali mu otisky prstů a odvedli ho k výslechu. Jako vzdělaný syn bohatého otce se mohl s komisařem domluvit anglicky. Cestovní doklady měl v pořádku, jízdenka dokazovala, že právě přijel a s radikálními demonstranty neměl nic společného, a proto komisař nebyl zas až tak nepříjemný.

train

A třebaže se Havlena do jejich hovoru nemíchal, brali ho jako aktivního účastníka, a docela zapomněli, že se ještě ani vzájemně nepředstavili. Profesora stále cosi přitahovalo na nástěnné malbě, prohlížel si ji, snažil se proniknout do omítky prosycené kouřem z cigaret a výpary z piva. Nakonec nevydržel a zeptal se rovnou. " Promiňte, nechci rušit... " Pohlédli na něho radostně, jako by čekali nový námět do prázdného a denně se opakujícího klábosení. Všechno tady už bylo. " Tenhle obraz zobrazuje skutečnou událost? "

train

Tlaková vlna vyrazila okna a všude byly střepy. Ostré a veliké střepy, které se zasekly do kdečeho, i maličké střípky, pokrývaly podlahy, lůžka... Na pokoji tehdy nikdo kromě mého syna nebyl. A já jsem zavřela oči a nemohla jsem v sobě najít sílu je otevřít. Uvědomovala jsem si, že po vší té radosti, kterou jsem ucítila po dobrém porodu, teď uvidím svého syna rozřezaného bezpočtem střepů. Maličké tělíčko, ze kterého prýští krev, tělíčko, které za nic nemohlo, a které přesto bylo umučeno spoustou vystřelených střepů. Hrůza mi nedovolila ani plakat. Musíš, musíš otevřít oči, říkala jsem si, jenže nešlo to...

train

Prohlížím si jeho mužný profil a srdce se mi tetelí láskou. Už jsme toho spolu tolik prožili, a přesto ho tak miluji, že jsem se odhodlala k tomuto činu. Vzít si ho za muže. Husté tmavé vlasy má strojkem ostříhané na ježka, takže mu na určitých místech prosvítají drobné lysinky. Má orlí nos a silné smyslné rty. Zachvěji se při představě, jak mě líbá. Do očí mu nevidím, ale vím přesně, jakou mají barvu. Ženich stojí klidně a v azurovém obleku vypadá jako manekýn. Vysoká, štíhlá postava mě převyšuje a při polknutí mu poskakuje ohryzek na krku.

train

Cítil jsem se jako ostřílený profesionál, který už na jevišti zvládl všechno od úplatků až po rány osudu ( a elektriky ), a čím víc jsem na to myslel, tím mi bylo jasnější, že mě nakonec stejně musí přijmout. Odjel jsem tedy k Máchovu jezeru a zažil tam další nádherné léto. V polovině srpna mi přišlo z DAMU zamítnutí. Na zadní kolečka jsem nemyslel, většina škol už měla přijímačky za sebou, a jestli jsem nechtěl jít na dva roky na vojnu, musel jsem rychle něco udělat.

train

Na ulicích vše vypadalo jako dřív a rádio jsem neměl, takže jedinou známkou proměny bylo, že starší studenti začali najednou horovat pro komunismus. Pořádali bouřlivé schůze, zpívali, vykřikovali hesla, mávali transparenty a mluvili o konci vykořisťování člověka člověkem. Byl jsem jen o rok mladší než oni, ale kupodivu z mých vrstevníků tomu nikdo nepropadl. Chladným zrakem jsme sledovali to teatrální nadšení svých starších druhů.

train

Všechno, co následovalo, odehrálo se pak už v rychlé věcnosti : umělé dýchání, telefon na interní oddělení, vozítko pro přesun nemocné, předání lékaři, bdícímu na interně, další umělé dýchání, vzkříšení, transfúze krve a konečně hluboké vydechnutí, když se Alžbětin život ukázal nad vší pochybu zachráněn. Třetí jednání Co kdo řekl Když vyšli všichni čtyři lékaři z interny na dvůr, vypadali vyčerpaně. Primář řekl : " Pokazila nám symposion, Alžbětka. " Doktorka řekla : " Neukojené ženy přinášejí vždycky smůlu. " Havel řekl : " To je zvláštní. Musela si pustit plyn, abychom poznali, že má tak krásné tělo. " Na ta slova se podíval Flajšman na Havla ( dlouze ) a řekl :

train

Toho roku si jednou ráno zavolali Havla do ředitelny. Havle, pronesl pan Jahoda koženě. Byl jsem informován, že jsi byl sám k sobě nemravným. Dodneška je Havel přesvědčen, že jsem ho já jako jeho rádce musel prásknout. Ale já si pouze pamatuju, že jsem v té době byl sám k sobě nemravným taky. Jednou v noci v ložnici jsem zaslechl Havla vyprávět, jak senzační místo je kavárna Mánes v Praze. Byla to jen náhodou zaslechnutá věta, ale mně se pevně usadila v paměti.

train

Tento pohled se mu vryl do paměti a on si byl jist, že už ji ani žádnou z jejích přítelkyň nikdy nenavštíví. Protože už se zbavil dvou ze tří svých špatných zvyků, nápadně se změnil také jeho způsob života. Práce mu byla potěšením a zděděný majetek postupně narůstal. Našel si také nové přátele a v jejich společnosti se cítil dobře. A tak nebylo divu, že se zamiloval do chytré a půvabné mladší sestry jednoho ze svých přátel a vzali se.

train

Zátoka byla neskutečně krásná, ale vedla k ní krkolomná cesta, která se dala překonat jen terénním vozem. Musel jsem tenkrát provést rozsáhlá zaměření k jednomu stavebnímu projektu a téměř každý den jsem se trmácel po cestě určené pro trakaře, hluboce vymleté od monzunových větrů, pak cestou necestou přes suť, štěrk a suché křoví. Jednoho večera jsem se vracel do vesnice, kde stál jediný hotýlek v širém okolí, když tu auto najednou dostalo smyk a o úlomek skály se urazil výfuk. Připevnil jsem ho provizorně kusem drátu a za hlasitého rachotu jsem pokračoval dál.

train

Vyprávěla mi po čase, že když se ráno probudí, jde hned ke květině, popřeje jí hezký den a při snídani si s ní povídá. Celý den má s kým si promluvit, každou starost má komu povědět. Když přečte noviny, poví květině, co je ve světě nového. Má komu si postěžovat na svoje zdravotní problémy a ví, že ten, komu o nich vypráví, se nenudí, a zdá se, že jí naslouchá s opravdovým starostlivým zájmem. Když je pratetě smutno, necítí se už opuštěná, sama v domě : uvaří si kávu a přisedne ke kytičce " na kus řeči ". A květina rostla.

train

Stála přímo nade mnou, opírala se o ten miniaturní stoleček a přímo nad ním se jí pod upjatou sukní jasně rýsoval Venušin pahorek. Položil jsem nenápadně pravačku na stolek. Nevěnovala mi žádnou pozornost. Sunul jsem ruku co nejblíž k ní, až jsem se, jakoby náhodou, dotkl její sukně. Zase nic. A tak jsem jí začal jemně hladit podbřišek. Dál se zhluboka nadechovala čerstvého vzduchu. Doteď si pamatuju, jak se ta našponovaná látka poddávala, když jsem ji hladil po sukni. Telegrafní dráty se ztrácely a vynořovaly za obzorem, zatímco já jí přes sukni masíroval huňatý chomáč jejího ohanbí.

train

Dívali se, jak lidé před jejich očima křičí o pomoc a umírají. Nenapadlo je, že brzy se může stát, že někde budou oni unikat svým životním vlnám, že budou tonout - a ostatní je budou pozorovat. Ten montsaintmichelismus, jak tomu, co se pod onou horou událo, říkám, je cosi hrozného a je to cosi, co pozoruji stále častěji a častěji kolem nás. Jistě i v tuhle chvíli někdo v našem dosahu hyne : Dítě, starý člověk, rodina, vztah, zvíře. Co uděláme? Připravíme si fotoaparáty? Upozorníme své kamarády, ať se podívají, protože něco takového si jistě nemohou nechat uniknout? Pravděpodobně ano.

train

Za ním stála fronta kluků, kteří čekali, až přijdou na řadu, ale byli tak zaujati sérií perfektních hodů, že si nikdo nevšímal dveří. A najednou mezi námi stál profesor Krista. Krista byl přísný učitel se sadistickými sklony, a proto se každý vrhl co nejrychleji do postele. Jen Ivan, který byl středem pozornosti a stál v plném světle, neměl šanci uniknout. Navíc se právě napřahoval k dalšímu hodu, držel dýku za špičku u ucha a mířil na skříňku. Ostatní se rozprchli, ale on jen spustil ruku a ani se nesnažil dýku schovat. Krista k němu přistoupil. Ukaž, co to máš?

train

" Nechápu. Jak mi může pomoct plavání? " " Špatný plavec se musí velmi namáhat, aby se udržel nad vodou. Dobrého plavce voda nese. " Obtížná cesta K mistrovi přišel nový žák a vyprávěl, že na své cestě došel na skryté místo v Himalájích. Tam žil guru, který měl dar vidět do minulosti i do budoucnosti. Měl i několik žáků, které vyučoval svým schopnostem. " Velmi to na mě zapůsobilo a zůstal jsem nějaký čas. Ale pak jsem cítil, že to není to, co hledám, a vydal jsem se dál. Teď jsem přišel k tobě a ptám se tě, jakému vědění vyučuješ. "

train

Když o tom teď po tolika letech přemýšlím, myslím si, že je v tom zákon. Člověk musí někomu splnit sen, aby se splnil ten jeho. Je to, odpusťte mi ta velká slova, tajemný zákon lásky a naděje. " Klenot Přítel L. mě pozval na oslavu svého doktorátu. Sedělo nás v restauraci asi deset a přípitek následoval za přípitkem. Bylo tu pár spolužáků z univerzity a navíc stará dáma, jeho prateta. Mohlo jí být k osmdesátce, ale její bystré oči se zdály mladší než oči přítelovy snoubenky. Laskavé a prohlédající. Snad taky znáte ty oči okouzlujících starých dam.

train

" Byla bych ráda, kdyby bydleli u mě. Vlastně je půlka domu Valentýny, zdědila ji po mém muži. " " Ale oni s tebou ani bydlet nechtějí, že? " Zadívala jsem se do zrcadel kouřově zabarvených brýlí. " Já nevím. " Marek se sprchoval, já ležela na gauči a sledovala romantický film v televizi. Dva milenci a láska jako trám mne dojímá. Nalila jsem si víno z otevřené sedmičky Modrého Portugalu a kopla ho do sebe. Vzápětí jsem si nalila další a tu už pomaličku ucucávám. Ležím zabalená v ručníku a cítím se blaženě. Neměla bych to asi s tím pitím tak přehánět.

train

Mlčely jsme a já si představovala, jak by dopadly mé situace, kdybych se vydala jinou cestou, než se mi zachtělo. Než jsme dostříhaly růže, věděla jsem, co je správné. A co je jen lákavé - a nebezpečné. Co už teď, na začátku, předznamenává tragedii. Často vzpomínám na onu chvíli mezi hroby a vonnými růžemi. Jako by hroby a růže symbolizovaly dvě možnosti, mezi nimiž je tak často nutné volit. Vzpomínám na tu účinnou radu, kterou mi sestra dala. Je dobré podívat se i na rub každého problému. Neposuzovat jej jen podle toho, o čem se domníváme, že přesně to je líc.

train

Když se vrátil, hledal otec v sutinách své dítě. Otřesen bolestí a zármutkem, měl pocit, že v jednom zuhelnatělém dětském těle poznal svého syna a pochoval ho se zlomeným srdcem. Pak znovu postavil dům, staral se o svá pole, ale přesto nikdy nepřestával truchlit nad smrtí svého syna. Po třech letech se chlapci podařilo z moci banditů uniknout. Po cestách plných nebezpečí došel jedné noci k domu a zaklepal na dveře. " Otče! To jsem já, tvůj syn! " volal. " Táhni pryč! Žádného syna už nemám. Zahynul v plamenech, " ozval se zevnitř hlas, podle kterého poznal svého otce.

train

Víte, ona nebyla nijak vzdělaná, měla venkovskou pětitřídku a o biologii nic nevěděla. Ale přece v ní bylo něco z postav ze starých bájí, řekla bych. Věděla, že nemůže opustit starou lípu a neopustila ji. Jsou takové ženy. Na nich stojí všechno, co v tomhle pomíjivém světě vytrvává, na nich stojí to, co nám dává sílu pokračovat v životě a věřit, že naděje a láska mají smysl. Jen se na tu Toničku podívejte. Není to ten nejkrásnější strom na světě? " Paní A. C. se zastavila a pozvedla hlavu k rozkvetlé koruně. Strom a žena se na sebe usmívaly.

train

Stál za dveřmi domu, jako cizinec, v minus dvaceti stupních Celsiovy stupnice. Otevřela jsem těžké dveře do vstupní haly, oblečena v saténovém župánku. " Co mi neseš? " ptám se překvapeně. Rozhlédl se. " Pustíš mě dál? " " Jistě. " Oklepal špinavý sníh z vysokých bot a v hale je shodil z nohou. " Zrovna si svářím červené víno, " slyším se. " Dáš si se mnou? " " Rád. " Odpovídal jednoslabičně a bylo z něj cítit napětí. Kráčeli jsme po schodech do patra, kde jsem měla v obývacím pokoji na stole postavený skleněný litrový džbánek " svařáku ". Vyndala jsem ze starobylého sekretáře ještě jednu sklenku a postavila ji před Honzu.

train

Přihlášky brali už jenom na třech fakultách : na vysoké báňské a hutní, na právech a na scenáristice na FAMU. Přihlásil jsem se na všechny. První na řadě byla zkouška na FAMU. Trvala celý den a vzpomínám si, že jsem musel napsat nějakou kompozici. Zadek jsem měl sevřený, ale psal jsem, až se ze mě lilo, a ještě ten večer jsem se dozvěděl, že mě vzali. Ten pocit byl tak skvělý, že se mu žádný Oscar nemůže rovnat. Pražská FAMU byla vedena hodně postaru.

train

Pronásleduje mne smůla, protože žiji ve šťastném manželství a nikdy se nebudu moct rozvést. A mám nešťastnou lásku, protože žena, kterou miluji, je naneštěstí tato doktorka. A přesto se mi líbí na světě, vy chytráku jeden! " " Správně, správně, " řekla doktorka primářovi s nebývalou něhou a chytla ho za ruku : " I mně se líbí na světě! " V tu chvíli přišel k trojici lékařů Flajšman a řekl : " Byl jsem u Alžběty. Je to úžasně čestná žena. Všechno zapřela. Všechno vzala na sebe. " " Vidíte, " smál se primář, " a tady Havel nás bude všechny lákat k sebevraždě! " " Ovšem, " řekla doktorka a přistoupila k oknu.

train

Za pár let se ukázalo, že zlatokopové měli lepší nos na to, co se v zemi bude dít. V roce 1948 nám komunisti hotel znárodnili. Nazvali ho rekreačním střediskem a obsadili ho svými kádry a úderníky. Protože jsem byl nezletilý a neměl kde bydlet, vyhradili mi tam do roku 1953 jeden pokoj. Jako plnoletý jsem pak přišel i o něj, a tak i o jediné pouto s rodinným majetkem.

train

Listy se objevují zároveň s bílými květy. Když spadnou první švestky, začíná jejich sklizeň. KDOULE Kůra : hnědá, suchá Plod : jádrový plod ( v říjnu ) Kdoule kvete ze všech ovocných stromů nejpozději. Koncem května se otevírají její růžové kvítky. Listy jsou na spodní straně plstěné. Žlutý plod chutná kysele. Teprve když je uvaříme, vynikne jejich nádherná vůně. V parku V parku kvetou akáty, moruše a platany. Modrásek a babočka kopřivová poletují nad trávníkem. Slunéčko sedmitečné lepí svá vajíčka na listy čajových růží. Zahradník vysadil v parku i domácí dřeviny : Voní tu šeřík, a zimostráz a ptačí zob tvoří husté houštiny.

train

Postavila jsem si ji do náručí, aby si odříhla. " Nevadí. Ale měla by sis uspořádat život. Uvědomuješ si, že jsi vdaná? " Posadila se na křeslo a vyplašeně zamrkala dlouhými řasami. " Chci se jenom pobavit, Leoš taky pořád někde chodí! " " Jenže, děvenko, bavit jste se měli před svatbou. Máš ty vůbec nějakou zodpovědnost? Lítáš si jako svobodná a já se ti starám o dítě. " Valentýna se zaškaredila. " Jestli je ti to moc, tak já si seženu někoho jiného! " Věděla, že jsem na Janičku přenesla veškerou lásku, kterou stále překypuji a o kterou nikdo nestojí. " Ne, ne, " papouškuji pohotově.

train

Seděla netečně na velkém zeleném batohu a byla dosti podivně ustrojená. Vypadala, jako když odchází do války. Měla na sobě zelenou plandavou košili, úzké vojenské kalhoty a na nohou zašněrované černé boty. " Někam jedete? " ptám se s napětím v hlase. " Já jedu, " opravila mě. " Aha. A kam? " " Ne že by ti do toho něco bylo. Ale jedu s partou pod stan. " " Je mi po tom. Jsem tvoje matka. I když jsi vdaná, pořád jsi moje dítě. A ke všemu ještě nezralé! " Vzdychla jsem hlasitě. " Ano, prakticky jsi ještě malá holka, která nemá rozum.

train

Záření je nebezpečné pro lidský plod. Ale ono je vlastně škodlivé pro všechny. Prohlížela jsem si bílou kartičku, se zdobeným okrajem. Magdaléna Levinská a Filip Pelikán oznamují, že uzavřou sňatek 4. září tohoto roku na místním městském úřadě, četla jsem. V duchu jsem uvažovala, že tomu neuvěřím, dokud se nepřesvědčím na vlastní oči, že se Filip skutečně žení. Byla jsem si jista, že on miluje ženy natolik, že nedá přednost jediné. Je vidět, že jsem se opět pletla. Mýlím se často. V lidech se stále nevyznám.

train

Dítě stálo ve dveřích. " Máš ten sloh? " " Jaký sloh? " V dětském životě je tolik zázraků! Děti rychle zapomínají na to, co se zdá důležité dospělým, co pro ně však vůbec důležité není. " Ten o mně. " " Aha, tady, " vytahovalo sešit z tašky. Nedočkavě jsem mu ho vytrhla z ruky a začetla se. Do očí mi vstoupily slzy. " To jsi napsala opravdu? " Přikývla. " Opravdu? " Přikývla a polekaně se na mě dívala. Co se tak divím? A já četla znovu a znovu. "... moje maminka je krásná a hodná a krásná jako orchidea. " " Pojď jíst, " řekla jsem a otočila se, aby neviděla, že pláču.

train